Řešte a hřešte

Nedokážete se obejít bez zákusků nebo čokolády? Zdá se vám, že jste podlehla nepříjemné posedlosti, která zničí vaše zdraví stejně jako postavu? Uklidněte se.

Na první pohled je Marta vyrovnaná třicetiletá žena, jež většinu problémů s přehledem zvládá. Přesto ale bojuje s problémem, který sice navenek může působit spíš směšně, ale i tak ho nedokáže zvládnout. Nemoc ,závislost na bonbonech‘ sice v seznamu oficiálních diagnóz nenajdete, žít s ní ale není zrovna nejsnazší. Pokud totiž sladké milujete k zbláznění, budete bojovat s touhou jíst je až do úmoru – stejně jako s obavami, co udělá s vašimi zuby, postavou i zdravím. A obviňovat sebe samu, jak slabou vůli máte. Marta si už sice nekupuje bonbony denně jako během studií, jen párkrát do týdne. Když na ně ale dostane chuť, musí sníst celý pytlík. „Jinak na ně pořád myslím,“ přiznává. „Zkoušela jsem to sice ovládnout, ale nakonec to dopadlo stejně. Párkrát jsem si dokonce odpočítala jenom několik a ostatní hned vyhodila, protože mi bylo jasné, že jinak to nevydržím. Ani tenhle trik ale nezabral – koupila jsem si pak další.“ Ještě větší problém nastane, když nemá nad bonbony kontrolu – třeba když jí jeden nabídne neteř a ona dál jen sleduje mizející pytlík. Její stav by se pak dal popsat jako zoufalá a neuspokojitelná fascinace. Přiznat, že nedokáže odolat, je pokořující.

Okamžité uspokojení
Určitou posedlostí sladkým trpí hodně z nás. Obsese čokoládou, šlehačková mánie nebo třeba jen rituál cukrárny na rohu. Tato obliba přitom může dosáhnout až rozměru psychické závislosti. „Sladkosti, zejména čokoláda, zlepšují díky obsahu cukru, mnoha složek kakaa a kofeinu krátkodobě náladu, a právě tento dobrý pocit může vyvolávat jakousi závislost,“ říká doktorka Václava Kunová z pražské Individuální poradny snižování nadváhy. „Ta ale není závislostí v pravém slova smyslu. Vnímání sladké chuti je příjemné, pro člověka vlastně naučené – jako odměna bývá dítěti často dáváno právě sladké. Podvědomě se tak učíme, že pokud máme starosti, můžeme si ho dopřát.“ Ostatně už od narození máme receptory, které jen netrpělivě čekají na první setkání s glukózou. A čím jsme starší, tím jsou tyto buňky vnímavější, takže je pochopitelné, že si chceme ten úžasný zážitek zopakovat. Za to, že někdo neodolá zrovna čokoládě a jiný tvarohovému koláči od babičky, pak mohou naše chutě spojené se vzpomínkami a zážitky. Spíš než závislost je to ale jen projev touhy dostat se co nejrychleji do pohody.

Jídlo místo sexu
Anticukrová hysterie, pilně podporovaná kampaněmi výrobců umělých sladidel, ale vedla k tomu, že se cukr obrovsky zmytizoval. Zahlcení trhu sladkostmi s hrdým nápisem ‚bez cukru‘ ostatně nabídlo jasné sdělení – sladké můžete mít, kdykoli se vám zachce. Musí být ale bez cukru, jinak vám hrozí samé katastrofy.

V zahraničí se tak mluví dokonce už i o závislosti na cukru a chvilka surfování po amerických webech ve vás zanechá jasný dojem, že tato potravina je ,bílé zlo‘ a musí se vymýtit, protože většina z nás s ní má jenom problémy. Speciální dotazníky vám také odhalí, jestli nejste cukrová feťačka.

Dobrou zprávou ale je, že pro skutečnou závislost na cukru, který je ostatně pro lidský vývoj nezbytný, není žádný vědecký důkaz a neodpovídá žádné fyziologické reakci. Hypotézu o ní navíc nepodporují ani všechny skryté cukry, které konzumujeme a které stojí za vzrůstající obezitou i většinou problémů – třeba v nápojích nebo hotových jídlech. Musely by ji totiž vyvolávat i ony.

Samotné šílenství kolem cukru přitom vede k jedinému – kolotoči touhy, jejího naplnění a výčitek, které vedou k ještě větší fascinaci a následnému ‚selhání‘.

Právě v podobné spirále se pohybuje Marta – její chuť na bonbony se změnila v problém. A čím víc ho řeší, tím víc po nich touží. Tento pocit zná každý, kdo trpí jakýmkoli mírně obsesivním jednáním, jako je třeba kousání nehtů – přes veškerá předsevzetí, rozhodnutí i znalosti musí toto chování zas a znova opakovat do samotného konce. Tím, že cukr běžně funguje jako odměna i náplast na bolest, je to pro Martu ještě horší. Spouštěčem její touhy může být cokoli, třeba běžné neshody v práci. A snaha dostat se pak co nejrychleji do pohody, odměnit se, ji hned vede k bonbonům. To pak ale jen podporuje výčitky i nespokojenost se sebou samou.

Toho, že se sladkosti pro spoustu lidí staly zástupným problémem nespokojenosti s vlastním životem, už si všímají i někteří psychologové, podle nichž se jídlo, především cukr, stalo novým objektem obviňování. Socio­log Claude Fischer, autor knihy L’Homnivore, která se zabývá zvyky souvisejícími s jídlem, tvrdí, že žádná jiná potravina nebyla nejprve tak vynášena do nebe a posléze tak zatracována. Je tedy podle něj možné vidět styčné body mezi sexualitou a sladkým. „Právě uspokojení, které je zakázáno a spojováno s vinou, leží v centru problematického pohledu na cukr. Zatímco ale sexuální touha byla uznána jako nezbytná součást uspokojení osobnosti, gurmánky to mají stále těžké.“ Jako objekt obviňování přitom sladké slouží tím spíš, ‚ukájíte-li se‘ o samotě – radost ze sladkého se odpouští spíš ve společnosti. Koupit obrovský dort se šlehačkou na oslavu narozenin je v pořádku stejně jako bonboniéra, o níž se dělíte s přáteli. Osamělá gurmánka, která si ráda (a klidně sama) zajde na na dezert, působí podezřele.

Posedlost, nebo gurmánství?
Hranice mezi gurmánstvím a posedlostí leží v jediném bodě – v přístupu. Pokud jsou pro vás sladkosti především milými požitky, které si občas dopřejete, nic se neděje. Cukr by se ale neměl stát zástupným problémem, který řešíte místo skutečných příčin nespokojenosti s vlastním životem. Sám o sobě totiž problémem není a není zodpovědný za to, čemu musíte čelit. Když se ale srovnáte sama se sebou, můžete vnímat občasné mlsací úlety přesně jako gurmánské požitky, které vám v rozumné míře neuškodí, spíš naopak.

Vymaníte se tak z neustále se opakujícího kolotoče touhy, neschopnosti se ovládnout i výčitek. Vychutnáte si kousek koláče a vaše tělo, uspokojené vyváženou stravou, už další nebude chtít. A sladkosti se tak pro vás stanou jen dalším z požitků, které si správná gurmánka umí příjemně užívat.

TEXT: PETRA ŠVECOVÁ