V těhotenství jsem přibrala téměř 29 kilo. Abych byla upřímná, teprve po pěti letech jsem byla schopná podívat se na snímek z porodnice. Odulý obličej, tlusté paže, zapadlé oči, boky velikosti XXL… Dodnes je mi té osoby na fotce líto. Nebylo to vůbec jednoduché období. Shodit třicet kilo a mít se ráda v mojí hlavně nešlo dost dobře dohromady. A nic nepomáhalo. Ať jsem jedla sebemíň a s kočárem týdně ujela 50 km, ručička na váze se sunula jako šnek.
Naštěstí jsem potkala Janinu D. Černou (@cukrfree), zakladatelku blogu Cukrfree a Hanu Valáškovou (@dostdobra), které v Česku popularizují nízkosacharidové stravování. Na jejich semináři Zbavte se závislosti na cukru jsem se během téměř celodenní přednášky dozvěděla o mém sladkém příteli doslova první poslední. Vzhledem k tomu, že se v naší rodině objevuje cukrovka, budu mít ke špatné matabolizaci cukru patrně o trochu větší sklony. Jinak nevím, proč by mi na rozdíl od mých kamarádek trvalo dvojnásobně dlouho zhubnout jediné kilo…
Abstinenční příznaky a kila dolů
Základem nízkosacharidové stravy je jednoduchá matematika - uberete sacharidy a přidáte tuky. Rozumějte - nedáte si ke snídani Be Be Dobré ráno, ale omeletu, jogurt anebo třeba koláč z mandlové mouky. K obědu vynecháte knedlíky, těstoviny, pizzu, rýži… a dáte si maso se zeleninou a dobrý vývar. Večeře to samé v bledě modrém. Odcházela jsem z workshopu plná odhodlání, snědla jsem svůj poslední bezlepkový koláč a na druhý den začala nový cukrfree život.
První dny mě trápily velké pocity hladu a ozvala se i tzv. lowcarb chřipka - týdenní migréna, pocity na zvracení, na omdlení… Jinými slovy absťák po cukru. Právě v tu chvíli si uvědomíte, jak moc je cukr škodlivý. Respektive někdo podobné problémy nemá, ale já zažívala regulérní peklo. Po týdnu a několika platech analgetik se vše srovnalo a já se pomalu učila novému stravování. Nakoupila jsem kuchařky, shlédla menu všech restaurací v okolí a zbyly mi jen oči pro pláč. Polovinu věcí, které bych aktuálně mohla jíst nesnáším (mléko, vejce, sýry) a navíc nevařím (tuto činnost u nás zastává manžel). Po troše hledání jsem našla Paleo pekárnu, která každý týden na farmářském trhu prodává lowcarb ‚sladkosti’ jako jablečný muffin, kešu koláč či lowcarb houstičky a začala jsem snídat jako na zámku. Bez problémů jsem snědla každé ráno balíček slaniny, celou mozzarelu a jedno avokádo. Snad poprvé v životě jsem neměla hlad! Proboha, proč jste mi to neřekli dřív?! Večeře s kamarády už takovou hitparádou nebyly. Dávat si pořád dokola maso se zeleninou omrzí po čase každého. Zvlášť když z vedlejšího talíře vonní čerstvá pizza...
Problém nastal s jakýmkoliv cestováním - od návštěvy babičky, přes prodloužený víkend až po exotickou dovolenou. Všude jsem si nosila vlastní jídlo nebo aspoň jeho poměrnou část. Nejhorší muka jsem zažívala na letní dovolené. Místo abych se kochala sluncem, palmami a mořem, kručelo mi v břiše. Zásoby mi došly asi za dva dny a když nejíte mléčné výrobky ani vajíčka a prakticky nic dalšího nesmíte… moc možností v místním supermarketu u pláže nemáte. Dodnes nevím, jak jsem to přežila. Jediné na co si pamatuji, jsou talíře plné masa k obědu i k večeři a ořechy ve všech možných formách. Ach bože, domů jsem se těšila víc než ze školy v přírodě! Vysadila jsem manžela s dcerou doma a šla se okamžitě najíst…
Zdravější, liberální lowcarb
Vydržela jsem to dva roky. Pak přišla pandemie a mně došlo, že už mě takhle žít nebaví. Mimochodem, když jíte hodně ořechů, opravdu hodně špatně se vám chodí na stranu… Nechtěla jsem sedět v restauraci a zatímco všem okolo nosili už osmý chod, mně se povedlo přemluvit sous chefa, aby bez cukru vykouzlil aspoň tři chody… Takže jednoho krásného dne jsem nešla do pekárny pro lowcarb chléb, ale koupila si žitný. Panebože, to byla hotová extáze… Postupně jsem přidala rýži, třikrát si dala těstoviny a hle deset kilo nahoře!
Nyní jsem UŽ opravdu na dobré cestě! Stáhla jsem si aplikaci Kalorické tabulky, která mi vypočítá, kolik makronutrientů, tedy bílkovin, tuků a sacharidů, bych za den měla sníst a jednoduše si každé jídlo zvážím a zadám do tabulky. Chytrý graf mi pak ukáže, jestli mám ještě nějakou vůli a můžu si dát například támhleten obložený chleba s avokádem nebo bych už měla jíst jen bílkoviny. Pro někoho, kdo nevaří a zároveň si jídelníček neumí sestavit tak, aby tělo dostalo všechno, co si žádá, je to neuvěřitelná úleva.
Kila padají dolů, já vesele jím a najíždím na liberální lowcarb - jinými slovy - sacharidy si dávám, ale s mírou. Appka mi konečně pomohla najít balanc mezi tím co chci a tím, co moje tělo potřebuje. Zároveň si čím dál tím více uvědomuji svoje obsesivní myšlenky na jídlo a snažím se je rozklíčovat. Často se jedná o takzvané emoční jedení, na které je specialistka Hanka Valášková, která s ním sama dlouhá léta bojovala. Ve zkratce jde o to, že sytíte svoje potřeby jídlem, nikoliv vztahy, zážitky nebo nějakou aktivitou. „Jídlo dodává falešný pocit plnosti,“ vysvětluje Hanka v Cukrfree podcastu. Začala jsem také vědomě pracovat s tím, abych necítila pocity viny z toho, že si jednou týdně dám oblíbený koláč nebo hranolky. Koneckonců i slovo hřešit jsem vyškrtla ze svého slovníku. Od teď už si jenom užívám…
