Když přišli před Vánocemi zástupci Nike a nabídli redakci ELLE, aby se stala součástí společného projektu, v jehož cíli by za čtyři měsíce měla stát vysoustružená těla, dokonalé fyzické kondice a hlavně tuny vyplavených endorfinů, byli jsme nadšení. Dostali jsme nejen krásné oblečky a tenisky, ale také tréninkové plány, odborníky na výživu a trenéry. Prostě sen. Ovšem – jak pro koho, chce se mi dodat. Abyste rozuměli. Ne že bych si nevážila velkorysé nabídky, ale nemám ráda hromadné akce, a už vůbec se neúčastním kolektivních sportů. Jenže tak nějak jsem cítila, že se zase musím začít hýbat. Před porodem jsem několik let cvičila pravidelně jógu, ještě předtím jsem jezdila velmi aktivně na koni a odjakživa miluju rychlou chůzi lesem. S narozením dcery se ale stalo něco, co nedokážu vysvětlit. Ztratila jsem zájem jak o jógu, tak i o ostatní formy pohybu. Snad kromě chození, po lese bloumám stále a ráda. Nechci se vymlouvat na čas, ale raději jsem šla s kočárem na Petřín, než bych vyrazila na lekci jógy. Hlava a tělo si vždycky řeknou, co je pro ně nejlepší. Jenže… Isabele jsou skoro tři roky, mně… no ani se neptejte, a i když mám velkorysý metabolismus, který spálí všechno, co já sním, tak už nějakou dobu mi bylo jasné, že se něco musí změnit.
A pak tak nějak všichni kolem mě začali běhat.
A mluvit o běhání.
A já věděla, že tudy vede cesta.
Jen les a já.
Ale abych byla upřímná, co se běhu týče, nejsem úplně panensky netknutá. Můj tatínek byl celý život aktivní sportovec a snažil se, abych šla v jeho stopách. Jen na jediném místě byl tak často jako na hřišti. V baru. Já zdědila spíš vztah k barům než ke hřištím (gratuluju), ale nějaký ten trénink si z dětství ještě vybavuju.
Takže jsem začala běhat. Nevím, jestli za to mohly ty oranžově svítivé tkaničky, dobře zvolený playlist anebo se prostě vesmír sešel s osudem, ale nejenom že jsem první kilometry přežila a po prvním měsíci to nevzdala, ale běhu jsem totálně propadla! Tedy běhu… Kdyby mě viděl můj bývalý kluk, co momentálně běhá maratony, asi by se mi vysmál, ale 3× týdně pět kilometrů jsou minimum, ze kterého neslevím. Zatím nic moc neměřím, což je špatně, já vím, protože se tak nemůžu zlepšovat, já vím, ale taky moc dobře vím, že tohle je pro mě jediná cesta, jak si běh nezošklivit.
Holky z redakce byly běhat s holkama trenérkama, já zatím volím sólové tréninky sama se sebou. Největší problém mám, co na sebe, protože mi je buď zima, nebo vedro, ale poté, co jsem dostala od Nike šusťákovou bundičku a kouzelné triko, které hřeje i chladí zároveň, se zdá, že se konečně budu moct soustředit jen na běh a svůj dech. A na rytmus. To je můj největší kamarád i nepřítel. Ještě mu neumím poručit, ale už jsme spolu zažili i velkou euforii. To když jsme běželi a běželi, nohy se přestaly dotýkat země a konec se nestal cílem. Aaaaaach!
Pokud o tomhle všichni mluví, když mluví o běhání, pak se ptám – proč jsem nezačala už dávno?
A pokud začínáte jako já a pokud chcete začít běh milovat jako já, pak si určitě:
1. Kupte kvalitní běžeckou obuv. Ne, nemám podíl na prodaném počtu tenisek (škoda), ale je opravdu velký rozdíl běhat v conversech, teniskách určených k běhu a v běžecké obuvi. Ta investice se vám vrátí už po pár metrech.
2. Nechte si poradit od zkušených běžců pár nejdůležitějších fíglů. Dýchání a rytmus jsou alfou a omegou radosti z běhu.
3. Najděte si svůj způsob běhu. Někomu vyhovuje běhat ráno, jiný zvrací střeva. Já osobně nejraději běhám vpodvečer, než se setmí. Taky běhám zásadně nalačno, cokoli v žaludku mi spíše bere, než dává energii.
4. Sledujte nás na Instagramu, na Facebooku i v tištěné ELLE. #nikewomen #justdoit #ellefitclub
