Ve tři přiběhnout domů z práce, naházet rychle do kufru nějaké
letní šaty a plavky a za chvíli už sedět v taxíku směr letiště. Tam
ještě vyřídit poslední telefony: ty další začnou zvonit krátce poté,
co vystoupíte z letadla. Kolega potřebuje kontakt na reklamní agenturu,
kolegyně zase nemůže najít ty tabulky, na nichž jste spolu pracovaly
minulý týden. Sice vás nechce rušit, když teď máte tu dovolenou, ale
přece jen by bylo lepší, kdybyste se podívala do notebooku a poslala jí
svou verzi…
Připadá vám taková dovolená jako noční můra? Možná. Čím dál víc lidí ji ale prožívá právě takhle. Na cesty se vydávají s počítačem, a i když jsou týden dva pryč, stále jsou tak trochu v kanceláři: vždy na příjmu, vždy připraveni. Navíc mají-li trochu času, nevadí jim si po večerech sednout do pokoje a řešit, co je třeba. Protože návrat z dovolené bývá krušný: všude stohy nevyřízené pošty, v diáři jedna schůzka za druhou. A hlavně neuvěřitelná kvanta práce, kterou nikdo jiný nemohl udělat, takže ji teď musíte ve zrychleném termínu dodělat sami. Jako by po každé dovolené člověk potřeboval ještě jednu… Jak to ale udělat, aby nedopadla úplně stejně jako ta první?
Nepostradatelnost? Ani omylem
Pro řadu lidí je nejtěžším úkolem vůbec přesvědčit sebe sama i své
okolí, že se bez nich práce na týden obejde. To se jednoduše řekne, ale
jak se mám zbavit pocitu, že beze mne se vše řítí do záhuby? „Existuje
něco jako delegace povinnosti. To znamená, že za vás během vaší dovolené
někdo přebírá povinnosti, a především zodpovědnost. Myslet si, že jsem
nepostradatelný, je omyl,“ důrazně upozorňuje Martin Kořán, klinický
psycholog z Nemocnice Na Homolce. Podle něj by se přitom dovolená rozhodně
neměla podceňovat: „V nemocnici se setkávám s případy, kdy už je
zpravidla pozdě a přepracování vyústilo ve vážné zdravotní problémy.
Lidé raději říkají, že je bolí hlava nebo záda, než aby přiznali, že
už nemohou dál.“
Psycholožka Jitka Šebová-Šafaříková pak potvrzuje, že dovolená je v podstatě nutnost: „Člověk, který nepřetržitě pracuje bez jakéhokoli odpočinku, musí mít někdy psychické a posléze i zdravotní problémy. Obecně platí, že k fyzické či duševní činnosti je třeba adekvátní odpočinek, aby byl člověk v pohodě.“
Čtěte více:
