Před pár dny jsem byla na koncertu Psích vojáků. (Text článku vznikl pro tištěnou ELLE několik týdnů před smutnou událostí. Přetiskujeme ho v původní verzi.) Zdálo se mi, že lídr kapely Filip Topol nechal na pódiu kus svojí duše – prostřednictvím strhujících akordů piana i textů, ve kterých se odráží celý jeho příběh od rozervaného puberťáka po životem unaveného čtyřicátníka. Publikum v narvaném sále šílelo. Když jsme po koncertě postávali před Palácem Akropolis a domlouvali se, do které hospody vyrazíme, prosmýkla se kolem nás drobná postava. Byl to on. S očima zabodnutýma do chodníku se rychle propletl mezi lidmi, kteří ho před pár minutami znovu a znovu vyvolávali na pódium, a co možná nejnenápadněji zmizel kdesi v ulicích Žižkova. Muž, který ještě před chvílí sdílel s fanoušky pomocí hudby svoje nejintimnější pocity, byl evidentně celý nesvůj z toho, že tam nějací fanoušci vůbec jsou. Pospíchal, s rukama vraženýma do kapes, aby už mohl být sám.
I takhle může vypadat introvert. Jako charismatický umělec, který dokáže strhnout davy, ale svou energii čerpá v dlouhých hodinách samoty a ticha.
Obecná představa introverta je ale jiná. Je to váš umolousaný bratranec, který veškerý svůj volný čas tráví ve fantasy videohrách a s elfy a skřety si rozumí víc než s normálními lidmi. Je to vaše pobledlá spolužačka z vysoké, která sice přečetla Annu Kareninu v originále, ale za celých pět let neměla ani jedno rande. Jste to možná vy sami, když na pracovním večírku postáváte se skleničkou v koutě a zoufale sbíráte odvahu připojit se k některé z diskutujících skupinek. Je to zkrátka neatraktivní podivín nebo člověk s handicapem.
Introverti se v naší společnosti plným právem cítí jako diskriminovaná menšina, tvrdí Susan Cain, autorka bestselleru Ticho – Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit. „Hovorní lidé bývají hodnoceni jako chytřejší, hezčí, zajímavější a více žádoucí jako přátelé. Ty, kdo mluví rychle, považujeme za kompetentnější a sympatičtější než ty, co hovoří pomalu,“ říká Susan Cain. „Stejná dynamika platí i ve skupinách, kde jsou ti, co jsou dobře slyšet, pokládáni za chytřejší než ti zdrženliví – i když mezi prořízlou pusou a dobrými nápady neexistuje žádná spojitost.“
Celý článek si přečtěte v tištěné ELLE na str. 82-83.
