Velká tlustá lež

Jsem tlustá. Když zhubnu, celý život bude rázem mnohem lepší. Mýtus, kterému ženy věří. Zapisují si, co kdy snědly, kde přibraly, vytvářejí tabulky, počítají kalorie, pozorují se, mluví o dietách s přítelkyněmi. A právě proto přibírají.

Spisovatel a filozof Richard Klein, který se ve své knize Eat Fat zabývá posedlostí jídlem, ale i vnímáním tloušťky v různých dobách a civilizacích, tvrdí: „V naší kultuře znamená to, že jste tlustí, že nedostanete žádnou lásku, protože si ji nezasloužíte.“

Možná trochu odvážný výrok, ale stačí si představit diskusi nad fotkou, na níž je slavný hollywoodský herec s oplácanou přítelkyní: „Kde tuhle ohyzdu proboha sebral?!“ Milujeme modelky, hubené tak, že jejich postavu nebude mít nikdy devadesát procent žen. Obdivujeme herečky, jako je Calista Flockhart, jejíž anorexie na nás čouhá z každé fotky, a která přesto tvrdí, že nikdy nehubla, že má jen skvělý metabolismus.

Tak jako kdysi platilo pravidlo, že nemůžete být ‚příliš bohatí‘, dnes se dá říct, že nemůžete být ‚příliš hubení‘.

Spisovatel Paul Campos ve své knize The Diet Myth dnešní dobu nazval ‚kulturou poruch příjmu potravy‘ – funguje podle něj tak, že v lidech vyvolává hlubokou nespokojenost s jejich vzhledem, ať už je jakýkoli. „Žijeme v kultuře, která průměrné Američance tucetkrát denně říká, že její postava je to nejdůležitější a že by s ní neměla být spokojená,“ píše Campos a dodává: „Nejsem si jist, zda jsem vůbec někdy potkal ženu, která by měla ráda své tělo. Nepochybuji, že takové jsou…, ale přestože jsem se stovkami žen dělal rozhovory na témata, jako je jídlo, tuk, vnímání těla, nemohu říct, že bych takovou poznal.“

Příčiny vidí Paul Campos jasně: mnohamilionový dietní průmysl, farmaceutické firmy, média… Především ale dochází k podobnému závěru jako Richard Klein: právě v kultuře diet a přísného cvičení podle něj leží kořeny dnešní ‚tlusté‘ exploze. Pokřivený vztah k jídlu i vlastnímu tělu vede k dietám a hubnutí, na jehož konci budeme často ještě ‚tlustší‘ než na začátku.

Kudy ale z toho všeho ven? Mohlo by se zdát, že se blýská na lepší časy: objevily se například kampaně, v nichž jsou ve spodním prádle ženy, které Twiggy rozhodně nepřipomínají – a přitom jsou všechny krásné, a hlavně šťastné.

Čekat, že se vnímání ženského těla brzy změní, by ovšem bylo přehnané. Pokud se tak rozhodnete vylepšit svou postavu, nezbývá než být obezřetná, abyste neskončila s ještě vyšší váhou. Když se také smíříte s tím, že můžete být šťastná i s pár kily navíc a že vám dokonalá postava život zas o tolik nezlepší, bude se vám hubnout snáz. Méně řešit občas znamená zvýšit své šance na úspěch.