Máme všechno, ale snazší to nemáme
Ve vedoucích pozicích je stále více žen, máme k dispozici kurzy, koučované lekce, terapie, v domácnosti nám pomáhají moderní technologie, s nákupy a vařením on-line obchody a chytré hrnce, krásu nám udržuje sofistikovaná kosmetika a estetická chirurgie. A stejně to v tom životě pořád nějak nemáme lehčí. Socioložka Maike van Damme se pustila do výzkumu vztahů heterosexuálních žen a došla k závěru, že to ženy mají v hledání odpovídajícího partnera stále obtížnější. Pokud chtějí muže se stejnou úrovní vzdělání, stejného nazírání na svět a otevřeného rovnocenného fungování ve vztahu i v domácnosti, je to podle van Damme těžké. „Největší nesrovnalosti v úrovni potenciálních manželů nastávají v důsledku vzdělanostní expanze žen. Pokud není k dispozici žádný potenciální partner s podobnými vlastnostmi a na podobné úrovni, neexistuje možnost mít homogamní pár, který většina žen preferuje,“ vysvětluje socioložka.
Mezera se zvětšuje
„Víme, že lidé preferují hledání partnera se společnými zájmy. Co je ale pro páry velmi důležité, jsou genderové hodnoty. I když se zdá, že se blíží konec první poloviny genderové revoluce, protože je stále více akceptováno, že ženy se účastní trhu práce, druhá polovina revoluce, ve které musí muži udělat krok k plnění domácích úkolů, stagnuje. Dokud však tento krok neproběhne, existuje rozdíl. Feminismus a rovnostářské genderové hodnoty jsou mnohem více požadovány ženami, a proto tady vzniká velká mezera,“ popisuje aktuální situaci na „partnerském trhu“ odbornice. Na existenci stejného problému upozorňuje i Darcy Lockman, autorka knihy All the Rage (Matky, otcové a mýtus o rovném rodičovství). Podle ní jsou stejné genderové hodnoty a rovnoměrné rozdělení domácích úkolů klíčem k tomu, aby byl pár šťastný. Toto nastavení se během života mění, někdy jsou partneři nastaveni více tradičně, jindy zase rovnostářsky. Ale zásadní změna přichází jedině s novými generacemi. „Tyto hodnoty je třeba jim vštípit v rodině a ve škole. Musí se začít brzy,“ říká Lockman. Jako matky máme před sebou jasný úkol. Ale jakou máme naději jako partnerky?
Muže to netrápí
Radostné vyhlídky to nejsou. Van Damme ve své studii poukazuje na to, že až 15% žen s vyšším vzděláním si nedokázalo najít mužského partnera se stejnou úrovní vzdělání a podobnými rovnostářskými hodnotami. Pak ženám zbývají jen tři řešení. Maskulinní deficit vyřeší tím, že sníží své požadavky a najdou si muže s nižším vzděláním. Nebo jdou do vztahu s partnerem, který tyto nedostatky nahradí jměním nebo pohledností. A do třetice – raději zůstanou samy. Nepříjemné je, že řešení této situace musí vzít opět do svých rukou. Protože muže tento fakt netrápí. Nic je nenutí, aby se ženám dorovnali, protože jak v případě vzdělání, tak v případě většího nasazení v domácnosti, by museli ustoupit ze svého pohodlí. „Společenské normy a zvyklosti manželství podporují právo mužů vyhradit si čas pro sebe a využívat pečovatelské snahy, které ženy do vztahu přinášejí, aniž by to samé dávali na oplátku,“ vysvětluje Anna Jonnasdöttir v knize Ženy a lidský rozvoj.
Ženy se snaží, muži ne
„Žena přebírá archetypálně mužské vlastnosti, zatímco muž nečiní totéž s archetypicky ženskými kvalitami a zažívá omezenější osobní rozvoj,“ uvádí psycholožka Núria Viladomat. Podle ní ženy hledají muže naladěné na stejnou notu, ale nenacházejí je. Přístup, kdy se ženy rozhodnou snížit laťku a přizpůsobit se tomu, co partnerský trh nabízí, je ale podle ní škodlivý. Dle jejího názoru mužům brání ve vývoji. Tvrdí, že změna je možná, ale je to proces, který u mužů vyvolává velký odpor. „Změny jsou vynucovány ženami a od samotných mužů nepochází téměř žádné iniciativa pro každodenní praktikování rovnostářského chování,“ popisuje situaci Viladomat. Vztahy, kde mají oba partneři podobné vzdělání a vyrovnané rozdělení péče o domácnost, trvají mnohem déle a jsou harmoničtější a šťastnější. Mělo by být proto i v zájmu mužů, aby situaci s maskulinním deficitem začali řešit. Dobrovolně.
- Zdroj článku:
Zdroj: ELLE.com/es
