Kdy se vyplatí opravdu utéct, a kdy zůstat?
Útěk je pro člověka nejen přirozený, ale i dost lákavý. Je to zdánlivě jednoduché a okamžité řešení problému. „Je to způsob obrany, kterou můžeme používat v průběhu řešení různých komunikačních, vztahových problémů, krizových a zátěžových situací v životě,“ říká psycholožka Lucia Černá. Tím ovšem není myšleno rozejít se s partnerem po e-mailu nebo se od něj odstěhovat, když odjede na víkend za nemocnou babičkou. „Útěk je vhodný tam, kde řešení problému k ničemu nevede,“ říká Černá a odkazuje například na domácí násilí.
Snadná řešení většinou moc nefungují
„To, před čím unikáme, nás většinou potká hned na dalším rohu. Nevyřešené vnitřní vzorce se nám zhmotňují v našich vztazích a situacích kolem nás či se nám ozvou jako psychosomatické obtíže,“ varuje psycholožka a radí se strachu postavit – tím, že jej prozkoumáme.
Častým důvodem, proč před problémy zavíráme oči, je totiž odpor ke konfliktům. Než abychom například vyřídili nepříjemný pracovní telefonát, radši ho necháme takzvaně vyhnít a pak se modlíme, aby podobný rozkladný proces proběhl i na druhé straně. Při potížích ve vztahu to zase může být strach vystoupit ze své ulity a ukázat (či si to sám uvědomit), co doopravdy cítíme. „Někoho může děsit vážnost a noření se do emočních hloubek, jiný zase předvídá, co mu přímost přinese, a tak raději uteče,“ dává příklady ze své praxe Černá. To vše jsou však ‚pouze‘ důsledky hlubšího problému, který má většinou kořeny už v našem dětství.
Model chování v nás totiž do velké míry formují rodiče. „Člověk kopíruje komunikační vzory, které viděl v rodině. Mohl například zažít, že otevřená komunikace byla trestána – přinesla hádku nebo ponížení – a že rodiče řešili problémy tichou domácností. Či vyrůstal v rodině, kde byl jako dítě problémy neúměrně zatěžován, a tak se naučil odpojovat, aby zátěž unesl,“ odhaluje psycholožka.
Překonat strach
Útěk pochopitelně nemusí být pouze fyzický. Může se stát, že ze vztahu (nebo třeba zaměstnání) odejdeme psychicky dávno před tím, než se odhodláme odejít i fyzicky. „Útěk na sebe bere řadu podob. Nemusí jít pouze o opouštění vztahu při prvním problému, ale třeba i o popírání potíží,“ popisuje Černá.
Pro většinu z nás je asi příjemnější ‚zajít si‘ s Carrie Bradshaw do manhattanské kavárny, než abychom řešily, že nás práce nebaví nebo že chceme dítě a nemáme s kým. Ono je jednodušší prožívat životní eskapády jiných. Občasné úniky z reality do vlastní fantazie či fikce jsou jistě v pořádku a mohou fungovat jako uvolnění stresu – pokud se ovšem do virtuálního světa červené knihovny nebo třeba počítačových her nepřestěhujeme natrvalo…
