Zpátky do trenek

Taky jste si už několikrát předsevzala, že začnete pravidelně cvičit, ale časem ztratíte vůli? Pak je Boot camp, cvičení připomínající vojenský výcvik, možná to pravé pro vás. . .

Články na internetu popisující vojenský dril a potoky potu, které provázejí boot camp, okořenila kamarádka historkou, jak při běhu do svahu petřínského kopce vyzvrátila včerejší delikátní večeři do trávy. „Suši šlo ven málem i se střevy,“ nešetřila detaily. Trochu mě to děsilo, na druhé straně ale boot camp slibuje, že za pár týdnů razantně zlepší vaši kondici i psychickou odolnost, a to je lákavé.

Program, který vychází z tréninku pro americké mariňáky, si přitom fitness průmysl uzpůsobil po svém. Vzniklo intenzivní cvičení, které je v zámoří stále populárnější. Když si nařizuji budík na šestou, protože boot camp začíná už v půl sedmé, doufám, že má výsledky. Ráno je však odhodlání o poznání méně sveřepé, nakonec se přesunuji k výtahu pouze díky dopingu v podobě šálku silné kávy. Před sedmou už ale klepu kosu ve spartánské šatně tělocvičny a za pár minut navlečená v erárním tričku (jo, armádní rovnostářství) protahuji svaly a po očku omrkávám kolegy. Vedle nepřehlédnutelného atleta je tu pár chlápků s počínajícími bříšky, několik kluků, co nejspíš občas zajdou do posilovny, a dvě slečny. To zvládnu. Hodina začíná vyklusáním proloženým krátkými sprinty. Držím tempo s atletem, až mě jeden z trojice trenérů musí krotit. Však ono mi sebevědomí splaskne! Po rozehřátí následuje běh do schodů. Sprint, pak výskoky, výskoky přes dva schody, na jedné noze… „Jděte se vyklusat, vyžeňte kyseliny z těla,“ volá Jakub Makalouš z Hamr Sport Boot Camp. Pomátl se? Vždyť stěží chodím!

Dynamické aerobní cvičení střídá posilování, následuje kruhový trénink zacílený na různé tělesné partie. Na švihadle jsem skákala naposledy na dětském hřišti a na hrazdě nedám ani ránu. Naštěstí jsou tu týmové hry. Když kličkuji mezi kužely s nákupním vozíkem, v němž je místo minerálky uložen kolega, zapomínám na bodavou bolest pod žebry a snažím se nezklamat tým, který mě halasně povzbuzuje. Ač jsem spíš individualista, tady to ,všichni za jednoho‘ docela funguje.

Šedesát minut proletělo jako nic. Před začátkem pracovního dne pohodlně stihnu snídani v oblíbené kavárně, přestože výživová odbornice z boot campu by nad omeletou a bábovkou nejásala. Já mám ale pocit, že si odměnu zasloužím. A to prý byla dnešní lekce z těch mírně náročných. Zaříkávám se, že se do programu určitě zapíšu. Snad nezůstane jen u plánů…

TEXT: BIBIANA BEŇOVÁ