Jaký byl nejhorší okamžik mé loňské letní dovolené? Nebyla to ta chvíle, kdy mě dvacet kilometrů za Prahou v koloně na dé jedničce zachvátila panika, že jsem zapomněla vypnout žehličku. Nebyla to ani ta chvíle, kdy jsme dlouho po půlnoci projížděli už asi čtvrtou chorvatskou vesnicí v marné snaze sehnat nocleh pro čtyři lidi. Dokonce ani ta, kdy jsme u černohorsko-albánských hranic museli s dcerou vyrazit k místnímu zubaři, protože se jí uvolnila rovnátka. Naprosto bezkonkurenčně nejprotivnější byl ten moment, kdy jsme po návratu z cesty zaparkovali před naším domem a začali vynášet zavazadla, z nichž se ještě sypal písek jadranských pláží, nahoru do našeho dva týdny opuštěného bytu. Čekala na nás jenom schránka plná nezaplacených složenek a koš přetékající špinavým prádlem. A to jsem se ještě neodvážila otevřít pracovní e-mail. Při návratu z dovolené jsem se cítila podobně, jako když se v kině najednou rozsvítí, a místo dechberoucího příběhu na plátně uvidíte jenom popcorn rozsypaný pod sedadly. Vystřízlivění. Kocovina. Návrat do reality. Samozřejmě to čekáte, počítáte s tím, víte, že to přijde, ale to neznamená, že je to méně nepříjemné. Dočetla jsem se, že se tomu říká ,post-vacation blues‘ a příznaky jsou podobné jako u lehčí deprese nebo týdnů následujících poté, co narkoman vysadí oblíbenou drogu: vše v našem každodenním životě se nám najednou zdá bezcílné, triviální a obyčejné. Drobné nesnáze každodenního života na nás dopadají s daleko větší tíhou než obvykle. Je to přirozené: náš mozek se dva týdny koupal ve zvýšených dávkách serotoninu a dopaminu a teď se vrací na svou bazální úroveň. Ranní budík, přecpaná tramvaj a fronta v samoobsluze. To bolí, bez ohledu na to, jak skvěle váš život zvenku vypadá.
Mimochodem, nedávná studie založená na zkoumání 37 milionů zpráv na Twitteru ukázala, že lidé jsou tím šťastnější, čím dál od domova se nacházejí. Zatímco v místě bydliště a jeho blízkém okolí autoři twitterových zpráv častěji používají negativní slova jako „ne“, „nemůžu“, „nesnáším“ a vulgarismy, se vzdáleností vzrůstající na několik stovek až tisíc kilometrů přibývalo šťastných slov jako „kafe“, „oběd“, „park“, „pláž“, „nový“ a „skvělý“. Jak jinak. Na dovolené je „nových“ a „skvělých“ věcí vždycky víc, než jich potkáme v každodenní rutině.
Těšení je nejlepší
Nizozemský psycholog Jeroen Nawijn, který se věnuje psychologii cestovního ruchu, zjistil, že největší radost nám dovolená přináší ještě předtím, než na ni odjedeme. Těšení a plánování prázdninové cesty dokáže rozzářit naše všední dny během dvou měsíců před odjezdem. „V rámci našeho výzkumu jsme se dotazovali 1530 dospělých lidí, z nichž 974 během zkoumaného období odjelo na dovolenou,“ říká. „Lidé, kteří dovolenou teprve plánují, prokazují známky zvýšeného štěstí, kdežto po návratu z dovolené je tento efekt v podstatě nulový. Ti, kteří se z ní vrátili, na tom byli prakticky stejně jako ti, kteří nikam nejeli.“ Jeho rada tedy zní: naplánujte si v roce spíše několik kratších pobytů než jeden dlouhý, abyste si to opojné těšení mohli užívat co nejčastěji. Podovolenkové kocovině, která se může protáhnout až na jedenapůlnásobek délky samotné dovolené, se tím ovšem nevyhnete. Dá se jí nějak předejít?
Celý článek si přečtěte v srpnové ELLE na str. 82–83.
