Úhel pohledu
Sobectví není hezké slovo. Evokuje bezohledné upřednostňování svých potřeb a přání bez ohledu na ostatní. Sobectví nepatří k vlastnostem, kterými by se člověk chlubil. Pokud jej ale přestanete vnímat pouze v negativním kontextu, dojde vám, že na něm nic špatného není. Zvláště když ho postavíte do jiného světla. Co na něj třeba nazírat jako na sebelásku, sebeúctu a plnění svých snů... To zní jinak, viďte? Vězte, že brát ohled sama na sebe a nebát se občas upřednostnit sebe sama a své potřeby před vším a před všemi je naprosto v pořádku.
Potlačené geny
Že to máme automaticky v genech? Generace žen před námi se snažily své přirozené potřeby potlačit natolik, až se jim to povedlo. Pro generace našich babiček a maminek bylo pozitivní sobectví bráno jako nepatřičná a v podstatě neslušná věc. Každá hodná a dobře vychovaná holka přece vyhoví, pomůže, zařídí... a to i na úkor sebe sama. Vždyť dobrá partnerka, manželka a matka je přece obětavá. A pokud není, tak je pěkně sobecká! A ve stejném duchu byly mnohdy ještě vychovávány i mileniálky, které se dnes musí učit, jak šlápnout na brzdu a postarat se nejprve samy o sebe. Škoda, že mnohdy až poté, co skončí vyhořelé a s akutní potřebou něco změnit, aby nedošlo k nejhoršímu.
Díky, mami. Chci to jinak
Ještě stále jedeme v módu našich matek „práce – domácnost – děti“. Manikúru, kávu s kamarádkami nebo dokonce wellness víkend musíme plánovat týdny dopředu a zajistit „si“ hlídání a volno od povinností. Být občas sobecká a myslet sama na sebe, to předešlé generace žen neuměly a vychovávaly v tom i tu naši. Naštěstí se o sebelásce, psychohygieně a seberozvoji mluví čím dál častěji a hlasitěji. Nároky na ženy neklesají, naopak. I když naše babičky pohrdavě sledují myčky, pračky, sušičky, auta s automatem a naše aktivity s kamarádkami a nechápou, na co si stále stěžujeme, tlak na dnešní ženy je i přes všechny vymoženosti enormní. Téma péče o duševní zdraví a sebeláska jsou tak naprosto zásadní.
Naučte se říkat „ne“
Když něco nestíháte, nemůžete nebo prostě jen nechcete, naučte se říct „ne“. Je to v pořádku. A ani se nemusíte cítit provinile. Rozpoznávat své potřeby, prosadit si je a uspokojit je, je naprostým základem, aby se z vás nestala unavená a vyhořelá troska. A nemusíte se bát, že vás okolí nepochopí. Zvykne si a časem na nově nastavené hranice přistoupí. Nakonec i lidem okolo vás se bude lépe žít a komunikovat s někým, kdo je sebevědomý, odpočatý a spokojený než s unavenou a podrážděnou obětí, která je utlačovaná na úkor ostatních.
Co opravdu chcete?
Zkuste se zamyslet, co byste ráda – věnovat se více kariéře? Zkusit dělat něco nového? Chodit více sama na procházky? Zacvičit si? Naučte se soustředit sama na sebe. Představte si, jaký život chcete mít a co je zapotřebí změnit, aby se představa mohla změnit v realitu. Respektujte svoje potřeby a přání. A zapojte do toho i své okolí. Je v pořádku delegovat část svých povinností na jiné. Nemusíte čtyřikrát v týdnu jako otrok vozit děti na kroužky nebo mít celou domácnost pod palcem sama. Rozdejte karty i ostatním, není to jen vaše hra.
Zdroj: Elle.fr, autorský článek
