Důvod k návštěvě ateliéru fotografa Tona Stana byl jasný. Připravoval totiž první výstavu portrétů vytvořených fotoaparátem po Josefu Sudkovi. Ovšem kromě autora a fotografií tady byl zajímavý i byt s ateliérem…
Při pohledu na jakékoli místo vašeho ateliéru stačí zaostřit, a máte jednu interiérovou kompozici za druhou. Měl jste šikovného architekta.
„Ale já jsem si celý prostor navrhoval sám! Mám to v životě tak nastavené, že když přijdu na správné místo, věci mi před očima samy zapadají do sebe. To se stalo na této půdě. Dlouho jsem hledal místo pro nový prostor a teprve tady, na Smíchově, to bylo přesně ono.“
Vy jste i zdil, obkládal, štukoval…?
Profesionální práce dělali řemeslníci, ale hlídal jsem detaily. Nejšťastnější jsem byl, když bylo možné zachovat kus původní omítky. Udělal jsem všechno pro to, aby tu zůstala pozitivní atmosféra starého domu, který je součástí běžné městské ulice s normálním životem starousedlíků. To mi absolutně vyhovuje.
Dokonce jsem se snažil harmonizovat i vztahy se řemeslníky, jen aby můj nový prostor měl dobrou energii. Ta se pak totiž přenáší dál, do fotografií, do života…
Nebrzdila vás stavba v soustředění na práci?
Já se na to dívám jinak. Ke každé činnosti se dá vytvořit vztah. Každý projekt je svým způsobem zajímavý. Má vnitřní svět, který můžete ovlivňovat, nechat v něm stopu. Záleží na tom, co jste ochotna investovat.
Od Pavlíny Blahotové, foto Filip Šlapal
Celý rozhovor i s mnoha zajímavými fotkami najdete v Elle Decor Jaro/2010.
