Něco je ve vzduchu. Stále častěji potkáváme ženy, které bourají zaběhnutý stereotyp a chodí a žijí s muži mladšími, než jsou samy. Je to fenomén, který se týká všech věkových i společenských vrstev. Počet párů, v nichž je žena starší, roste tak, že jestli to takhle půjde dál, už se nad tím nebudeme vůbec pozastavovat. Z trendu se totiž stane norma. Klasickému vzorci starší manažer a mladinká panenka, zdá se, odzvonilo. Je zřejmé, že těch pár desítek let, co se v západní civilizaci prosazuje emancipace žen, s sebou nese výrazné sociologické změny. Dívky a ženy si se stále větší samozřejmostí zvykají na vedoucí pozice v práci, a stejné návyky si berou do soukromí. Chtějí mít pod kontrolou i partnerské vztahy, a nevidí v tom nic zvráceného.
Když si žena ,hodí Demi’
Možná bychom si toho nevšimly, kdyby se před více než rokem neobjevila zpráva, že jedenačtyřicetiletá americká herečka Demi Moore chodí úplně vážně s tehdy pětadvacetiletým moderátorem MTV Ashtonem Kutcherem. Co víc, vůbec se tím netají, právě naopak – vezme ho s sebou na premiéru Charlieho andílků 2, kde se oba pořád drží za ruce a vyměňují si zamilované pohledy. A stejně, jako jsme se ptaly v době, kdy se začala objevovat po boku Michaela Douglase, kdo že je to ta Catherine Zeta-Jones, i při sledování záběrů z téhle premiéry jsme si říkaly: „Kdo je do háje Ashton Kutcher?“ Dneska už víme, že moderuje úspěšný pořad na MTV, že ho časopis People vyhlásil nejvíc sexy mužem Ameriky a že hraje ve filmu Just Married, protože vztah s Demi ho švihem vyhoupl na seznam celebrit první třídy.
Demi ale na vztahu s o patnáct let mladším klukem taky neprodělala. Její skomírající kariéra nabrala opačný směr a Moore se objevovala na jedné titulní straně společenského časopisu za druhou. Ostatní herečky v jejím věku si nárůstu její popularity dobře všimly: jejich reakce se dají rozdělit do dvou táborů. Jedny si z toho udělaly poněkud masochistickou legraci, jako například Jamie Lee Curtis. „Hele, když si myslíš, že to je s mojí kamarádkou, které je čtyřicet, skvělý, proč nezajdeš ke mně a nezkusíš jednu čtyřiačtyřicítku?” zaflirtovala s Ashtonem při předávání ceny Teen Choice. Jiné zašly ještě dál – třeba Sharon Stone. Po rozchodu s manželem Philem Bronsteinem se údajně rozhodla, že si také ,hodí Demi’. „Chce teď hrát v trendy filmech pro mladé a chodit s mladýma klukama,” citoval britský bulvární deník Sun zdroj z okolí Sharon. Je jasné, že ,chodit s mladýma klukama’ znamená hlavně ,spát s mladýma klukama’. Pro nás je ale důležité, že z obou typů reakcí vyplývá hlavně jedno: ,házet si Demi’ se teď chystá ještě víc žen. A i když důvody některých z nich můžou být čistě zištné (Sharon Stone by od Základního instinktu dala za comeback zřejmě cokoliv), v důsledku toho se tenhle dosud poněkud tabuizovaný jev stane společensky tolerovanějším.
