Inspirace Beninskými bronzy, korálky z odpadu vyplaveného na africká pobřeží, nebo „bark cloth”, jedna z nejstarších textilií na světě vyrobená z kůry stromů. Tvorba nigerijské designérky Bubu Ogisi, která působí mezi Lagosem, Nairobi a Akkrou, se opírá o nositelné umění z nekonvenčních materiáů za využití starodávných technik. „IAMISIGO jsem založila proto, abych vyprávěla nevyřčené příběhy a sdílela historii prostřednictvím textilu. Mým cílem je ukázat světu kouzelné starodávné techniky, které na africkém kontinentu existují od nepaměti,” říká.

Hovořím s ní během lednové edice kodaňského fashion weeku, kde právě vyhrála ocenění Zalando Visionary Award pro tvůrce budoucnosti. Cílem je podporovat a umožnit rozvoj nových talentů s vizionářským přístupem a hlavně vyzdvihovat designéry a značky, kteří přinášejí pozitivní společenský dopad. Značka IAMISIGO se nakonec umístila na první příčce hlavně díky jedinečnému propojení etického sourcingu a podpory místních komunit. Značka ale vyniká i výraznou estetikou, která bourá konvence. Kabát z cupované juty v temně černé připomíná vlasy, korálkovou šálu lze použít i jako běhoun v interiéru a kozačky zdobené stébly sisalu ukazují použití tohoto vlákna v oděvu.

Bubu, je Afrika „the new cool”?

Afrika byla vždycky cool, zlato. Mám pocit, že ten kontinent byl vždycky inspirativním a zajímavým prostorem a ráda po něm jezdím a objevuji ho.

V jednom rozhovoru jsi řekla: „Chci zpochybnit představu o tom, jak by se měli typičtí Afričani oblékat.“ Co tedy nosí?

To vychází hlavně z myšlenek na období před kolonizací a po kolonizaci. Jak by dnes vypadal svět módy, kdyby k tomuto zlomovému momentu nikdy nedošlo? Jak by se dnes oblékal typický Afričan, kdyby se historie odvíjela jinak? Protože to, co dnes nosíme, je do jisté míry výsledkem toho, co nám bylo vnuceno. Pro mě to znamená vrátit se v čase a pochopit, jaké techniky naši předci používali už před kolonialismem a které přežily i po něm. Jak se dokázaly udržet a jak je můžeme zachovat tím, že je pomůžeme více lidem pochopit a přijmout je. A také integrovat do současného způsobu oblékání. Vezměme třeba tvoje úžasné vlněné sako, jak ho zkombinovat s nigerijskou bavlnou? Jak do něj vnést jiný střih, aniž bychom přitom museli říkat, že je to „africká móda”? To jsou myšlenky, které řeším.

V jakém prostředí jsi vyrůstala, že jsi se nakonec rozhodla věnovat módě?

Moje máma je ve svém stylu hodně výrazná. Když jsme měli ve škole den pro rodiče, málokdy se ho účastnila, ale když už přišla, všichni šíleli, protože dorazila v neonovém outfitu, nosila extravagantní klobouky a doplňky. Přitom typičtí nigerijští rodiče se takhle výrazně většinou neoblékají. Myslím, že právě to mě inspirovalo k tomu, abych měla odvahu vyjadřovat se prostřednictvím oblečení. Máma se navíc věnovala obchodování s látkami, takže jsme často cestovali a hledali ty nejlepší materiály. Na Vánoce jsme vždycky balili látky jako dárky pro různé lidi. A dokonce i naše vlastní dárky byly vždycky látky. Ty jsme pak odnesli ke švadleně a nechali si z nich ušít oblečení podle vlastních představ. A právě tady se zrodila moje láska k oblečení a textilní tvorbě.

Celá tvoje kolekce je hodně zaměřená na materiály. Najdeme v ní i bark cloth (kůrovou látku), jeden z nejstarších textilních materiálů na světě. Jak dlouho se taková látka vyrábí?

Devět měsíců! Pokud máš štěstí.

To je opravdu slow fashion v pravém slova smyslu.

A navíc nikdy nemá úplně stejnou barvu, protože se vždy barví v jílu. A jíl – podle toho, jak dlouho v něm látku necháš a jaký typ dřeva nebo kůry použiješ – vytvoří různé odstíny hnědé. A právě tahle nepravidelnost se nakonec stává dokonalostí. To se mi na tom líbí.

Myslíš, že některý z tvých materiálů nebo technik může změnit celý módní průmysl?

