Konec roku ve znamení hodování: Nejzajímavější pokrmy z celého světa

Na rozjezd humři, jako dezert poleno

Réveillon označuje večeři, která se pořádá ve francouzských domácnostech během svátků spojených s koncem roku, typicky o Štědrém dni před půlnoční mší nebo na silvestra. Okázalé menu, obvykle složené ze sedmi chodů, se odvíjí od jednotlivých regionů, existují ale tradiční pokrmy, které jsou oblíbené po celé zemi. Součástí bohatých předkrmů bývají ústřice, uzený losos, krabi nebo humři, lahůdku představuje foie gras (ztučnělé kachní nebo husí játro) často párované s fíkovým džemem nebo cibulovým chutney. Jako hlavní chod se podává krůta plněná kaštanovou nádivkou, kterou doplňuje další masový pokrm – pečená kachna, husa nebo jiná drůbež. Po hlavním jídle přichází na řadu konzumace různých druhů sýrů následovaná dezertem bûche de Noël (piškotovou roládou ve tvaru polena, plněnou máslovým krémem, potaženou čokoládou a zdobenou lesními motivy z marcipánu). Na závěr se pije šampaňské, které podtrhuje slavnostní atmosféru.

Symbolická sedmička

Číslo sedm hraje roli také v italské večeři sedmi ryb (festa dei sette pesci). Vánoční tradice pochází z jižní Itálie, odkud se s přistěhovalci hojně rozšířila také do Spojených států, a navazuje na historii adventního půstu. Štědrovečerní večeře zahrnuje sedm druhů ryb a mořských plodů, pokrmy se liší podle zvyklostí konkrétních rodin – podávají se grilované krevety, slávky vařené v páře, sardinky, rybí polévka, smažené tresky a úhoři nebo třeba saláty s chobotnicí či sépií. Sladkou tečkou bývá panettone, pandoro (to na rozdíl od panettone neobsahuje žádné rozinky ani kandované ovoce a jeho příprava nevyžaduje několik dní) či klasické tiramisu. Symbolická sedmička s sebou nese náboženský význam, o interpretaci se však vedou diskuze. Někteří tvrdí, že číslo představuje sedm svátostí, jiní odkazují na sedm darů Ducha svatého, sedm dní stvoření nebo sedm smrtelných hříchů.

Fermentovaný rejnok a černá smrt

Obyvatelé Islandu na tzv. Thorlákovu noc (23. 12.) konzumují kvašeného rejnoka, někdy doplněného o vařené brambory a jehněčí sádlo – jedinečná delikatesa silné chuti při fermentaci získává výrazně nevábné aroma, pojídá se proto venku nebo například v garáži. Štědrovečerní večeře pak sestává z jehněčího masa hangikjöt (charakteristickou chuť mu dodává uzení nad březovým dřevem nebo sušeným ovčím trusem), solených vepřových žeber (hamborgarhryggur) či různě upraveného divokého ptactva (například guláš z bělokura). Jako příloha slouží vařené brambory, smetanová (bešamelová či houbová) omáčka, červené zelí a ovocná zavařenina. Na vánočním stole nesmí chybět laufabrau, tenký, dokřupava smažený chléb zdobený složitými vzory, jehož příprava bývá událostí, při níž se sejde široká rodina. Oblíbené jsou různé druhy dezertů a cukroví, například vínarterta (vrstvený dort z mandlových placek provoněných kardamomem promazaný švestkovým džemem), perníčky (piparkökur) nebo rýžová kaše s rozinkami a skořicí. K jídlu se pije vánoční pivo juleøl a silně alkoholický brennivín, známý také jaké „černá smrt“, destilovaný z brambor či obilí a ochucený kmínem. Chutí připomíná lékořici s tmavým žitným chlebem.

Hojnost

Podobně jako ve zbytku světa je i v sousedním Polsku důležité, aby ke konci roku bylo jídla co nejvíce. Wigilia je polská štědrovečerní hostina složená z 12 chodů – tento počet je symbolem bohatství, 12 apoštolů a znázorněním 12 měsíců v roce. Tradičně se vaří jídla bez masa, zaměřené na ryby, obilniny a zeleninu. Mají připomínat blahobyt a štěstí. Na prostřené tabuli nesmí chybět:

• barszcz z uszkami (polévka z červené řepy podávaná s malými taštičkami plněnými houbami),
• vařené nebo smažené pirohy plněné směsí kysaného zelí a hub, 
• śledzie (nakládané sledě podávané v různých variantách, například s cibulí a zakysanou smetanou nebo v oleji s bylinkami), 
• majonézový salát z vařené zeleniny (mrkve, hrášku a brambor), 
• kapr opečený na másle či připravený nastudeno v aspiku, 
• ryba po grecku (pokrm, přestože je pojmenován po Řecku, je čistě polskou tradicí – jde o smaženou rybu, často tresku, pokrytou hustou omáčkou z dušené zeleniny), 
• bílá klobása, 
• dušené kysané zelí s lesními houbami,
• kutia (tradiční sladký dezert z východního Polska z pšenice, máku, medu, ořechů a rozinek), 
• makowiec (závin z kynutého těsta s bohatou náplní z máku, medu, rozinek a ořechů), 
• ořechy a čerstvé ovoce, 
• kompot z suszu (kompot ze sušeného ovoce s výraznou, lehce kouřovou chutí je typickým nápojem, který se podává po jídle).

Štědrovečerní večeře je v Polsku jednou z nejdůležitějších oslav v roce. Ačkoli je vyhrazena pro nejbližší rodinu, stejně jako v Česku je zvykem vyhradit talíř a místo navíc pro nečekaného hosta. Většina podávaných pokrmů se vaří speciálně pro tento výjimečný den – a to pouze jednou za rok!

A slaví se i v Japonsku

Na první dobrou to možná zní trochu zvláštně, ale křesťanské Vánoce jsou důvodem k oslavě i u převážně mladší japonské komunity. Jedná se však především o komerční svátek – zatímco obchody či trhy se během adventu plní vánočním sortimentem a ulice měst zdobí asijští Santa Clausové, místní obyvatelstvo si na výzdobu bytů, dárky ani stromečky nijak zvlášť nepotrpí. Štědrý den tu ale berou jako příležitost k romantickému trávení večera ve dvou či k setkání v rodinném a přátelském kruhu. Slaví se jídlem, hlavně smaženým kuřetem z rychlého občerstvení! Velmi populárním zvykem se v Japonsku stalo jíst kuřecí maso z fastfoodového řetězce KFC. Tato tradice odstartovala v 70. letech, kdy KFC spustilo úspěšnou reklamní kampaň Kentucky for Christmas – od té doby se kyblík zlatavého kuřete stal neodmyslitelnou součástí japonských „Vánoc“. Rezervace na kuřecí menu se dokonce dělají týdny dopředu.