Za všechno může básnička
Už brzy nám nebude tolik vyrážet dech devítiletý věkový rozdíl mezi herečkou Cameron Diaz (31) a zpěvákem Justinem Timberlakem (22), deset let mezi Madonnou (44) a režisérem Guyem Ritchiem (34), či sedmnáct let, které dělily Sandru Bullock (40) od jejího, dnes už bývalého, přítele, herce Raye Goslinga (23). Dost možná se nebudeme podivovat ani nad tím, proč Lucie Bílá (38) už podruhé za sebou chodí se zajíčkem – pozounistu Standu (26) vyměnila za zpěváka Noida (24), nebo proč se Anna Geislerová (28) rozhodla otcem svého dítěte učinit o dva roky mladšího divadelního režiséra Zdeňka Janáčka (26). Díky tomu to budou mít dnešní mladé ženy, které chodí s ještě mladšími muži, jednodušší. Matka PR manažerky Kateřiny (27) se nebude muset křižovat nad tím, že příteli dcery Pavlovi je o čtyři roky míň, rodiče studenta práv Tomáše (21) nebudou nesví z toho, že syn chodí se starší novinářkou Monikou (26), a právnička Denisa (28) nebude muset kamarádkám zatajovat, kolik je jejímu příteli, fotografovi Honzovi (23).„Když jsme se potkali, hrozně dobře jsme si rozuměli. Asi nikdy jsem nepoznala někoho, s kým bych měla tolik společného,” vypráví Monika, která pracuje v celostátním deníku a nepřála si uvést své pravé jméno. „Když mi řekl, kolik mu je, myslela jsem, že omdlím. Dlouho jsem s tím bojovala, protože chodit s někým mladším bylo pro mě do té doby nepřijatelné. O rok o dva – prosím, ale o pět?” Jenže pak ji to, jak říká, dostalo. Tomáš jí psal básničky. Možná to zní jako klišé, ale každá z nás, pro kterou někdy nějaká byla napsaná, ví, jak sladce srdcelámající to je. Nebyl den, aby jí nepřinesl květiny, i když to někdy byly tulipány natrhané v parku naproti. Jednou, když seděla s kamarádkou u vína, jí jen tak zavolal. Chvíli si povídali, a když se ho zeptala, kde je a co dělá, odpověděl, že sedí na lavičce před jejím domem, protože jí chtěl být aspoň takhle o trochu blíž. „Došlo mi, že tohle by žádnej třicátník neudělal. Chlap v mým věku by se nenamáhal dělat nepředvídatelné věci, které nemusejí vyjít. Všechno by bylo dohodnuté a naplánované, protože oba bychom na takové zbytečnosti neměli čas,” vypráví a u slova zbytečnosti udělá po americku zdviženými prsty imaginární uvozovky.
I tak Monika před svým okolím vztah nejdřív tajila. Když opatrně začala s jeho zveřejňováním, byla zaskočená tím, že byla jediná, kdo měl s věkovým rozdílem problém. „Byla jsem mile překvapená, ale to neznamená, že jsem od té doby úplně v klidu.” Semínko nejistoty zůstává, ať se s věkovým rozdílem vyrovnáte sebelíp. Každý vztah má totiž cenu úměrnou jeho perspektivě a možnosti přetrvat do budoucnosti. Několikaletá vzdálenost nedělá problém do doby, než se rozhodnete udělat některé ze zásadních životních rozhodnutí – třeba založit rodinu. „Původně jsem si říkala, že je fajn mít mladého přítele, protože nebude hned chtít mít děti,” vypráví Denisa, která pracuje jako právnička v pražské advokátní kanceláři a chystá se na advokátní zkoušky. „Jenže já děti jednou chtít budu, třeba za dva roky. Mně bude třicet, Honzovi 25. Umíte si představit pětadvacetiletého kluka jako otce? Říkám si, že bych mu tím zkazila život. Když se na něj dívám, tuším, že by si rád užíval bezstarostnosti tak do 33, jenže to už by na mě bylo hrozně pozdě.”
Tendence odkládat těhotenství na pozdější dobu je u mladých Češek stále silnější. Ve statistice porodnosti skončilo nedávno Česko daleko za ostatními zeměmi. S průměrem 1,17 dítěte na rodinu máme druhou nejnižší porodnost na světě. Ačkoliv Špidlova vláda byla výsledky zaskočena, někoho, kdo se pohybuje v reálném životě, to mohlo jen těžko překvapit. Mladé ženy si dneska chtějí užít delší část života, aniž by musely nést odpovědnost za víc lidí než jen samy za sebe. „Ženy se začínají chovat svobodně, boří spousty tabu a neberou na ně ohled. Generace našich matek objevily až po padesátce, co to je dělat radost jen sobě, a ne jiným, nemuset se pořád přizpůsobovat,” říká Michaela Marksová-Tominová, která se jako ředitelka pro styk s veřejností Gender Studies zabývá postavením žen ve společnosti. „Ty dnešní to objevily už jako mladé, což je super.” Její slova nepřímo potvrzují i průzkumy Českého statistického úřadu. „Sňatků je i přes vysoký počet potenciálních snoubenců v posledních letech velmi málo, což svědčí o posunu uzavírání manželství do vyššího věku,” uvádí výroční zpráva ČSÚ. Prostě nemáme důvod vdávat se a mít rodinu, jsme první generací žen, která se díky šířící se emancipaci dostává na atraktivní posty. Máme peníze, uspokojivou práci a můžeme si dělat, co chceme. Nemáme důvod, proč se o to dobrovolně nechat připravit malými křičícími nenasyty.
