První kroky ke slávě
Od mládí měla blízko k divadlu. Libuše Šafránková se narodila v roce 1953 v Brně do rodiny s uměleckými kořeny a už na základní škole si uvědomila, že chce být herečkou. V šestnácti letech odešla studovat brněnskou konzervatoř, kde její talent rychle zaujal. Už jako studentka získala první divadelní role, které jí otevřely dveře k velkému hereckému úspěchu.
Po studiích Šafránková nastoupila do pražského Činoherního klubu, jednoho z nejprestižnějších divadel v zemi. Seznámila se tu nejen se svými budoucími hereckými kolegy, ale také s manželem Josefem Abrhámem. Na divadelních prknech Činoherního klubu debutovala po boku legendárních herců jako je třeba Jiří Kodet. Kromě herectví měla Libuše vždy blízko k literatuře a hudbě, což se odráželo v jejím jemném a citlivém projevu. Dokázala vystihnout i ty nejjemnější emoce svých postav. Své role si pečlivě vybírala, a ačkoli dostávala nabídky na různé zahraniční projekty, často zůstávala věrná českému filmu a divadlu.
Popelka, která oslnila Evropu
Ačkoli ztvárnila plejádu ikonických rolí, v našich srdcích zůstává zapsaná jako Popelka. Šafránková se v rozhovorech svěřila, že roli zpočátku přijímala s určitou opatrností, protože se bála, že by ji mohla navždy spojit pouze s pohádkami. Nicméně právě tato role jí umožnila ukázat svůj talent a proslavila ji na celoevropské úrovni, neboť naší Popelku každoročně se značnou dávkou sentimentu sledují (a milují) i Němci a Norové. Málokdo ví, že během natáčení scény v loveckém úboru nebyly podmínky ideální – herečka musela několikrát natáčet v mokrých a zmrzlých kostýmech. Vždy ale všechno zvládla s neuvěřitelným klidem a profesionalitou.
Mimo reflektory
Šafránková zvládala jak role něžných a romantických hrdinek, tak i charakterní postavy, které vyžadovaly hlubší psychologii. Byla také velmi soukromou osobou. V manželství s hercem Josefem Abrhámem tvořili jeden z nejstabilnějších a nejrespektovanějších párů českého kulturního prostředí. I přes slávu a obrovskou popularitu se držela dál od bulváru a soustředila se především na svou rodinu a práci. Byla známá svou skromností a úctou k práci, a to i ve chvílích, kdy byla na vrcholu své kariéry. Přestože si byla vědoma svého vlivu na generace diváků, nikdy se nechtěla stát celebritou v klasickém smyslu slova. Zůstávala nohama na zemi a vždy se soustředila na kvalitu své práce, rodinu a blízké vztahy s kolegy a přáteli. Když v roce 2021 odešla, zanechala po sobě vedle ikonických a nadčasových filmových postav i vzpomínku na laskavého a pokorného člověka, který rozdával radost všem kolem sebe.
- Zdroj článku:
Český rozhlas, Deník N, Filmový přehled
