Alex, míváš před uvedením nové kolekce širokému publiku strach?
Strach nemívám, spíš velký respekt. Počítám s tím, že moje práce neosloví každého, ale snažím se každý příběh, který zpracovávám, podat citlivě a vložit do něho maximum. Takže strach nemám, stres trochu ano, ale to je součást mé práce a tak se s tím snažím učit pracovat.
Krátce, jaká bude tvá kolekce tentokrát?
Smyslná, veselá a nostalgická.
A dlouze?
Hlavní hrdinkou mé kolekce se stala Hraběnka Heda. Hraběnka byla pozoruhodná a půvabná osobnost, kterou bylo možné, zejména po setmění, ještě do devadesátých let minulého století potkat v ulicích Prahy. Velmi výrazně se líčila a zdobila, až trochu historizujícím způsobem, který se pohyboval někde mezi estetikou Versailles a večerem v Moulin Rouge. Tak výraznou osobnost jako byla Hraběnka, s tak vybíravým vkusem a způsoby, opředená mýty a kletbami mohla působit v době socialismu, jako nepřizpůsobivé individuum, ale pro mě je ikona, která si zaslouží připomenout. A vůbec ne jen kvůli jejímu zevnějšku…
Tvůj rukopis se prolíná všemi kolekcemi, a neskutečně mě to baví. Ať už jsem viděla Pierrot le fou či kolekci PERSONA inspirovanou českým loutkářstvím... Navážeš v nové kolekci tam, kde jsi posledně skončila?
U této kolekce je to trochu odlišné. Tentokrát totiž pracuji s reálnou osobností. Pro kolekci Pierrot le fou mi sice byl inspirací Jean-Babtiste Debureau, francouzský mim s českými kořeny, který skutečně existoval, ale historicky byl mnohem vzdálenější. A proto jsem tehdy pracovala více s nějakou svou představou o něm, než se známými fakty. U Hraběnky je to jiné – mám k dispozici mnoho jejích fotek, v dokumentu jsem viděla, jakým způsobem mluvila a jak se pohybovala, co měla na sobě. Nevytvářím tedy tentokrát konkrétní outfity na základě konkrétních scén a momentů, ale buduji spíš její současný šatník, který bude možné vzájemně kombinovat. Vybrala jsem nějaké klíčové, typické prvky a siluety, které Hraběnka často nosila a ty jsem se snažila parafrázovat.
Jaké tentokrát volíš materiály a barevnost?
Materiálově jsem vycházela z toho, co mi o Hraběnce povyprávěli pamětníci. Nosila tmavě zelenou pelerínu, „malé černé” sametové šaty a bílé bavlněné naškrobené límce a manžety. Já jsem ještě přidala trochu pudrového saténu a strukturovaný mohér na kabát…
Jak vznikla tvá vášeň k filmu, divadlu, loutkám a všem těmto zdrojům inspirace, ze kterých opakovaně čerpáš?
Myslím si, že to začalo na střední škole, protože jsem byla v třídě se studentkami z kostýmní tvorby. My jsme například šili sukni, ale ony kašírovaly papír a šily loutky, vymýšlely kulisy a scény na představení. Fascinovalo mě to. A poté jsme s celou školou šli na nějaké představení do Bábkového divadla na Rázcestí, což je v Banskej Bystrici, a bylo to pro mě něco úžasného. To divadlo je vlastně taková stará vila kousek od centra města a když vejdete dovnitř, je to jako kdybyste vkročili do domu pro panenky. Staré dřevěné schody, voní to tam starým dřevem, prachu a látkách. A na stěnách visí fotky z inscenací, návrhy kostýmů a loutky… Nevím, zda to tam stále vypadá stejně, dlouho jsem tam nebyla, ale byl to pro mě silný moment.
Jaká byla první věc, kterou jsi kdy ušila?
Toto si pamatuji naprosto přesně. Takový malý polštář ve tvaru kravičky. (směje se) Ušila jsem ho, když moje maminka nebyla doma, protože jsem měla zakázáno používat její šicí stroj, bylo mi asi jedenáct. Pak jsem dostala k narozeninám malý růžový šicí stroj a ušila jsem si sukni na gumu. Byla strašná, taková růžová, s květinkami. Vskutku prvotina!
A jaká poslední? Vidíme se dva dny před přehlídkou, pracuješ na botách a šiješ kabelky.
Ano, a tipuji, že pár momentů před přehlídkou budu na poslední chvíli vyšívat knoflíky perlami!
Práce kterého návrháře tě v poslední době zaujala?
Naposledy jsem si prohlížela staré archivy, ve kterých mě zaujala nejvíce původní Elsa Schiaparelli, Charles James… A z těch současných asi Richard Malone nebo například Rebecca Armstrong a její plstěná saka, ta mi připadají krásná.
Kdybys nebyla návrhářkou, byla bys kým?
Asi bych vyráběla loutky v divadle nebo paruky. Anebo bych byla zubní laborantkou, to by mě nesmírně bavilo!
Zdroj: Autorský článek