Můj čas je příliš drahý
A možná právě proto nám do života nezapadají muži kolem třiceti, kteří už nehledají přítelkyni, ale matku svých dětí. Muži, kteří si nechtějí hrát, ale kteří chtějí něco vybudovat. Muži, kteří mají zaběhlý způsob života, nemění své zvyky a chtějí mít hlavně klid. Prostě muži, pro které už nikdy nebudeme ústředním bodem života my, ale jejich práce, kamarádi nebo zábava.
„Samozřejmě, že mi vyhovuje, že se v našem vztahu točí všechno kolem mě. Scházíme se, když já mám volno, děláme věci podle toho, jestli mám na ně náladu, a když jdeme někam s přáteli, jsou to vždycky mí přátelé,” popisuje PR manažerka Kateřina, která vede oddělení ve známé reklamní agentuře. „Mám náročnou práci, jejíž důležitou součástí jsou setkání s klienty, i na neformální úrovni. Nejméně dvakrát týdně musím večer na drink nebo na večeři, a to nepočítám společenské události, jako jsou premiéry, recepce nebo víkendové akce mimo město. Nemám prostě na někoho, kdo má svůj rytmus odlišný od mého, čas.” Její poslední vztah skončil poté, co se dva týdny s přítelem vůbec neviděla, přestože oba bydleli nedaleko sebe. Když se to hodilo jí, nemohl on, a naopak. „Došlo mi, že mám dvě možnosti: buď být single, nebo být s někým, kdo bude ochotný se mi zcela přizpůsobit.”
Za něčím, co je tak křehké a emocionální, jako je vztah s druhým člověkem, je při poslouchání Kateřiny cítit chladná matematika. Ale snad každá z nás se někdy ocitla ve složité situaci, kdy se nemohla rozhodnout. Jediné, co nám mohlo pomoci, bylo napsat si plusy a minusy u každé varianty. Tedy to samé, co se svým současným životem udělala Kateřina. „Vím, že je to výhodné pro oba. Pamatuju si, jak jsem uvažovala, když mi bylo 23 jako Pavlovi. Nasávala jsem situace a vědomosti kolem sebe, stýkala jsem se s lidmi, kteří mi mohli něco dát, pořád jsem se od okolí učila. Myslím, že teď to samé představuju pro Pavla,” vysvětluje Kateřina. „Ve spoustě životních situací, které spolu zažíváme, je on poprvé, a já mu ukazuju, co si s nimi počít. Jen mě trochu štve, že si ho vypiplám, a on pak odejde k nějaké mladší holce, kde konečně bude moct být dominantní on.”
Cena za celoživotní dílo
V tuhle chvíli Kateřina nevědomky narazila na jeden z největších problémů vztahů, v nichž je žena zřetelně starší: perspektiva do budoucnosti. I kdyby byl o čtyři a více let mladší přítel připravený mít děti ve chvíli, kdy chce jeho starší partnerka, co jí zaručí, že s ní nakonec zůstane a nerozhodne se konečně ,mít vlastní život’, až na něj přijde, řekněme, krize středního věku? Všichni známe manželství lidí, kteří se brali hodně mladí. Ve spoustě takových případů jednomu z manželů po několika letech dojde, že si ještě nic neužil, a odejde za někým mladším nebo aspoň jiným. „Kdyby záleželo na Honzovi, měli bychom děti hned. Nebojím se toho, že bychom spolu nemohli založit rodinu, až se budu cítit připravená,” říká Monika. „Ale je mi jasné, že se o sebe budu vedle něj muset celý život pečlivě starat a dávat si záležet na tom, abych dobře vypadala. Zvlášť pokud bude úspěšný. Vždycky si budu muset být vědoma toho, že se kolem něj bude motat spousta mladých holek. A já s nimi budu pořád soutěžit.”
