Jsem si jistá, že každá bulka a každé píchnutí věstí mou smrt. Zejména pokud se objeví v jednom z těch velmi řídkých okamžiků štěstí, kdy se mi zdá, že svět je přece jen krásné místo k žití. Proč nevěřím, stejně jako vy, ostatní milí hypochondři, že si svoje štěstí zkrátka zasloužíme?