Způsoby seznamování se za poslední století dost razantně změnily. Kdysi vlnu pobouření vyvolalo už to, že nápadník pozval dívku na schůzku ven, místo toho, aby se s ní setkal v domě jejích rodičů. O pár generací později negativní emoce vzbudily internetové seznamky. Vzpomínáte si na dobu, kdy ve společnosti panoval názor, že internet je plný nebezpečných úchylů a nikdy nevíte, kdo sedí na druhé straně? Pak v roce 2012 vstoupila na trh aplikace Tinder a všechny předsudky o on-line seznamování vyletěly oknem.
A dnes? Ani si nepamatuju, kdy mě nebo moje kamarádky nějaký kluk v baru, natož na ulici oslovil a řekl si o číslo nebo navrhnul pozvání na kafe či večeři. Už se to nedělá. Ano, seznamujeme se stále, ale je to jiné, bez nápadu, bez nervozity z prvního rande, z prvního polibku, chycení za ruku. I moje poslední vztahy začaly tak, že jsme se seznámili v hospodě nebo v baru, ale na prvn. rande jsme nikdy nešli. Randit jsme začali, až když už jsme spolu oficiálně chodili. O tom, že je randění mrtvé, se mluví už delší dobu.
Především mezi mileniály, kteří jsou největšími uživateli sociálních sítí. Stačí se podívat na čísla. Společnost Match Group, pod niž spadá například seznamovací web Match.com nebo aplikace Tinder, vlastní více než 50 dalších seznamovacích platforem ve 190 zemích, které využívá více než 59 milionů uživatelů. Vypadá to, že když se v dnešní době s někým seznamujeme, ve většině případů k tomu používáme chytré telefony.
Ale vážně máme díky aplikacím a sociálním sítím větší a lepší možnosti se seznámit? Jsme tak strašně propojení, až jsme si vlastně neuvěřitelně vzdálení. Díky Facebooku si můžeme nový objev proklepnout hned, jakmile zjistíme, jak se jmenuje. Můžeme se podívat, s kým se kamarádí, co má rád, co dělá, jak vypadá. Ale tím se naprosto obíráme o kouzlo poznávání jeden druhého. Otázky typu: čím se živíš, co děláš ve volném čase nebo jaké filmy máš rád, tak můžeme klidně vynechat. A máte přiznat, že to všechno už víte, až na to přijde řeč? A nebo dělat jako že nic? I to, jak neustále civíme do mobilů, začíná být už docela velký problém. Šance na náhodné seznámení nebo nevinný flirt se tak prostě vytrácí a můžeme si za to sami. Přiznejte si upřímně, když jsme mezi cizími lidmi, ve frontě, na zastávce nebo třeba na baru, ihned vytahujeme z kabelky mobil. Nechceme se cítit trapně, jako že na něco nebo někoho čekáme nebo že jsme nedejbože zoufalky na lovu. S mobilem v roce jsme totiž hrozně nad věcí.
Je to na vás
Viděli jste film Hitch: Lék pro moderního muže, kde Will Smith hraje poradce přes randění a seznamování? Takoví lidé skutečně existují. Naše kolegyně z australské ELLE si vzala na pomoc Lee-Anne Galloway, odbornici na randění, která vystudovala školu vztahového poradenství FastTrack Coach Academy. Za jednu hodinu sezení přes Skype zaplatíte 87 dolarů. 80% jejích klientů jsou ženy od dvaceti do čtyřiceti let. Obvykle její výuka trvá tři měsíce. “První měsíc budete nadšení. Druhý měsíc zjistíte, že každý úspěch něco stojí a nebude to lehké, ale třetí měsíc uvidíte, že to mělo smysl,” říká.
A jak to vidí muž? Přestaňte nakupovat online a běžte do supermarketu. Nejezte oběd za stolem u počítače, ale snězte si ho v parku na lavičce. Vztahový kouč Matthew Hussey radí ženám po celém světě: “Nebuďte staromódní. Až uvidíte kluka, který se vám líbí, běžte a udělejte první krok.” Musíte na to jít chytře a rozehrát hru. Stydlivost pro něj není omluva.
