Zvládáte bez potíží pracovní nápor, nevadí vám stres v práci? Cítíte se vůči tomu odolní? Syndrom vyhoření ale může potkat i vás.
"Syndrom vyhoření je nejčastější pozorovatelný u zaměstnání, která jsou závislá na mezilidských vztazích a kontaktu s lidmi. Potýkat se s ním mohou pedagogové, psychologové, sociální pracovníci, policisté, zdravotní sestry či úředníci. Avšak v dnešní době, která je orientovaná především na výkon, může postihnout zaměstnance v mnoha dalších profesích, počínaje manažery, konče novináři nebo advokáty,“ sdělila psycholožka Eva Kočí.
Zprvu nadšení, pak střet s realitou
Syndrom vyhoření (burn-out) se nedostaví ze dne na den, nejde o mávnutí pomyslného kouzelného proutku. Je to pozvolný proces. Obvykle začíná tím, že se těšíte do nové práce, jste plní elánu a chutě, sršíte nápady a novinkami, chcete změnit svět. Pak se dostaví střet s realitou. Není to tak, jak jste si představovali, a změnit svět jednoduše nejde.
Zvláště pokud se v zaměstnání nedostavují viditelné či hmatatelné výsledky, angažovanost se sníží, motivace a chuť se ztrácí, přijde ztráta zájmu, pak možná i deprese. Syndrom vyhoření se může dostavit i po trvalejším stresu v zaměstnání, v jiných případech mohou být na vině bezohlední kolegové, necitlivý šéf či konflikty mezi osobním životem a zaměstnáním.
Potíže, které s sebou pozvolný nástup syndromu vyhoření v práci přináší, se obvykle znásobují. Možnou reakcí na nezvládnutí úkonu v zaměstnání bývá snaha pracovat ještě více, déle a úporněji. O to více se příznaky syndromu stupňují.
Hrozí zhoršení zdravotního stavu
"Je to trochu začarovaný kruh. Pokud ho dotyčný zavčas nerozpozná a nevystoupí z něj, důsledky mohou být tvrdé jak pro dotyčného, tak pro jeho nejbližší sociální okolí,“ uvedla Kočí s tím, že kromě zhoršení zdravotního stavu a ztráty práce kvůli snížení výkonnosti hrozí i rozpad rodiny, protože dotyční obvykle začnou své nejbližší zanedbávat. Na budování či udržování vztahů nemají ani čas, ani dostatek energie. Uvádí se, že manželství je jako jízda na kole pro dva. Pokud jeden nemá sílu šlapat, toho druhého může brzy přestat bavit táhnout oba, a tak z kola mohou spadnout.
Jak nebezpečnému syndromu předejít
Nejlepší zbraní proti syndromu vyhoření je prevence. Důležité je vědět, že něco takového vůbec existuje a že se může týkat i nás. Stanovit si hranice, co je ještě v normě a je to možné, a co už je mimo. A tyto hranice dodržovat. Například nedovolit nadřízenému, aby vás obtěžovat pracovními telefonáty mimo pracovní dobu. Zabránit tomu, aby se vám zaměstnání míchalo do osobního života.
Práci nechte v práci
To také znamená nepracovat v době volna, nemyslet na vyřešení pracovního úkolu například u večeře, jednoduše nechat práci v práci. Hýčkat si své mimopracovní koníčky, u kterých se lze odreagovat. K odreagování může pomoci například i poslech hudby, meditace, sport, tvůrčí činnost. V zaměstnání je třeba umět sundat nohu z plynu.
Střídat rychlé tempo s pomalým, pokud to jde, střídat i pracovní činnosti. Naučit se říkat NE. Nebýt perfekcionista, přiznat si, že nikdo není neomylný. Stanovit si priority, harmonogram pracovní činnosti. A radovat se z každého, byť dílčího úspěchu.
Fáze syndromu vyhoření
1. Nadšení – Nástup do práce a počáteční idealismus. Vyznačuje se velkou chutí pracovat a zapojit se. Období nápadů, očekávání, představ, elánu. Práce dotyčného pohlcuje a naplňuje.
2. Stagnace – Nadšení uvadá, počáteční "růžové brýle“ jsou odhozeny. Dotyčný zjistil, že práce a výsledky v ní mají své omezení, že ne všechny jeho cíle a ideály půjdou naplnit. Mnoho věcí už také zvládá automaticky, rutinně, jak se v práci postupně zaběhl.
3. Frustrace – Problémy se prohlubují. Vyvstávají otázky ohledně naplňování vlastních potřeb, seberealizace a smyslu práce, který se postupně vytrácí. Práce začíná být nudná nebo naopak nad síly dotyčného. Kvůli často neuspokojivým výsledkům v tomto období se množí konflikty s vedením či kolegy. Začínat mohou emocionální či fyzické problémy.
4. Apatie – Počáteční idealizmus je definitivně pryč. Dostavil se pocit "stroje na práci“, zaměstnání je vnímáno jen jako nutný zdroj obživy. Stav bezmoci, beznaděje. Dotyčný dělá v práci jen to, co musí, chápe ji jen jako nutné zlo.
5. Vyhoření – Konečné stádium. Dotyčný je vyčerpaný, otrávený. Vytratil se smysl práce, často i smysl života či vlastní důležitosti. Otázky typu "Proč jsem vlastně tady? K čemu mě potřebují?“ Časté nemoci, negativismus, nechutenství.
Zdroj: doma.nova.cz
Čtěte dále na doma.nova.cz: Proč už muž nezavolá? Čím jste ho doradila?
