„Miminko přijímá návštěvy,“ píše mi kamarádka Lily. Můj víkend nabývá obrysů, které jsou možná některým třicátníkům až příliš povědomé: Mám se setkat s novorozencem ve stejný den, kdy se ostatní kamarádi chystají na celonoční rave. Nahodím na rameno plátěnku s pečivem – dárkem pro novopečenou maminku – a přemítám, jak je to všechno neskutečné. Takhle jsem si dospívání nepředstavovala.
Sophiina volba
Znáte to období mezi Vánocemi a Novým rokem, kdy svět tají dech a čeká, až se život znovu rozběhne? Přesně tak se cítím ve svých 35 letech. Říkejme tomu „mileniální mezičas“, kdy jsou lidé před třicítkou a po ní uvězněni mezi bezstarostným mládím a blížící se dospělostí. Je to matoucí stav, který shrnul virální TikTok britského komika Aliho Woodse. Popisuje zmatek, když má člověk po třicítce dvě odlišné skupiny přátel: jedna vede monology o zálohách na dům a ultrazvukových snímcích miminek a druhá se zabývá dramatickými životními rozhodnutími (jít do trojky, dát si ayahuascu nebo se odstěhovat do Argentiny – víte, co myslím.). „Nikdy jsem se s ničím tak moc neztotožnil,“ komentoval to jeden z diváků. „Po třicítce je to prostě jízda.“
„Ve třiceti si mnozí z nás mysleli, že budou mít odškrtaný seznam životních úspěchů,“ napsal mi v mailu Woods, který se v současné době připravuje na svoji show At the Moment v rámci festivalu Edinburgh Fringe. „Pro většinu lidí, kteří mě sledují, to ale tak není. Takže si myslím, že spousta z nás se cítí uvězněna mezi dvěma možnostmi – usadit se, přestože to zní nudně, nebo pokračovat ve spontánním životě, přestože to zní děsivě.“
Jestliže přechod z období vánočních svátků do nového roku je plný melancholie, pak mileniální mezičas kolem a po třicítce má v sobě stejnou pachuť nicoty. Mám pocit, jako bych se ocitla v jakémsi vyčkávacím režimu, zaseknutá mezi svými mladším já a zatím nedohlednou budoucností. „Je to matoucí, sledovat batole na houpačkách a přitom si léčit úpornou kocovinu,“ říká mi nezadaná kamarádka, také třicátnice. „Někteří z přátel se ti v této nové fázi odcizí, ale představa, že budeš pařit až do konce života, tě taky nenaplňuje.“
Zaseknutá na eskalátorech
Nejsou to jen mileniálové, kdo se tak cítí. „Narodila jsem se v roce 1998 a rozhodně to vnímám,“ říká Leanne Yau, LGBTQ+ a vztahová pedagožka, která se považuje za zilleniálku, tj. narozenou mezi mileniály a generací Z. „Od těch pár heterosexuálních přátel, které mám, se rozhodně cítím daleko – popojeli na vztahovém eskalátoru, přišlo společné bydlení s partnerem, manželství a děti. Máme prostě čím dál méně společného, protože naše životy a životní styl jsou teď velmi odlišné.“
Koučka Gemma Perlin poskytuje poradenství mnoha ženám před třicítkou a po ní. Klientky popisují, že se cítí nevysvětlitelně zaseknuté, jako kdyby stály na nefunkčních eskalátorech a sledovaly, jak jejich vrstevníci mizí v dáli. Poukazuje na to, že určitý pocit vykolejení je normální, protože je to možná poprvé, kdy se náš život začíná skutečně lišit od života našich přátel. „Všichni jdou na univerzitu, pokud chtějí, pak začínají pracovat a pronajímat si byt – ale teď nastává doba, kdy každý zažívá něco jiného. I když všichni žijete v Londýně, vaši kamarádi s dětmi mohou mít úplně jiné zkušenosti s městem než vy. Mám pocit, že být uprostřed je v některých ohledech asi těžší, protože necítíte závazek k jedné nebo druhé možnosti,“ dodává Perlin. „Jako lidé vždy hledáme stejnost – tak se cítíme bezpečně. Takže může být velmi nepříjemné, pokud se zrovna nacházíte někde mezi. Nevíte, ke kterému kmeni patříte.“
Najít si svou vlastní cestu
„Když se prodlouží období mezi mládím a dospělostí, všechny možnosti, které dnes máme – mnohem širší než naše matky a babičky v předchozích generacích –, otevírají tento prostor, ve kterém se lidé mohou vydat různými cestami,“ vysvětluje existenciální terapeutka a autorka Eloise Skinner. „Různorodost cest může tedy sama o sobě představovat úzkost, protože si říkáme: ‚Rozhodla jsem se správně?‘ Dnes, kdy nemáme silné společenské struktury, které by nám přesně říkaly, co máme dělat, máme mnohem větší svobodu. Ale se svobodou jde ruku v ruce samozřejmě také obrovská zodpovědnost za to, že si vyberete cestu, na které vám záleží.
V textu novinářka Zing Tsjeng rozebírá stíny, které nám brání ve výhledu životem, ať už je to tlak rodičů, společnosti nebo vlastní nejistota. Opírá se o své zkušenosti a práci odborníků, kteří se zabývají fenomény dnešní doby, jako jsou intimita, monogamie, polyamorie a sociální sítě. Její text není návodem na "mezisváteční" náladu, otevírá však mysl novým perspektivám, jak nahlížet na život.
Chcete pokračovat ve čtení? Článek v plném znění najdete v srpnovém vydání ELLE. Nenechte si jej uniknout, nebo si rovnou dopřejte předplatné magazínu. Obojí si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a s poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroje: Text Zing Tsjeng
