Linda Bartošová o své práci a o světě, do kterého se Slastí vstoupila

Novinářky, Krása a Slast 

Bartošová je jednou z výrazných tváří současné české žurnalistiky. Jako moderátorka hlavních zpravodajských relací v České televizi si získala pozornost široké veřejnosti. Po odchodu z ČT si na sociálních sítích vybudovala poměrně silné a oddané publikum. Svou tvorbu obohatila v roce 2022 o knihu Novinářky (nakladatelství C-Press), kde prostřednictvím rozhovorů zkoumá profesní i osobní zkušenosti žen v médiích. Do podcastového světa vstoupila v roce 2023 se sérií Krása.

Dnes vychází 9. epizoda podcastu Slast, ve které se Bartošová zaobírá Slastí jako prací. Nejen o sex-workingu, ale i o dalších vrstvách ženské sexuality, si můžete přečíst v rozhovoru právě teď.

Vedlo vás k vytvoření podcastu Slast to, že je téma ženské sexuality stále tabu?

Tabu je silné slovo, řekla bych spíš, že je ženská sexualita opředena řadou stigmat, stereotypů, představ a předsudků. Chtěla jsem spíše otevřít zavřené skříně ženské sexuality, kterých si myslím, je ještě pořád hodně. 

Proč je podle vás ženská sexualita opředená tolika stigmaty? Co vám v diskurzu o ženské sexualitě chybí?

To, že ženy mají sex, to víme. A to, že ženská těla jsou sexualizovaná, to taky víme. Bohužel nemluvíme o ženské sexualitě empaticky, citlivě, do hloubky, v nějakých vrstvách, které často v mainstreamových médiích nejsou. Mám pocit, že se často předkládalo, že můžeme ženy sexualizovat, ale ony samy si ten sex vlastně do vlastních rukou vzít nemůžou. A když tak udělají, tak jsou buď laciné, vulgární, …  

Ženy často na svoji slast nekladou takový důraz, protože k tomu nebyly nikým vedeny, nikdo jim neříkal, že uspokojení mezi lidmi je rovnocenné. Ono se může zdát, že je to „jenom sexualita“, ale sexualita je velice důležitá, protože se promítá do ostatních vrstev našeho života.  

Vy sama se v kultuře a ve veřejném mediálním prostoru pohybujete. Jaký máte pocit z toho, jak je v této sféře ukazovaná ženská sexualita?

Mám pocit, že se strašně liší, o jaké kultuře mluvíme. Oproti tomu, co mě formovalo, dnes máme mnohem různorodější seriály a filmy. Teď zrovna koukám na český seriál Sex O'clock, který mě velice překvapil, je velmi dobře zpracovaný. Přece jenom, když něco vidíte ve třiceti, jako teď já, tak si řeknete: „Jo, super, konečně to tady je!“ Ale nemá to na vás takový vliv, jako kdybyste tohle třeba viděli v těch formativních pubertálních letech, kde se vlastně utváří ten pohled na svět, na sexualitu, atd.  

Takže si myslím, že záleží, o jaké době se bavíme a možná i o jaké části světa se bavíme. Samozřejmě západní svět, což je samo o sobě problematická kategorizace, ale řekněme, tahle část světa má samozřejmě mnohem větší svobodu v tom, co ve filmech ukazuje, než islámské režimy a tak dále. Je potřeba nedívat se na kulturu jako na monolit, ale rozlišovat jaké obsahy se různě prosazují. 

V podcastu Slast jsme vás slyšeli mluvit o tom, jak boj o rovnost nemáme z daleka vyhraný, i když se to může zdát. Když vezmeme v potaz to, co se právě děje v Americe nebo u našich sousedů, do jaké míry je ženské tělo součástí politiky?

Posledních deset let, dvacet let jsme měli pocit, že už máme vyhráno a že všechny boje byly dobojovány. Ale teď vidíme, že ten progres není nikdy lineární, že se může zastavit a že se spousta těch vybojovaných bojů může zkrátka vrátit na začátek. Přesně to, co vidíme v Americe – že se v některých státech prostě omezuje reproduktivní svoboda – to se v posledních letech děje i v Polsku.  

I my u nás máme takové tendence, jsou to různé ultrakonzervativní křesťanské spolky. Ženské tělo je velice politizováno a v poslední době se to opět bohužel dostává do popředí. To, co jsme si mysleli, že se už nikdy nestane, že nám naše práva vybojovaly feministky druhé vlny, není úplně pravda a stále máme za co bojovat.  

