Kolegové vás mají rádi, protože jim vždycky pomůžete, když nestíhají. Přátelé se na vás obracejí s každou maličkostí, protože vědí, že je vyslechnete a poradíte jim. Doma se vám hromadí zbytečnosti, protože prostě neumíte odmítnout prodavačku, když vám tvrdí, že tohle sáčko je úplně pro vás nebo že ten nový mixér určitě potřebujete…
Možná ale nakonec zjišťujete, že nemáte žádný čas pro sebe, pořád řešíte něco za druhé a už ani sama nevíte, co chcete. Jak z toho ven? Možná jste byla vychovávaná tak, abyste byla poslušná a hodná holčička, nesmí se to ale přehánět. Pokud cítíte, že něco nechcete, naučte se říkat ne. Asertivně, tedy pevně, jasně, bez výčitek vůči okolí i vůči sobě. Za přehnanou ochotou je často jen strach z toho, co si o nás druzí pomyslí, když jim nevyhovíme. Bojíme se odmítnutí a negativních reakcí. To je ale zbytečné. Sebevědomý člověk ví, co chce, a je si vědom své hodnoty, aniž by potřeboval potvrzení od svého okolí. A být sebevědomý znamená být zdravě asertivní.
Žádá vás kolega, abyste mu pomohla s úkolem, který je v jeho kompetenci, a vy přitom máte svojí práce víc než dost? Nemusíte mu nic vysvětlovat ani si vymýšlet. Vhodné je projevit pochopení, ale trvat si na svém. Prostě řekněte třeba: „Chápu, že toho máš hodně, ale já taky, takže ti nemůžu pomoct.“ Vnucuje vám prodavačka svetr, který vám sice sluší, ale máte jich ve skříni už pět? Nekupujte ho. Prosí vás sestra, abyste jí pohlídala děti, když se vám ale vůbec nechce, a navíc víte, že ona vám nepohlídá ani psa? Odpověď „Nezlob se, ale dnes ne“ úplně postačí.
Umění stát si na svém může být pro někoho obtížné, ale důsledným tréninkem se ho můžete dobře naučit. Touha vyjít druhým vstříc je v pořádku, nemůže být ale hnacím motorem vašeho života. Jinak po čase zjistíte, že vám váš vlastní život protéká mezi prsty. Znát svoje hranice a být věrný sám sobě je důležité.
