Moje kamarádka Žaneta se nenají, aniž by si jídlo dopředu nezvážila. Když si dává do salátu olivový olej, bedlivě hlídá, ať náhodou nekápne více než jednu kapku, a pokud večer vypije víc než deci vína, má okamžitě výčitky a ráno raději vstane dřív a jde to vyběhat. Její den potom probíhá s železnou pravidelností: jí každé dvě tři hodiny (protože se přece všude radí, že se to má), ať se děje, co se děje, ať má hlad, či nikoli. Stala se doslova otrokem svého jídelníčku.
Není v tom přitom sama. Stále přibývá žen, pro které se přijímání potravy stalo skutečným problémem. Jejich potíže nemusejí dojít tak daleko, že by bojovaly s anorexií nebo bulimií (tedy nemocí spočívající v odmítání potravy, nebo v záchvatovitém přejídání), ovšem z jejich stravy se ztratila veškerá spontánnost i radost. Potraviny dělí na špatné a správné, zkoušejí jednu zázračnou dietu za druhou, tak jako Žaneta si vše váží… Psychiatr Gérard Apfeldorfer, který se této problematice věnuje již několik let, na toto téma dokonce letos v únoru vydal novou knihu Jezte v míru (v originále Mangez en paix!). Kde jsou podle něj příčiny těchto problémů a jak je zvládnout?
Napsal jste knihu o tom, že by se lidé měli naučit jíst. To jsme opravdu ztratili veškeré běžné reflexy, že už se neumíme najíst normálně?
Dříve ke mně pacientky chodily s anorexií, bulimií, nebo protože byly moc tlusté. Nyní ke mně některé z nich přicházejí, protože se jim strava stala posedlostí. Už vůbec nevědí, co je a není třeba jíst. Tuto posedlost vyvolává dietní režim, od osmnáctého století ovlivňovaný americkým puritánstvím. Vede nás k tomu, abychom jedli vědeckým způsobem, v souladu s přesnými pravidly vyjádřenými čísly: 1800 kalorií denně, pět porcí ovoce a zeleniny, čtyři porce uhlohydrátů na dvě porce bílkovin…
Ale když jíme s radostí, tedy s chutí, neriskujeme, že budeme víc konzumovat potraviny, po kterých se tloustne, zvyšuje se hladina cholesterolu nebo riziko rakoviny?
Já osobně jsem přesvědčen, že k obezitě a nemocem vede spíš jezení o samotě a držení diet. Namísto poslouchání odborníků na správnou výživu bychom udělali lépe, kdybychom vnímali své vlastní smysly. Tak možná budeme konzumovat to, co tělo potřebuje, a ani o kousek víc. Máte-li chuť na pořádný hovězí steak, zřejmě vám chybějí bílkoviny. Pokud je vám smutno a chcete si dát sladký koláč, potřebujete tělu dodat cukry a tuky. Například na horách, kde při lyžování vydávám maximum energie, zbožňuji zapečené brambory se slaninou.Ve městě mě ale toto jídlo vůbec neláká, protože je příliš tučné, příliš syté, příliš chuťově výrazné… Již od našeho dětství mozek naskenoval veškeré potraviny, které pravidelně jíme. Ví, v čem nalézt výživné látky, jež mu chybí. To, co dobře chutná, je zpravidla dobré pro zdraví. Například šťavnatý steak je plný nenasycených omega-3 mastných kyselin. Je-li ale vysušený, není v něm nic. Zralé a lahodné ovoce je také plné vitaminů. Samozřejmě, když jíme rychle, jsme naštvaní kvůli své váze nebo se cítíme při jídle provinile, přestávají naše smysly plně vnímat jídlo. Chceme-li je to opět naučit, musíme zapracovat na vlastním chování.
Většina žen ale chce hubnout. Jak toho dosáhnout, aniž bychom hlídaly, co jíme?
To je největší šílenství dnešní doby – vyčítáme potravinám, že nás sytí! A tak se je snažíme zbavit kalorií, vytvářet jejich náhražky a těmi se můžeme krmit. Říkají nám „nacpěte se tvarohem s obsahem tuku 0 %, nacpěte se zeleninou“. Přesně tohle je ale přímá cesta k bulimii. Vytvořili jsme si pocity viny, které nám zabraňují v poslouchání vlastního těla. Výsledek je, že sedm žen z deseti říká, že už neumějí rozpoznat pocit hladu od pocitu sytosti! Převládá u nich úzkost a provinilost, ovšem když se cítíte provinile při ochutnávání čokolády nebo sladkého koláče, už se nezastavíte. Zatímco když jíte s radostí a podle svého hladu, vaše váha zůstane stabilní, s přiměřenými výkyvy od vaší ideální váhy.
Většinou pracujeme dlouho do večera, je třeba nakoupit, uklidit, dát děti spát… Jak to udělat, abychom nejedli ve spěchu?
To je, jako kdyby mi někdo řekl: „Mám hodně práce, musím stihnout spoustu věcí, a tak se s partnerem milujeme ve spěchu!“ V životě jsou věci, které si zaslouží si vychutnat, protože právě ony dělají život krásným. Láska je jednou z nich, a jídlo také. Je to potřeba, kterou je příjemné uspokojovat, je to sdílení, výměna, pocity… Vyplatí se tomu věnovat čas!
