Dokument Allen v. Farrow byl letos jedním z nejsledovanějších počinů, které uvedla streamovací společnost HBO. Jasný názor na hvězdného režiséra, jehož alespoň jeden film, by měl vidět každý, ale rozhodně nenabízí. Byl Woody Allen pedofilním predátorem, který v roce 1992 osahával na intimních partiích svou adoptovanou sedmiletou dceru? Proč jeho biologický syn Ronan odmítl nosit jeho příjmení (jmenuje se po matce Farrow) a nyní tvrdí, že jeho zploditelem je první muž Mii Farrow Frank Sinatra?
Allenova neurotická povaha, která mu posloužila jako celoživotní inspirace pro jeho postavy, běžné vztahy ani neumožňuje. Ale je Woody Allenem opravdu zločincem, nebo obětí pomsty bývalé manželky? Šestaosmdesátiletý režisér, který se narodil v New Yorku 30. listopadu 1935, zažívá na sklonku kariéry kulturní revoluci. Čtyřnásobný držitel Oscara, se kterým donedávna byla pro herce ještě čest pracovat, je tak svědkem situací, kdy se hollywoodské osobnosti omlouvají za to, že s ním natáčeli.
Patří mezi ně třeba Elliot Page, který ještě jako Ellen natočil s Allenem film Do Říma s láskou. „Byla to největší chyba, kterou jsem udělala. Měla jsem poslouchat svou intuici, ale ocitla jsem se pod tlakem," napsal tehdy ještě jako žena na svůj Facebook. Popel na hlavu si sypala ještě Mira Sorvino, která napsala Allenově adoptivní dceři Dylan otevřený dopis. Seznam herců, kteří se v době #metoo ocitli pod obřím tlakem na sociálních médiích kvůli filmování s Woody Allenem, byl mimořádně dlouhý. Namátkou můžeme jmenovat třeba Timothée Chalameta, Kristen Stewart, Jesse Eisenberga, Blake Lively nebo Kate Winslet.
Mezitím natočil Allen zatím svůj poslední film pod názvem Festival pana Rifkina, který získal od oslavných po velmi rozporuplné recenze. Jedno je jisté: Allen má režisérského, divadelního i spisovatelského génia. Autobiografické prvky probleskují jeho tvorbou, stejně jako neuvěřitelný smysl pro humor i pro detail.
Bylo by pokrytecké z celého Hollywoodu obvinit jen Woodyho Allena. I v případě, že je nařčení z obtěžování adoptované dcery falešné, režisér ztělesňoval v některých svých filmech koncept, který dnes považujeme za přinejmenším problematický: starší muž a velmi mladá dívka, která představuje objekt jeho zájmu.
Co si z toho všeho odnést? Lze se dívat na Allenovy filmy, užívat si je, a zároveň nemít dojem, že se nějak morálně ušpiníte? Odpověď není jednoznačná, stejně jako režisérova vina. Myslet si, že byl jediným, kdo se k ženám nechoval nejlépe, je nesmysl. Navíc bychom v kauze Dylan Farrow měli ctít jeho presumpci neviny. Woody Allen je génius svého druhu, a právě jeho um a talent musí být také způsob, jakým bude jednou vzpomínán. Věřme ale, že do minulosti bude navždy patřit situace, kdy mocným bude zneužívání bez pardonu promíjeno, že šuškanda, že legendární režisér nebo psychiatr obtěžuje ženy, nebude nikdy už znovu zametena pod koberec.
