Se psem o závod

Přestože nám dnešní fitness supertechnologie nabízejí spoustu způsobů, jak spálit přebytečné kalorie a načerpat energii, běh v přírodě je pořád nepřekonatelný. A protože ve dvou se to lépe táhne, vyzkoušejte canicross neboli běh se psem.

Pes je nejlepší motivace k běhání,“ vysvětluje nadšený příznivec canicrossu Vašek Halámek, zatímco si připíná speciální postroj a poplácává přitom svou černou labradorku Báru. Ta už by nejradši vyrazila a dává to netrpělivým poskakováním zřetelně najevo. „Přes léto chodím běhat sám, protože pes se při teplotě nad patnáct stupňů přehřívá. Jakmile ale přijde podzim a vyrazíme spolu, zjistím, že najednou uběhnu daleko delší trasu a zdolávám kopce, které by mi normálně daly pěkně zabrat. Není to jen v tom, že pes táhne, ale i tím, že se nechci nechat zahanbit. Můžu Báru sice kdykoli zastavit, ale většinou mi to nedá, a tak zkusím běžet ještě o kousek dál.“

Od saní k botám
Canicross je mladý sport, který se vzdáleně podobá závodům psích spřežení. Namísto smečky je zde tahoun jen jeden a pán se neveze na saních, ale běží hezky po svých.

Nejbližším příbuzným je tradiční severský sport zvaný skijoring, kdy za sebou pes táhne lyžaře. Ze skijoringu bylo převzato i vybavení – široký pás s polstrovanými popruhy pod nohy a asi dva metry dlouhé vodítko s tzv. amortizérem – elastickou částí tlumící nárazy při tahu. To si připnete jedním koncem za očko v pásu, druhý konec zacvaknete karabinkou do psího postroje a můžete vyrazit. Kromě dobrých běžeckých bot a chuti se pořádně zapotit víc nepotřebujete. Úplně jednoduché to ale není. Důležitou roli hraje vzájemná sehranost pána a psa, poslušnost a ochota přizpůsobit se jeden druhému.

V zápřahu
O pár kilometrů dál se začíná projevovat výhoda jedné psí síly navíc. Zatímco Vašek a Bára lehce vybíhají mírné, ale nepříjemně táhlé stoupání, mně se začíná nedostávat dechu. Na vrcholu si dáváme pauzu a Bára blahosklonně svoluje, abych její tahounské dovednosti otestoval i já.

„Při canicrossu se člověk se svým psem sblíží jako nikde jinde. Běžíte spolu a zažíváte pocity, jako byste byli oba dva členy smečky. Při závodech psích spřežení jsou saně tak rychlé, jak je schopen běžet nejpomalejší pes. Tady jsem tím slabým článkem většinou já,“ směje se udýchaně Václav, odepíná pás a ukazuje mi, jak se do něj správně zašněrovat. Když vyrazíme dál, tentokrát se mnou v zápřahu, musím uznat, že tahoun uhánějící přede mnou je výborná věc. Běží se mi jako nikdy. Kolem se míhají žluté listy stromů, vzduch voní vlhkou zemí a pomalu, ale jistě necháváme Vaška za sebou.

„S dobře vycvičeným psem dokáže člověk zaběhnout kilometr i o třicet vteřin rychleji,“ slyším ho ještě zasupět odněkud zezadu, ale pak i on raději zmlkne a snaží se udržet krok. Ve dvou se to prostě lépe táhne, zvlášť když jeden z vás má pár nohou navíc.

Několik málo rad
Máte-li alespoň středně velkého psa (s čivavou nebo pudlíkem jděte raději na tradiční procházku), neváhejte a canicross si vyzkoušejte. Pokud váš kamarád není tahoun od přírody, je dobré vzít si s sebou zpočátku třetího do party. Pomocník poběží nebo pojede na kole před vámi, povede psa a bude ho v případě potřeby přivolávat.

Svého miláčka ovšem nepřetěžujte. I když se vám může zdát, že pes toho vydrží mnohem víc než člověk, i u něj přichází fyzická kondice s tréninkem. Budete-li běhat pravidelně, uvidíte, že si to oba dva oblíbíte a užijete si spolu spoustu zábavy.

Více na www.canicross.cz.

TEXT: JIŘÍ HOLUBEC