Život v showbyznysu není pro každého. Člověk si musí zvyknout na neustálou pozornost cizích lidí a zároveň se smířit s faktem, že nemá vliv na to, jak ho ostatní vnímají. Zejména mladé ženy čelí neustálému tlaku, aby se chovaly přesně tak, jak se od nich stereotypně očekává, a když přestanou, mohou se se svou kariérou klidně rozloučit.
Kyber bodyshaming jako nová forma šikany, nejen slavných
Kyber bodyshaming představuje formu šikany zaměřenou na vzhled oběti, která se šíří prostřednictvím digitálních médií. Zvlášť náchylné k těmto útokům jsou celebrity, zejména herečky, jejichž životy jsou neustále pod drobnohledem. Kritika těla, věku, váhy nebo vzhledu se často šíří rychlostí blesku a málokdy bere v úvahu lidskou důstojnost či pocity obětí.
Sexismus je natolik zakořeněn v naší kultuře, že se mnohdy projevuje nenápadně a bez povšimnutí. Vyrůstáme v prostředí, které hodnotí ženy a muže primárně podle vzhledu a chování, což ovlivňuje naše vlastní postoje, i když si to neuvědomujeme.
Sociální média tento problém ještě zesilují. Komentáře a diskuse na platformách, jako jsou Instagram nebo X, poskytují anonymní prostor, kde může být kritika snadno vyjádřena, a často se setkává s podporou ostatních. Tento kolektivní soudní mechanismus posiluje zakořeněné předsudky.
I Sydney Sweeney je obětí kyberšikany
Herečka se stala tváří několika velkých kampaní, které však často zdůrazňují její fyzický vzhled, především její postavu. Reklamy, které natáčí, bývají kritizovány za to, že nevyužívají její talent či charisma, ale místo toho se soustředí na estetickou stránku – od zdůrazňování jejích křivek po nepřímé narážky, které podtrhují její status „sexy symbolu“. Tak tedy, když nám sama předvádí své tělo, proč bychom ho nemohli komentovat?
Na snímcích, které rychle zaplavily internet, byla zachycena v plavkách na zahradě vlastního domu. Fotografie rozpoutaly bouřlivou diskusi na sociálních sítích, zaměřenou především na její tělo. Sweeney nakonec na celou situaci zareagovala osobním videem. Není to poprvé, co musela Sydney čelit takovým útokům. Ve článku od Glamour k příležitosti převzetí ceny Glamour Woman of the Year sdílela její zážitek, kdy fotografové křičeli na její rodinu: „Když jí řekneš, aby prostě vyšla ven v bikinách, udělám pár fotek a pak tě nechám na pokoji.”
Sweeney v současné době trénuje pro filmovou roli Christy Martin, bývalé profesionální boxerské šampionky, která byla průkopnicí ženského boxu. Pro tuto náročnou roli se herečka pustila do intenzivního tréninkového režimu, zaměřeného na budování síly a vytrvalosti. Paparazzi ji zachytili právě ve chvíli, kdy si doma užívala chvíle klidu u bazénu – ve sportovním těle, na kterém byla vidět tvrdá dřina. Místo uznání za svou přípravu se však stala terčem kritiky.
Co je to fenomén “the imperfect victim” neboli nedokonalá oběť?
V moderní kultuře často oslavujeme oběti jako symboly nevinnosti a statečnosti. Tato představa však ztrácí nuance, když se oběť neshoduje s ideálním obrazem, který si veřejnost vytvořila. Fenomén nazývaný the imperfect victim (nedokonalá oběť) odkazuje na situace, kdy je člověk zpochybňován nebo odsuzován kvůli tomu, že jeho chování či postavení neodpovídá tradičnímu vnímání oběti. I když jí bylo ublíženo, nesympatizujeme s ní – jednoduše: nelíbí se nám. Její zkušenost je často bagatelizována nebo dokonce úplně odmítnuta. Tento přístup zrcadlí hluboce zakořeněné předsudky a zpomaluje diskusi o moci, zneužívání a diskriminaci. Jak to vlastně vypadá?
It Ends with Us: soudní spor Blake Lively a Justina Baldoniho
It Ends with Us je filmová adaptace bestsellerové romance autorky Colleen Hoover. Hlavní roli květinářky Lily si zahrála Blake Lively, kterou fanoušci znají jako Serenu van der Woodsen z Gossip Girl, a hlavní mužskou roli ztvárnil Justin Baldoni, který film i režíroval. Dílo si získalo poměrně pozitivní ohlasy. Už během tiskové tour pro snímek se však zdálo, že na vztahu mezi herci a režisérem je něco podezřelého, neboť Baldoni se neobjevil na žádné z propagačních akcí.
Po premiéře vypukla velká bagatelizační kampaň, během které internetem obletěla videa Blake, jak se údajně chová ošklivě při rozhovoru. Herečka si kvůli jednomu klipu vysloužila ty nejhorší nadávky a ponížení. Následně začala kolovat dlouhá vlákna, v nichž bylo tvrdě kritizováno, že Blake Lively je hrozný člověk, který si nezaslouží pozornost ani respekt. A teď vyšlo najevo proč. V prosinci 2024 Lively podala stížnost na Kalifornském oddělení pro lidská práva, v níž obvinila Baldoniho z nevhodného chování na place, včetně nevyžádaných polibků a sexuálních narážek.
Přesto mnoho lidí odmítá stát při Blake. Navzdory důkazům, které Lively poskytla ve své stížnosti, se mnozí stále rozhodují jí nevěřit na základě jejích předchozích činů nebo chování v minulosti. Celá situace připomíná soudní spor mezi Amber Heard a Johnnym Deppem (jehož právní tým si Baldoni dokonce najal).
Amber Heard vs Johnny Depp
Amber Heard je známá jako silná, nezávislá a někdy kontroverzní osobnost, což se příliš neshoduje s očekáváním, že oběť bude křehká a zlomená. Její minulost, včetně mediálních skandálů a složitého vztahu s Deppem, byla proti ní často zneužívána. Záznamy a svědectví ze soudních řízení naznačují, že násilí mezi ní a Deppem mohlo být oboustranné. Tento fakt narušil klasický narativ "oběť versus pachatel" a vedl k tomu, že byla vnímána jako méně důvěryhodná oběť.
Heard čelila masivnímu odporu na sociálních sítích, včetně obvinění z manipulace a nepravdivých tvrzení. Hashtagy jako #JusticeForJohnnyDepp a veřejná podpora pro Deppa ji stavěly do role "zlodušky". Přitom skutečné případy domácího násilí často zahrnují složité a nejednoznačné dynamiky, které se do veřejné diskuse těžko promítají.
Věřme obětem
Skupina výzkumníků včetně USA Today provedla průzkum mezi 850 ženami v americkém filmovém průmyslu, z nichž drtivá většina (94 %) uvedla, že zažila nějakou formu sexuálního obtěžování.
Přiznání, že k násilí skutečně dochází, může znamenat konfrontaci s nepříjemnými pravdami o společnosti, genderové nerovnosti nebo o lidech, které obdivujeme či máme rádi (například v případě slavných osobností). Je snazší zavrhnout oběť než připustit, že někdo, koho obdivujeme, mohl být agresorem. Tyto normy činí pro oběti ještě těžší odhalit svou pravdu. Oběti násilí často čelí pocitům studu, strachu a viny. Podporou jejich hlasu a vírou v jejich slova pomáháme bourat stigma a povzbuzujeme další, aby se také ozvali.
- Zdroj článku:
The Guardian, NY Times, Impact
