Only in print: Božská Hana

Rodačka z Karlových Varů vyrůstala v paneláku vedle sklárny Moser a ke světu módy měla zpočátku daleko. Maminka pracovala jako zdravotní sestra a otec v továrně na vodní turbíny. Hana hrála basketbal, dorosteneckou ligu za Lokomotivu Karlovy Vary, studovala střední keramickou školu a toužila být umělkyní. Jednou ji o tři roky starší sestra Eva přemluvila, aby u stěny pokojíčku nafotily pár fotek a poslaly je do soutěže Topmodelka 3. tisíciletí. Z agentury jí pak za tři dny zavolali, že vyhrála. Přerušila školu, vyrazila za hranice a postupně se vypracovala na jednu z nejžádanějších topmodelek své doby. Předváděla na molech všech předních módních domů, jako jsou Chanel, Dior, Gucci nebo Max Mara, byla tváří značky Versace i andílkem Victoria‘s Secret. Natočila dnes už kultovní reklamu Mattoni, kde kráčí v „nahých” vodních šatech.

V šestnácti letech odešla za prací do New Yorku, kde vybudovala úctyhodnou kariéru a založila rodinu. Dnes má tři děti – Finna, Ellu a Stellu. Posledních osm let žije na Mallorce u pohoří Serra de Tramuntana a skrze její Instagram dýchá na jejích 137 tisíc sledujících dokonale středomořská atmosféra. Když si spolu voláme, zrovna se vrátili z výletu k vodopádům a Hana ve svém nejoblíbenějším outfitu – bílém tričku a džínách – rychle chystá polévku pro nejmladší dcerku.

Pamatuješ si ještě svůj dětský pokoj? A jaká byla Hana, která v něm žila? 

Byla hodně dětská. Sdílela jsem pokoj se svou o tři roky starší ségrou a byl hodně skromný. V dnešní době je daleko běžnější, že mají děti každé svůj pokoj, ale nás to tehdy sblížilo a myslím, že díky tomu máme tak dobrý vztah. I když jsme se samozřejmě i třískaly, někdy docela dost drsně.

Jaké jste byly? 

Já jsem toužila být jako ségra, která je výtvarnice, dělá i dnes krásné věci a už tehdy byla velmi nadaná. Kvůli ní jsem i šla na uměleckou školu na kresbu. Ale já jsem spíš byla víc sportovní typ, hodně jsem tlačila na to, abych byla umělkyní, ale myslím, že jsem to neměla tolik v sobě jako ona.

Vracíš se k výtvarnu někdy teď? 

Keramika mě baví hodně i teď. Mám doma keramické studio, dělám vázy a misky. Na Mallorce jsou skvělí umělečtí keramici, takže jsou tady možnosti se to pořádně naučit.

Pamatuješ si svůj první rozchod? 

Já nemám těch rozchodů moc. Můj první pořádný vztah byl až můj manžel. Já jsem byla vždycky dost dětská. Mě zajímal sport, kluci moc ne. A pak jsem odjela, když mi bylo čtrnáct, a hned jsem začala hodně pracovat. Často jsem se probudila v hotelu v noci a vůbec nevěděla, kde vlastně jsem. Bylo to náročné. Takže čas na vztahy jsem moc neměla, jen na občasná setkání. Nikdy to nebylo nic vážného.

Takže tvůj první rozchod byl spíš rozchod s dětstvím. Je pro tebe jednoduché nechávat věci v minulosti a začínat nanovo? 

Když jsem tehdy odešla z Česka, tak jsem byla v tom věku, kdy jsem byla nadšená, že můžu cestovat. To jsem vždycky chtěla. Takže pro mě to bylo jednoduché. I když mi chyběla rodina, bylo to pro mě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Mám doma ale krabice nostalgických věcí. Třeba módní kousky, co jsem dostala od designérů, fotky s kamarády, dopisy a tak dále, vše mám dodnes schované. Tohle jen tak neumím opustit. Hodně fotím, kdyby mi někdo vymazal telefon, tak jsem z toho špatná. E-maily mi nevadí, to ať klidně smažou, ale fotky? To bych neskousla.

Jaký nejzajímavější kousek od návrhářů máš schovaný? 

Černé šaty s hadem z Gucci přehlídky jaro/léto 2004. Ty jsem si koupila a to je ta nostalgie, která mě vrátí zpět. Mám je v šatníku, po těch víc než dvaceti letech jsou už vintage!

Je nějaký trend, který bys už nikdy nenosila? Kapsáče, bokovky? 

Já jsem vysoká, takže bokovky mi sedí líp než kalhoty do pasu. Takže se těším, jestli to přijde zpátky! Už to zpátky je, jo? Ale ne takové ty ultra nízké, to když se člověk ohne, jde všechno vidět! Ale bokovky a trochu do zvonu, to jo.

Ty ses pak přesunula do New Yorku, kde jsi prožila velkou část svého života a kariéry, ale i z něj jsi nakonec odešla. Do klidnější Evropy, na Mallorcu. Jak dlouho v tobě zrál tenhle rozchod s americkým snem? 

My jsme se nejprve z New Yorku přesunuli do Connecticutu, kde jsme si stavěli dům. Ale když jsme ho dokončili, tak se na mě můj muž podíval a řekl: „Musíme udělat změnu.“ A já: „Jak – změnu? Teď jsme to dokončili, a ty chceš změnu?“Ale on byl přesvědčený, že bychom se měli přestěhovat na Mallorcu. Byli jsme tam na kamarádovy narozeniny a moc se nám tam líbilo. Nejdřív jsem si myslela, že je šílený, bylo to takové spontánní rozhodnutí, ale zase jsem si říkala, že budu blíž rodině, že to bude jednodušší s dětmi. Navíc když vychováváte děti třeba v New Yorku, hrozně rychle dospějí!

Musela jsem si samozřejmě zvyknout, v USA máte všechno hned, tady je všechno pomalé, více papírování… Ale jsem tu osm let a už jsem se přizpůsobila. Teď když odjedu do New Yorku, tak si říkám, že už bych tam nemohla žít.