„Kodaň je jedním z měst, kde vidíte reálnou snahu zajistit kvalitnější život opravdu každému,“ odpovídá šéfredaktor tohoto prestižního mezinárodního časopisu Andrew Tuck. „Téměř před očima se stává čistější a sklízí plody dlouhodobých investic,“ pokračuje.
Naprosto přesně vím, co tím má Andrew na mysli. Ne že bych skandinávskou metropoli tak dobře znala, v létě jsem tu byla potřetí, pokaždé přijíždím s přesvědčením, že tady je všechno správně. Pochopit, jak tohle město funguje, a proč tu má člověk pocit, že se musí inspirovat na každém kroku mi naposledy pomohla expozice v Dánském centru architektury. Pokud se do Kodaně chystáte, zajděte sem, je to velmi poučná zábava v překrásném prostředí.
Tady je malá ochutnávka toho, co se tu člověk dozví a co dělá Kodaň nejlepším městem na světě:
1) Umění předvídat
V letech následujících po konci 2. světové války vznikl v Kodani velmi progresivní plán na výstavbu města, který neřešil jen aktuální situaci, ale díval se do daleké budoucnosti. Takzvaný plán pěti prstů rozhodnul, že se město bude směrem z centra vyvíjet v pěti hlavních liniích a mezi nimi musí vždy zůstat dost místa na přírodní parky. Takže zatímco mnohá města v průběhu 20. století řešila nedostatek zeleně, Kodaň si dál jela podle svého plánu a budovala dokonale zelené město. Tento Fingerplan starý více než 70 let a dodnes dokazuje, že předvídat se opravdu vyplatí.
2) Zeleň pro každého
Přesto byl Fingerplan jen začátkem. V posledních letech k němu vedení města připojilo ještě tři hlavní cíle dalšího vývoje: vytvořit ještě více zelených míst, přiblížit se přírodě i vodě a zajistit dostupné bydlení. Pokaždé, když v Kodani vzniká nová budova, musí vyhovět požadavkům na městské parky, zahrady na střechách nebo dvorky ve vnitrobloku. Platí totiž, že žádný obyvatel Kodaně by to do zeleně neměl mít z domova dál než 300 metrů.
3) Jak využít vítr
Kodaň je důkazem, že město může být s přírodou úzce propojeno. Nejen tím, že ulice budou osázené zelení. Příroda se totiž dá i chytře využít. Pokud tu hodně fouká, nemusí foukat jen pro nic za nic. Proto 47 procent využité elektřiny v celém Dánsku pochází z větrných elektráren. Za méně větrných dní Dánsko využívá elektřinu z vodních a solárních zdrojů, kterou mu dodává Norsko či Německo. Většinou si ale země sama vyrobí zcela bezemisním způsobem dokonce více elektřiny, než dokáže spotřebovat.
4) Nepřítel přítelem
V Kodani často vydatně prší a ještě nedávno neměla voda nemá kam odtékat a způsobovala povodně. „Zkusili jsme proto vymyslet prvek, který by byl součástí chodníků, nasál by vodu, dokázal ji někam odvést a využít ji, bude to další krok k zelenějším ulicím,“ popisuje Flemming Rafn Thomsen z architektonického studia Tredje Natur v kampani Driven automobilky Toyota, jejímž cílem je představit projekty, které zlepšují současný život a stojí za to se od nich inspirovat při dalším vývoji. Výsledkem jsou velké chodníkové pláty s dírami, které odvádí dešťovou vodu ke stromům a záhonům lemujícím kodaňské ulice. Dalším počinem Tredje Natur je park Enghaveparken navržený tak, aby dokázal zadržet obrovské množství dešťové vody. Stačilo jen zvýšit obvodovou zeď kolem parku a přidat šetrnou a odolnou vrstvu. A když neprší, využívá se park jako jedno velké veřejné sportoviště
5) Jedině na kole
Urbanisté z celého světa, od Bogoty po Barcelonu, přes San Francisco nebo Sevillu, se jezdí učit do Kodaně, jak správně přizpůsobit město cyklistům. Zřejmě nikde jinde na světě se na kole ve městě necítíte tak bezpečně jako právě tady. Místní filozofií totiž je upřednostnit člověka před auty.
Není proto divu, že 90 procent Dánů vlastní kolo a denně na něm ujedou v průměru 1,6 kilometru. V Kodani jsou to dokonce 3 kilometry. Navíc 28 procent každodenních pochůzek podniknou místní na kole. 21 procent jde pěšky, 19 procent použije veřejnou dopravu a jen 32 procent vyrazí autem. Dopravní zácpy jsou tu proto opravdu výjimečnou událostí.
6) Vzájemná důvěra
Důvěru v sobě mají Dánové zakořeněnou. Věří nejen jeden druhému, ale mají také přirozenou důvěru ve veřejný systém. Jednoduše se jim to vyplácí. Platí opravdu vysoké daně - v průměru 45 procent svých platů. Jenže za to dostávají od státu obrovské benefity, jako je neplacená péče o děti, zdravotní péče, vysokoškolské vzdělání. Dostávají štědrou podporu v nezaměstnanosti, v důchodu, na mateřské nebo během nemoci. Výsledkem jsou také překrásné budovy, které plní jakoukoli službu veřejnosti.