Do této diskuse prostupuje i téma sex-workingu a aplikací jako OnlyFans. Jak vnímáte tuhle stranu ženské sexuality, přece jen i tohle je politika. Co je sex work?  

Máme přímo jednu epizodu, která se zaměřuje na sexuální práci (epizoda č. 5 Slast jako práce, která vyjde 26. listopadu, pozn. red.). V ní zazní příběhy dvou žen. Jedna je akademička a zkoumá komodifikaci ženského těla a sexuální platformy a zároveň to i dělá. A druhá je tanečnice ve stripklubu a raperka. A zároveň k tomu máme doprovodné epizody s expertkami, se kterými mluvíme o tom, do jaké míry může být sexuální práce emancipací v patriarchátu a kapitalismu a do jaké míry může být stále ještě formou vykořisťování ženského těla a podílením se na něm.  

Jsou na to různé názory. Já si myslím, že to může být legitimní forma, jak ten nerovný systém využívat. Rozhodně to neodsuzuju. Sex work má samozřejmě řadu rizik, které v podcastu řešíme s respondentkami i s odbornicemi. Pojďme tedy mluvit o tom, co dobrého i špatného přináší. Musíme se dívat na všechny věci v kontextu a světový kontext je stále takový, že ženy dostávají na většině pracovních míst nebo za většinu práce méně peněz než muži. Často jedinými obory, kde vydělávají více než muži,  jsou obory, kde komodifikují své tělo. To je modeling, porno a tak dále. Takže se pojďme ptát, proč to tak je a proč jim třeba nedáváme víc šancí k tomu, aby si mohly vydělávat podobně velké peníze i bez toho, aniž by k tomu musely využít svoje tělo. 

Co vaše práce přináší do veřejného diskurzu o ženské sexualitě?

Projekty a podcasty o sexualitě tady už jsou, je tady Vyhodit ďábla, Pot atd. Ten náš přináší něco nového v tom, jak je v něm ženská sexualita zpracovaná komplexně, citlivě a hluboce. Jsou v něm opravdové příběhy, nejde jen o rozhovory mezi respondentkami a odbornicemi. Osobní příběhy doplňují odbornice a celé je to obohacené zvukem a hudbou. Právě tento formát umožňuje posluchači dostat se hlouběji do tématu.

Musím říct, že to hodně poslouchají i muži. Ti, kteří si to poslechnou a jen nenadávají, jsou často nadšení a říkají, že to pomáhá jak jim, tak jejich vztahu. Už jsem dostala pár nádherných zpráv, že náš podcast někomu otevřel komunikaci ve vztahu, která byla zaseknutá a tak dále. To je ten nejlepší feedback, který si dokážu představit.

Narazila jste při tvorbě podcastu na nějaké překážky nebo osobní limity?

Mně asi nedělalo problém nic. Všechny respondentky byly skvělé a velmi otevřené. Přece jen bavit se s cizím člověkem o sexu a intimních věcech není úplně jednoduchá věc. Říkala jsem si, že tohle bude náročnější natáčení, budu si muset vybudovat důvěru, ale vlastně všechny ženy, se kterými jsem mluvila, byly velice otevřené. Cítila jsem z nich důvěru ke mně, což mě těší, a jsem za to vděčná. I když jsem občas zapomněla zapnout rekordér.

Pořád se ještě učím. Přece jenom jsem odkojena televizní prací, takže s audiem jsem se vlastně učila poprvé během Krásy (první autorská série Bartošové) a teď více během Slasti. Tentokrát jsme si řekli, že chceme zkusit jít o level výš, vlastně jsem se učila trochu více dokumentárnímu zvuku. To znamená, že jsem nezapla jenom rekordér, když jsem začala s těmi ženami hovořit, ale nahrávala jsem i cestu na natáčení, nahrávala jsem různé zvuky prostředí, kde spolu mluvíme a tak dále. Nebyla to však překážka, ale spíš nová výzva, díky které jsem se hodně naučila.

Z kterého rozhovoru jste si toho nejvíce odnesla vy? 

