Jaká byla tvá cesta tam, kde jsi dnes? Jak jsi se dostala k pole dance?
Moje cesta k pole dance a vlastnímu studiu byla sice trnitá, ale správná, protože mě celou dobu poháněla skutečná vášeň. Pole dance byla láska na první „chmat“. Nikdy jsem sice nebyla rozený talent, mnoho věcí mi na počátku vůbec nešlo a nebyla jsem flexibilní ani ladná a neuměla jsem tancovat nebo slyšet rytmus. Začátek mé kariéry nebyl v tom nejšťastnějším období, byla jsem po rozchodu, kdy mi byl můj bývalý partner nevěrný a já měla pocit, že je to moje vina. Potřebovala jsem si napravit vztah sama se sebou. Po čase mi došlo, že pocit štěstí si vytváříme sami a nejde se spoléhat na někoho jiného. Chtěla jsem se postavit na vlastní nohy a začít dělat to, co mi dělá skutečnou radost. Být na sebe pyšná, vnímat se jinak a mít pocit, že jsem něco dokázala. Pole dance není párový sport, takže se přirozeně musíte spoléhat jen na sebe. Poměrně rychle zjistíte, že se vaše tělo dokáže hýbat mnohem víc, než tuší vaše hlava. Zvládnete se točit v rychlosti, viset hlavou dolů ze skutečné výšky a naučíte se slyšet hudbu. Začnete být na sebe pyšná, hrdá, ale ne s nosem nahoře, s pokorou. Taková byla moje cesta, která pokračuje dodnes.
Co tě vedlo k založení vlastního studia?
Bylo to právě to, že jsem v této situaci a v těch negativních pocitech nebyla sama. My ženy vnímáme věci tak trochu jinak. Možná je řešíme do posledního detailu, někdy se v nich šťouráme až příliš a někdy se zbytečně vracíme do minulosti a opětovně je rozebíráme. Cítíme se zranitelně, máme pocit viny, ale přitom to chceme změnit, někdy to samy nedokážeme a potřebujeme postrčit. Proto jsem chtěla vytvořit prostor, kde se každý může cítit v bezpečí, jako doma, s kamarádkami nebo lidmi, kteří zlepší den, podpoří a ukážou, že dovedete cokoli. Například se otočit hlavou dolů a podržet celou svou váhu jen v rukách. Na pole dance se učíme od samého začátku lehké otočky, přičemž každou z nich lze zjednodušit nebo ztížit, a proto to zvládne doslova každý. A pak přijde ten pocit zadostiučinění, že jste to dokázali a udrželi se. Trenér vede, dopomáhá, podporuje, pozitivně motivuje a vytváří lepší atmosféru.
Naše studio v Bratislavě je společným projektem mě a mého přítele Martina. Martin se věnuje cvičení s vlastní vahou, je odborník a má za sebou několik soutěží a mezinárodních úspěchů, cestoval po světě, až zakotvil se mnou a společně jsme vytvořili takový přístav. Každý máme nějaký sport, který nám dává ten pocit, že dovedeme překonávat překážky i své vlastní limity, a proto vzniknul The No Limits Gym. Chceme lidem ukázat, že limity jsou jen v hlavě. Najdete u nás cvičení na flexibilitu, samozřejmě pole dance, kalisteniku (cvičení bez přístrojů, jen s vlastním tělem), různá posilování, akrobacii na šálách (aerial silk) nebo akrobacii na kruhu (aerial hoop), balet a balet fit, což je cvičení vlastní vahou těla inspirované baletními pohyby a ladností.
Jak relaxuješ?
Při vedení vlastního projektu mi příliš času na relaxaci nezbývá, ale pokud nějaký je, užívám si ho s naší fenkou z útulku Bubi nebo s přítelem Martinem. Nejvíce si odpočinu, když cestuji mimo Slovensko.
Jaký ze sportů považuješ za svůj nejoblíbenější?
Nejoblíbenější je jednoznačně pole dane. Je to moje vášeň a i po osmi letech ve mně stále vyvolává pocity štěstí a zadostiučinění, že něco dokážu.
Už víc než půl roku jsi veganka – co tě ke změně stravování přivedlo? Jak vnímáš vztah veganství a sportu, jaké jsou nejčastější mýty spojené se stravou rostlinného původu?
Už od malička jsem nad tím přemýšlela, byl to jeden z mých dětských snů. Miluji zvířata, vystudovala jsem střední veterinární školu, pomáhala jsem jako dobrovolník v útulku a kdysi také pracovala jako sestřička na veterinární klinice. Zvířata jsou pro mě rovnocenné bytosti s city, a právě proto s nimi chci žít v souladě a neubližovat jim. Vedle toho jsem při veganské stravě pocítila mnoho pozitivních změn a to také v rámci sportování. Například pociťují výrazně rychlejší regeneraci po sportovním výkoně – žádné bolesti svalů, po jídle mi není těžko a jídlo mi všeobecně dodává energii a ne potřebu sednou si a vydechnout.
Mýtusem při veganském stravování je, že jíte od rána do večera salát. To rozhodně není pravda, rostlinná strava má velmi široké spektrum chutí a výživnosti. Můžete se také vyhnout často skloňované sóji a modifikovaným výrobkům, abyste si vynahradili dostatečný počet makronutrientů v tělě, zejména bílkovin. Stále platí, že určité množství bílkovin potřebujete, protože je tělo potřebuje a při sportu využívá, jde jen o to hledat zdravější varianty.
Jaké jsou tvé plány do příštích let?
Stavět dál – prostor i značku do všech směrů.
A jaké jsou tvé nejdivočejší sny?
Věřím, že sny si musíme nechat pro sebe, pokud chceme, aby se splnily.
Jedno pravidlo, kterým se v životě řídíš za každé okolnosti?
Dát na svou intuici. Vždy. Pokud se v něčem nebo s někým necítíte dobře, nechte to jít.
Co bys chtěla našim čtenářům a čtenářkám jako nová Health & Fitness Editorka předat?
Nakazit je k pozitivnějšímu vnímání – ke sportu, stravě, ale také k pozitivnějšímu vztahu k sobě samým. Chtěla bych ukázat, že se dá hýbat různými způsoby a stačí si jen najít ten svůj. Jak se říká: „to pravé ořechové“. Pohyb přináší endorfiny, úsměv, pozitivní změny v životě i lepší vnímání okolí. Také bych chtěla inspirovat k tomu, aby se čtenáři nebáli rostlinné stravy. Každý k té problematice může přistupovat po svém, věřím ovšem, že se všichni shodneme, že lepšími návyky pomůžeme nejen sobě, ale také naší planetě.
Cvičení, zdravé tipy a recepty od Niny Peráčkové sledujte exkluzivně na Elle.cz.
