Je běh pozpátku nesmysl?
Když jsme v redakci četli, že hitem je běh pozpátku, mysleli jsme si své. Protože je ale stále populárnější, rozhodli jsme se vyzkoušet, co je na něm tak zajímavého.
Největší letošní fitness hit na Manhattanu? Běhání pozpátku,“
hlásala na jaře francouzská Elle. V tu chvíli si většina z nás
v redakci pomyslela, že tohle je už moc (druhým hitem bylo cvičení na
vysokých podpatcích). Co na tom, že se při něm spaluje o třetinu víc
kalorií než při normálním běhu a že má být prospěšnějí pro naše
klouby – běhat pozpátku je přece pitomost!
Jenže jak jsem zjistila, jde opravdu o sport, který získává čím dál větší popularitu. Vedle New Yorku probíhají kurzy třeba v Hyde Parku v Londýně, ve Washingtonu se pravidelně běhá závod Backward Mile, v řadě evropských zemí má ,retro‘ či ,backwards‘ running své asociace. Začalo mě zajímat, proč někdo riskuje vyvrknutý kotník i úšklebky okolí…
Nejde přitom o žádnou novinku, do svého tréninku zařazovala běh pozpátku už od počátku dvacátého století řada sportovců, například boxerský šampion Muhammad Ali nebo fotbalisté. Až jedenadvacáté století ho však proměnilo v trend.
Nastal čas běh pozpátku vyzkoušet. Opravdu je tak skvělý na hubnutí? Běhat chodím třikrát týdně, tak jsem se rozhodla jednu ze svých ranních ,půlhodinek‘ obětovat běhu pozpátku. Přípravy jsou složité, musím najít někoho, kdo bude ochoten se mnou test absolvovat. Kurzy pro začátečníky totiž probíhají tak, že běžíte ve dvojici, jeden popředu, druhý pozpátku, a střídáte se po pár minutách; navzájem si tak hlídáte cestu. Já svou druhou polovinu hledám obtížně. Přítel je více než skeptický, přesto mi nezbývá než ho k tomu v podstatě donutit. Pro test vybírám alespoň neděli ráno, kdy v parku budou jen rozespalí pejskaři (i tak se přítel tváří, že ke mně nepatří). Hned první kroky mi dokazují, že běh pozpátku je absolutně odlišný od toho dopředu – teď nemyslím na zapojení svalů, ale na zvláštní pocit ,řítit‘ se do neznáma, s krajinou ubíhající ,špatným směrem‘ – slovo řítit je v tomto případě spíš vystižením ztráty kontroly než rychlosti, protože mé kroky jsou dost rozpačité. Opatrně běžím, a ačkoli mám doprovod, přes rameno si kontroluju cestu. Absolutně nechápu, jak takhle někdo může běhat maraton (ano, i ten se tak běhá, indický běžec Arvind Pandya dokonce v půlce 80. let běžel z Los Angeles do New Yorku, trvalo mu to sto sedm dní). Já mám po chvíli pocit, že se musím otočit. Běh dozadu mě totiž nejdřív baví, po chvíli je ale utrpením. To, že si všechno dost nekontroluju, je pro mě hrozné. Takže se otáčím, kurzy pro začátečníky přece doporučují střídat tento běh s tím ,obyčejným‘. Za chvíli zkouším znovu běh pozadu. I když své kolečko parkem dávám pomaleji než obvykle, mám pocit, že jsem mnohem zadýchanější, srdce mi tepe rychleji. To ostatně slibují i propagátoři běhu pozpátku: měla byste spalovat o třetinu více kalorií než při běžném běhu, vyšší je tepová frekvence i okysličování těla… Výhodou je ale i to, že odlišný dopad chodidla má vést k lepšímu posílení svalů na nohou, zlepšuje koordinaci i postoj těla. Navíc je běh pozpátku šetrnější pro kolena a klouby.
„Pozor, louže,“ hlásí najednou přítel. Než mu stihnu říct, ať nezačíná slovem ‚pozor‘, protože se lekám, ozve se: „Pozor, díra.“ V tu chvíli málem padám – netuším, že díra je vzdálená ještě metr. Po chvíli to vzdávám, jsem trochu udýchaná a mnohem víc cítím zadní stranu stehen a zadek, důvodem je ale strach z běhu do neznáma, tím spíš, že vím, v jakém stavu jsou u nás cesty v parcích. Takže i když je běhání pozpátku kupodivu zábava, která vám zpestří běžeckou rutinu (pokud máte odvahu vykašlat se na pohledy okolí, které ve vás vidí blázna), a asi vážně funguje, v nejbližší době ho opakovat nebudu. Výhody běhu pozpátku se podle mě dají ,dohnat‘ i jiným, mnohem bezpečnějším cvičením. Ledaže bych se ocitla na atletické dráze, pak na chvíli možná…
Verdikt:
Běh pozpátku je těžší a svým způsobem i zábavnější. Ani by mi nevadilo, že bych většině lidí připadala jako blázen. České cesty ho ale podle mě moc neumožňují, takže nemáte-li v okolí atletickou dráhu, neriskovala bych.
Elle: 3/5
TEXT: PETRA ŠVECOVÁ
