Probudila jsem se v šest ráno. Začala jsem den čtením knížky, popsala pár stran deníku, vypila sklenici vody s citrónem, za kterou následovala obligátní lžíce jablečného octa. Na obličej jsem si natřela několik sér v dokonale promyšleném pořadí, zacvičila jsem si jógu, chvilka meditace a hurá do práce! Pak zazvonil budík. Třikrát jsem ho vypla, než jsem se vykopala z postele. Umyla jsem si obličej, sáhla po prvním krému, který mi přišel pod ruce, dala jsem si cereálie s mlékem a přemýšlela o tom, jak by byl život hezčí, kdyby se má rána podobala tomu, o kterém se mi zrovna zdálo. Byl by rozhodně estetičtější, dokonale by pasoval do vašeho instagramového feedu. Ale byl by skutečně o tolik lepší?
Co vlastně znamená wellness?
Než se začneme zabývat různými (spíše těmi neveselými) aspekty wellness průmyslu, je na místě si vysvětlit samotný pojem wellness, který od konce pandemie ovládl nespočet algoritmů i životů. Global Wellness Institute (GWI) definuje wellness jako aktivní snahu o činnosti, volby a životní styl, která vede ke stavu celostního zdraví. Nejde tedy o pasivní stav, ale neustálou cestu za optimalizací. O wellness se podle GWI bavíme v duchovním, mentálním, fyzickém, emocionálním, sociálním a environmentálním rozměru. Svou dynamickou povahou a multidimenzionalitou se podle moderního slovníku liší od zdraví, které staví primárně na odolnosti.
Ranní závody
Kořen onoho slova v překladu znamená být v pořádku, mít se dobře. Jenže standardy toho, co znamená být „v pořádku“, se neustále mění. Na internet den co den probublávají nová pseudovědecká tvrzení o tom, jak máme správně žít náš život a my se utápíme v cyklu sebekontroly a pocitu vlastní nedostatečnosti, jelikož jednoduše není v našich silách veškerá očekávání plnit. Nebo nám to nedovolují naše časové možnosti. V online prostoru se předháníme v tom, kdo měl produktivnější ráno, přitom unavující snaha o dokonalost odvádí pozornost od radosti z prostého bytí. Pokud ovšem člověk v nekonečném soutěžení neparticipuje a nedej bohu se potýká s psychickými potížemi, stane se magnetem na nevyžádané rady. A přestože některé wellness praktiky v individuálních případech fungují jako prevence před depresí nebo úzkostí, nečiní to tyto problémy snadno vyléčitelnými. A rozhodně to nikomu nedává právo jejich tíhu a složitost bagatelizovat.
Wellness jen pro privilegované?
Jednou z nejvýznamnějších výtek, které se vznášejí proti wellness průmyslu, je jeho výlučnost. Wellness kultura staví na jakémsi estetičnu, na docela specifickém obrázku útlé bílé dívky se zeleným džusem v ruce na cestě na jógu nebo pilates. Tato zkreslená verze wellness se objevila jako následek komercializace wellness idejí oportunistickými obchodníky. Ti ve snaze získat nové zákazníky a vydělat více peněz ušili vizuál reprezentující wellness na míru stereotypním představám o tom, co znamená být krásný a úspěšný. Marginalizují touto strategií lidi, kteří se do těchto úzkých konstruktů nevejdou. Zároveň ukazují hrstku respektu těm, z jejichž kultur tyto praktiky, na kterých vydělávají a jež si přivlastňují, pochází. A v kontextu výše cen za členství v posilovnách, wellness pobyty, lekce jógy nebo pilates a různé doplňky stravy, se stává vysoký socioekonomický status klíčovou vstupenkou do světa wellness.
Černá nebo bílá
Strava je obrovskou součástí wellness kultury. A přestože jsme se z dietní kultury v mnohém poučili, jedno zůstalo – sklon démonizovat určitá jídla. Problém tkví v tom, že hyperfixace na svůj jídelníček je nutně doprovázena úzkostí a stresem, který je pro organismus často horší než samotné potraviny, kterým se snažíme vyhýbat. Posedlost zdravou stravou se normalizuje, a to i když se napne do patologických rozměrů, do ortorexie. Přes veškeré body positivity snahy je wellness marketing postaven na štíhlosti. Opomíjí kulturní a sociální aspekt jídla včetně faktu, že jídlo nám má přinášet radost. Místo toho podněcuje černobílé vnímání stravy: Jídlo je buď dobré nebo špatné. Je zdrojem kalorií, které potřebujeme ke zdraví, ale pozor, aby jich nebylo příliš a aby pocházely z těch správných jídel. Rozhodně se vyvarujte všem zpracovaným potravinám, ale kupte si tento zelený prášek, který vám zajistí ploché břicho po celý den. Protože proč si nepoupravit filosofii wellness tak, aby pasovala do marketingově výhodného narativu?
Posedlost sebezdokonalováním
Záměry wellness praktik jsou pozitivní, dokud se nestanou předmětem marketingu, který míří na nedokonalost. Ten hraje do noty posedlosti věčným mládím a vyretušovaným vzhledem a podle toho prezentuje své – často nadbytečné – produkty. Stejně jako my zanedbává fakt, že některé věci jednoduše nemáme pod kontrolou. Stárnutí, které je přirozeným procesem, je často vykreslováno jako problém, který je třeba řešit, a nikoli přijmout. Pak je tu akné. Cítím se lépe, když jdu do společnosti a má pleť se podobá té, kterou na svém Instagramu hrdě ukazuje Hailey Bieber? Ano, jasně. Nehledala bych za tím ale biologickou linku mezi absencí pórů a hladinou serotoninu, nýbrž nepatrné přiblížení se naprosto nelidským standardům krásy, které mi jsou okolním světem pečlivě vštěpovány. Stejně jako produktivní ranní rutiny a superpotravinami překypující sugar free jídelníčky. A díky všudypřítomnosti uměle vykonstruované dokonalosti, si tu svou veskrze lidskou nedokonalost neustále uvědomuji a stávám se zranitelným terčem docela banálního, a přitom velmi efektivního marketingu. Realita je ale taková, že se můžeme honit za ideálem, jak dlouho chceme. Za ideálním pocitem, ideálním vzhledem, ideální verzí sebe sama. Stejně budeme brečet, akné ani celulitidu ze světa nevymýtíme a občas se sebou budeme nespokojení. A to je přeci krásný. Však bychom jinak zapomněli, že jsme všichni jen lidi. Dokonale nedokonalí. S pupínky, chloupky, línými rány a chutí na sladké.
Zdroj: autorský článek
