Většina nás nejí, protože by měla hlad. Stravování se pojí s tolika sociálními aspekty, až to děsí. Jdete ve všední den na oběd, protože už byste bez kusu jídla nevydrželi, nebo proto, že jdou kolegové, a tak nebudete muset jíst sami? A co svačinky – vážně je čokoláda jen stimulátor většího pracovního (nebo jiného) nasazení? Nebo prostě jako my v redakci jednoduše nemůžete odolat, když nějaký dobrák dá na stůl uprostřed místnosti tabulku čokolády a každý další kousek je vážně ten poslední…
Měli bychom mít výčitky?
Čím větší totiž máme depresi, že jíme zakázané ovoce, tím víc bychom tu depku právě něčím sladkým nebo slaným (ale rozhodně ne výživným) chtěli zahnat. „Emoce a jídlo jsou v mozku propojené už od nejranějšího dětství,“ vysvětluje Christy Ferguson. „Když jíme, mozek nás odměňuje příjemnými pocity. Problém je v tom, že to podvědomě víme a saháme po jídle, když je nám pod psa. Jenže efekt je jen krátkodobý.“ Každý si prostě potřebuje život jednou za čas osladit. Špatné je, když kvůli tomu máme výčitky. A jak často svůj život utápějí v cukru redaktoři ELLE? Ti se totiž rozhodli podstoupit experiment a svůj pečlivě zapsaný jídelníček podrobit oku výživového poradce Petra Havlíčka. Zajímá vás, jak dopadli? Kupte si novou ELLE, nebo jestli už ji máte, nalistujte stranu 96.
