Práce je v současné kultuře oceňující výkon a úspěch klíčová součástí naší identity. Odmala jsme vedeni k tomu, že když se budeme dobře učit, budeme si moci dělat jen to, co nás baví. Že máme potenciál a svět je plný možností, jak ho naplnit. Že nevyužít toho, co se nabízí, je prohra. Hledáním správného místa v systému si zajišťujeme nejen fyzické přežití a pokrytí základních potřeb, ale převzaté koncepty z raných devadesátých let nás vedou hledat skrz práci také sebevědomí, sebeúctu, pocit vlastní důležitosti a často i smysl života. Od práce očekáváme hodně, aniž bychom si to leckdy uvědomovali. Když se ale očekávání stále nenaplňují, je vhodné podrobit je důkladnější revizi a možná konečně odhalit jejich skryté kořeny. Vezměte si tužku a svůj journal a připravte se, že tohle bude projekt na víc než na jeden večer.  

Najděte společného jmenovatele

Někteří lidé věří, že člověk se dostává do situací, které ho mají něco naučit, dokud si z nich onu lekci konečně nevezme. Nemusíte hned shánět další New Age literaturu, ale zkuste se zamyslet, co mají situace, které ve vás vyvolávají potřebu změny, společného. Možná si připadáte nedoceněná. Třeba vás nebaví hrát hry, které považujete za nezbytné pro stoupání po žebříčku. Nebo vás štve neefektivní komunikace a máte pocit, že marníte čas neschopností jiných. Tak či onak, zkuste si zapisovat současné i minulé situace, které vás „triggerují“, a poté si v bodech rozepsat všechna jejich „Proč“. S tímto materiálem pak můžete jít vybavená na příští schůzku s terapeutem. Uvidíte, že se konečně pohnete z místa.

Zase to dětství

Házet všechno na rodiče není po třicítce moc cool, ale přiznejme si, že ať chceme, nebo ne, stále máme spoustu nevyřešených věcí. Doba se za našeho života změnila k nepoznání, ale my jsme zůstali vybaveni způsobem uvažování, jehož aplikace je dnes spíše ke škodě než k užitku. Opakující se problémy v práci může někdy způsobit situace z minulosti, které se v konkrétní konstelaci připomenou a vyvolají emoční overlap. V takovém okamžiku začnete cítit nezpracované pocity a přiřazovat je k současné situaci, čímž ji vlastně viníte. Taková rozhodnutí jsou založena na zamlženém vidění, a to změna zaměstnavatele nevyřeší. Nenechávejte řešení jen na self-help obsahu, nejlepší bude, když vám stav vašeho nervového systému pomůže zjistit terapeut.

Ty jsi já a já jsem ty

Naše vnímání formuje realitu a ta zase formuje naše vnímání. To, jak si situace kolem sebe interpretujeme, vychází víc z našich vnitřních rámců než ze situací samotných. Vnější a vnitřní svět jsou dvě strany té samé mince, a až vás tedy příště kolegyně znovu na poslední chvíli zaúkoluje něčím, co nespadá do vaší agendy, zkuste místo nadávání kamarádce do hlasovek v Messengeru nasměrovat energii do přemýšlení o tom, proč jste přikývla, a co přesně vám bránilo odmítnout. Byla to špatná firemní kultura, kde byste byla označená za špatného týmového hráče, nebo vám bránil strach říct „Ne“? Budou v příštím zaměstnání všichni hrát podle pravidel, nebo je lepší naučit se kontrolovat faktory, které do situace vstupují z vaší strany, a stát se tak paní svojí reality? Volba je na vás.

Vzít zodpovědnost za své reakce

Zorientovat se v tom, jaké faktory vstupují do našeho vztahu s prací, je běh na dlouhou trať.  Pokud vás představa, že někdo naznačuje, abyste se podívala nejdřív sama na sebe, rozčiluje, je to dobrý hint – ptejte se, proč to tak cítíte. Když si budete odpovídat upřímně, máte velkou šanci přiblížit se k východu z toho nekonečného hledání řešení. Nechceme v žádném případě naznačovat nekonstruktivní myšlenku „Můžeš si za to sama, asi něco děláš blbě“ – toxická kultura nultých let už je pryč. Dnes víme, že spousta věcí nám byla předána bez našeho přičinění. Převzít za ně zodpovědnost, zodpovědnost za vlastní prožívání a tím i za svoje volby, je ale něco, za co hlasujeme. Svým přístupem se totiž podílíme na tom, jak to v našem okolí bude vypadat. A to nám není jedno.