Samozřejmě. Design se musí vyvíjet. Design se musí měnit. Takže rozhodně ano. Já sama neustále něco měním. Někdo mi jednou řekl: „Proč každá tvoje kolekce vypadá jinak než ta předchozí?“ A já odpověděla: „Protože vyprávím příběh změny.“ Ale zároveň se k věcem vždy vracíme. Například naše práce s bark cloth – výzkum jsme zahájili v Ugandě v roce 2019. Pokračovali jsme, vytvořili kolekci SS20 a v roce 2023 jsme se k tomuto materiálu zase vrátili. 

Během diskuze na kodaňském fashion weeku jsi zmínila, že jsi ohnivé znamení, a tak tě to táhne ke sklu a mědi. Já pocházím z Česka, které je historicky spojeno se sklářstvím, tak mě to zaujalo. Jak s těmito materiály pracuješ v módě? Vím, že o své tvorbě hodně mluvíš jako o nositelném umění…

V IAMISIGO zkoumáme tělo, prostor a čas. Strávili jsme deset let studiem těla a nyní se dalších deset let věnujeme prostoru. Pracujeme více se sklem, bronzem a mosazí, ale vymýšlíme také, jak přenést prvky jako sisal, tradičně používaný ve stavebnictví, na tělo. Zároveň používáme tyto materiály jako formu konzervace těla – nebo spíše tělo jako ultimátní plátno pro uchování a zachování.

Jak to myslíš?

Podívej se třeba na plast. V prostoru kolem nás je všude, vnímáme ho mimo jiné jako odpad, a mě zajímá, jak můžeme nyní použít naše těla k záchraně planety a uchování plastu prostřednictvím našich těl.

Narážíš asi na tvé módní kusy vyrobené z odpadu vyplaveného na africká pobřeží. Boty ze sítí, korálky, které tkáš do přehozů a šál. Ostatně, když mluvíš o uchování plastu pomocí našich těl, mikroplasty už máme údajně uvniř.

Ano, to je pravda. Ironie spočívá v tom, že plast pochází z nás, že plast jsme my. Surová ropa jsou přece rozložené organické látky, těla, která se rozpadla v průběhu času. Takže když říkáme, že plast je syntetický a člověkem vytvořený, neznamená to zároveň, že je přirozený? A když je plast uvnitř nás, mohl by klidně být i vně. Jako forma oděvu a ozdoby – stejně jako ho používáme k ochraně jídla, materiálů a dalších objektů. 

Hodně mě zaujalo, když jsi v diskuzi mluvila o tom, jak tě v navrhování inspiruje jídlo. Můžeš tuhle myšlenku připomenout?

U večeře jsem seděla naproti Cecile (Cecilie Thorsmark, CEO Copenhagen Fashion Week, pozn. red.), jedla hnědý kvasový chleba se šlehaným máslem. Dokonale ladil s jejím outfitem. A já si říkala: Tohle je přesně ono. To, co jíš, se stává součástí tebe. V Nigérii máme přes 1 000 různých jídel, přes 256 jazyků a více než 100 kmenů. Samozřejmě, že jídlo je středobodem všeho. A lidi často zapomínají, že to, co nás všechny udrželo naživu a co nás dovedlo až sem do této místnosti, bylo jídlo. Je to jasné. Stačí se podívat na rozdíly ve tvarech těl – Nigerijci mají jinou stavbu těla než Keňané. Je to tím, co jíme. Karbohydráty, yamy, rýže. V západní Africe jíme tolik rýže! Mnohem víc než ve východní Africe. A to ovlivňuje tělesné proporce. Ale pak přijdou na řadu koření – a to je úplně jiná liga. Koření přináší jakési šílenství, expresivitu výrazu. A pepř! My Nigerijci jsme proslulí tím, jak moc milujeme pepř. A to pak přechází do naší osobnosti, naší kultury, a nakonec i do toho, jak se zdobíme, co nosíme.

V srpnu představíš na Copenhagen Fashion Week poprvé svou kolekci. Na co se můžeme těšit?

Neřeknu! Chci, abyste byli překvapeni. Ale hlavně – nemějte žádná očekávání. Jen se otevřete magii.

IAMISIGO se do Kodaně vrátí pod hlavičkou Zalando v srpnu, kdy na přehlídkovém mole Copenhagen Fashion Week SS26 představí poprvé svou kompletní kolekci. Módní platforma jí poskytne nejen finanční pomoc na produkci přehlídky, ale také mentoring a propojení se strategickými odborníky v oboru. A slibuje, že to bude magie. „Navrhujeme módu pro duši a různorodé energie,” usmívá se Bubu. Gratulujeme!