Dnes je to bohužel ve společnosti nastavené tak, že pro muže je rande zábava, zatímco pro ženy je to spíš práce. Muž si hraje, žena si vybírá. Tyhle genderové normy jsou zastaralé, ale lidé se jimi stále řídí. Třeba schůzka ještě před pár lety vypadala tak, že kluk vyzvedl holku doma, nebo si dali sraz na předem domluveném místě. Přinesl jí růži (nevadí, že byla třeba jenom jedna) a šli na procházku, na večeři nebo do kina. A jak vypadá typické “rande” dneska? Ty dva, kteří už jsou v přátelích na Facebooku a napsali si bezpočet zpráv na Messengeru nebo Whats Upu se sejdou v baru, už mírně podnapilí, protože to rozhodně není první bar, který za večer navštívili, mají kolem sebe partu kamarádů, baví se, je sranda, spousta alkoholu, potom líbačka a taxíkem k jednomu nebo druhému domů. Ráno na brunch do cool bistra a večer znova. A takhle pořád dokola, párty v barech střídají koncerty nebo oslavy narozenin a po pár týdnech zjistí, že už spolu tráví tolik času, že spolu vlastně chodí.
Nezastavitelný vývoj našeho seznamování s sebou přinesl i změny v tom, kdo bude platit. Dřív bylo tak nějak samozřejmé, že kluk za holku na prvním rande a těch několika dalších všechno platil. Dneska by takový muž byl považován za dokonalého rytíře, kterému to ale raději nebudeme věřit, protože je to divný, a nebo za sexistu, který machruje.
Navíc čekat dneska na to, až chlap udělá první krok, je tak trochu nesmysl. Možná jsme to s tou emancipací trochu přehnaly. Kluci totiž vědí, že už nemusejí lovit, nemusejí za holky platit pití. Ony přijdou samy a i ten drink si ve finále zaplatí nebo na něj toho kluka ještě pozvou. Ano, je to tak a není to bohužel žádná výjimka. Gentlemani a dobyvační princové jsou už prostě rarita, my jsme si na to zvykly a dost možná takového kluka už ani nechceme.
O co tady jde?
Podle koučky Lee-Anne je důležité, začít sám u sebe, být spokojený sám se sebou, pak teprve můžete začít randit. A být v randění úspěšní. Když se nad tím zamyslíte, něco na tom bude. Půjdete na rande s klukem, který neví, co chce, neví, jestli hledá někoho na celý život, nebo jen na nevinný flirt, případně na sex. Budete s ním chtít randit? Asi ne.
Jenže jiní experti zase radí, abychom nebyli vybíraví, a když se nám na seznamce někdo zalíbí, máme se s ním sejít. Například koučka Laurie Davis Edwards říká: “Možná to nebude to nejžhavější rande všech dob, ale na kafe nebo koktejl s dotyčným klidně zajděte.” Ale jak to udělat, aby k tomu rande došlo? To se máme teď všichni přesunout na Tinder a svajpovat jako o život?
Nedávno mi kamarádka vyprávěla, že se zamilovala do kluka, který ji nechce, protože ji chtěl v době, kdy údajně nechtěla ona jeho. Jenže… Jak to měla poznat? Že jdou spolu po práci na pivo do zakouřené čtyřky? Nebo že jí občas napíše, jak se má? A co takhle pozvat holku na opravidcký rande? Klidně do hospody, do kina, na procházku, na výstavu. Aby nemusela hodiny s kámoškama nad vínem přemýšlet, co tou podivnou zprávou vlastně myslel, jestli se mu líbí, jestli ji má rád a chce s ní chodit, nebo s ní chce jenom spát. Aby jednoduše hned věděla, o co tady jde.