Největší výzvou pro mě bylo natáčet v stripclubu, jednak to prostředí mi není úplně blízké, tak i tou mírou dokumentárnosti a pohotovosti, kterou jsem musela zapojit, abych natáčela jak zvuky, tak rozhovor. Tohle pro mě byla asi největší výzva. Veronika Ruppert (dramaturgyně a kreativní producentka Slasti) říká, že jsem ukázala největší posun v tom zvuku. A mám tu epizodu fakt ráda. Velmi se těším, až ji dáme ven, protože se tam, podle mě, bourá stigma o sexuální práci. Veronika o ní říká, že je to náš masterpiece. 

Na jaké ženy jste myslela při tvorbě podcastu?

Rozhodně nejvíce na mladé ženy. Nechci říkat, že to je podcast pro všechny. Abych podcast dokázala vytvořit citlivě a empaticky, potřebovala jsem se na své respondentky napojit, řekněme na určitou energii, a to byla právě energie mladých žen. Myslela jsem na ně a na sebe před patnácti lety. Na jejich problémy a potíže, se kterými se dnes potýkají ony, jsem se kdysi potýkala i já. Také jsem se tím podcastem v něčem zpětně opečovala, svou pubertální Lindu, která vůbec nevěděla, co a jak má dělat. A samozřejmě to mělo dopad.  

I tohle si mohou ženy z podcastu odnést, napojení se na sebe. Naše tělo je naše a můžeme si s ním dělat, co chceme. To znamená, můžeme mít hodně sexu, když chceme a můžeme mít i žádný sex, když se na to necítíme. Mít svoje tělo ve svých rukou, svoji intimitu, stejně jako svůj život, je nejdůležitější. Určitě je spousta žen, které tohle už vědí a je to super. Ale myslím, že je pořád dost těch, které bohužel k tomuhle vědomí nikdo nevede.  

Jak se my sami můžeme vzdělávat a zkoumat ženskou sexualitu?

Nejdřív by se lidé měli začít ptát sami sebe, zkoumat sami sebe. Sednout si a vypsat si do deníčku své nejistoty, otázky kolem sexuality a intimity. Zjistit, kde sám cítím, že bych potřeboval víc informací, víc komunikace.  

A pak se člověk může vydat různými směry. Může se vydat formou literatury, já jsem sestavila i takový čtenářský deník k sexualitě a intimitě, najdete ho na webu Radia Wave Slast.

A nebo se může vydat cestou seriálu, třeba Sex Education, Sex O`clock, Na záchodcích. Případně si promluvit s terapeutem, rodiči, kamarády, partnerem, partnerkou, vyhledávat informace. Vlastně je toho už docela dost, ale nejdřív si musíme stanovit otázky, na které hledáme odpovědi. 

Změnilo v něčem natáčení podcastu Slast i váš pohled na ženskou sexualitu?

Mě určitě inspirovalo to, jak některé z těch zoomerek kladou důraz na svoje potěšení až v takové míře, že třeba masturbují každý den, protože jim to dělá dobře a uvolňuje jim to stres a nahromaděné emoce.  

Všechno má vždycky přednost: práce, maily…prostě život jako takový. A to upřednostňování sebe a svého potěšení před kapitalistickými nároky na svět mi přišlo velice obohacující. A pak taky to, že ženy generace Z si mnohem více představují lásku s lidmi než s konkrétními představami. 

Na závěr, co si pod slovem slast představíte vy sama?

Po mě je slast pomalost. Možnost svobody, pomalosti v životě, kterou jsem tam dlouho neměla a kterou se stále učím. Pomalé ráno, to, že si můžu zacvičit jógu, projít se, udělat si fajn snídani a neženu hned přes celé město natlakované stresem a hlukem do práce. Za to jsem nejvíc vděčná, že si určuji svoje pravidla hry. To je pro mě momentálně největší slast.

Na zbytek Slasti se můžeme těšit v prosinci, kdy vyjdou poslední díly. Nudit se dlouho nebudeme, jelikož Bartošová spolu s novinářkami Hanou Řičicovou a Anetou Martínkovou spustí od nového roku nový pořad na HeroHero. Sama Bartošová o tomto projektu mluví jako o: „takovém chytrém girl talku.“  V březnu 2025 vyjde druhá kniha rozhovorů, tentokrát o duševním zdraví. Hovoří v ní třeba herec Josef Trojan, zpěvačka Amelie Siba, herečka Denisa Barešová nebo spisovatel a básník Marek Torčík. Vyjde opět pod Albatrosem.