Cukr dnes najdete nejen v potravinách, u kterých je to jasné – tedy sladkostech a cukrovinkách –, ale i v dalších jídlech, jako jsou pečivo, mléčné výrobky, instantní nápoje, konzervy, omáčky a další…
Sám o sobě není cukr úplně špatný – dodává nám energii nutnou k životu, pro mozek symbolizuje úspěch a přežití. Snad proto na něm tak snadno vzniká závislost. Cukru jíme bohužel daleko víc, než ho opravdu potřebujeme. Často i proto, že ani netušíme, kde všude se skrývá.
Řešení? Omezit příjem cukru nebo zvolit nějakou náhražku. Ani těch není v potravinách málo. Ne každá je ale vhodná k časté konzumaci.
Není éčko jako éčko
„Všechna sladidla, stejně jako ostatní éčka, jsou označována tříčíselným E kódem, který je třeba umět správně rozluštit, a nebrat každé éčko rovnou jako škodlivé,“ vysvětluje Ing. Vladimír Klescht, odborný spolupracovník iniciativy CEFF (Certified E-friendly Food). Přítomnost přídatné látky se na obale označuje tak, že se uvede název nebo číselný kód E nebo obojí. E kód, pod kterým je přídatná látka označována v mezinárodním číselném systému, se nemění a znamená, že éčko prošlo hodnocením své bezpečnosti. Pokud nechcete pátrat po výkladech jednotlivých kódů, přehledný seznam naleznete například na http://www.ceff.info/seznam-ecek.html.
Co se týče umělých sladidel, nejběžnější a po celém světě rozšířená jsou acesulfam K, aspartam a sacharin. Jsou prakticky nekalorická (někdy se uvádějí jako nízkokalorická), neškodí zubům, jsou vhodná i pro diabetiky, a tak se stávají vyhledávanou součástí nejrůznějších diet a pokrmů zdravé výživy.
Přírodní varianta – stévie
Přestože umělá sladidla jsou pravidelně testována, vedlejší účinky se zejména při dlouhodobějším užívání nedají vyloučit. Proto pokud toužíte po nízkokalorickém sladidle, není od věci vyzkoušet přírodní variantu – stévii, což je rostlina, respektive sladidlo získané z čistě přírodního zdroje. „Vyrábějí se z něj extrakty s 300krát vyšší sladivostí než cukr, bez kalorií a bez známých vedlejších účinků. Kromě přírodních látek je tedy jedinou přijatelnou alternativou k chemickým sladidlům,“ říká Ing. Klescht.
Kde se vzala?
Stévie sladká je světlomilná tropická rostlina, pocházející z oblasti Jižní a Střední Ameriky. Jako sladidlo je na rozdíl od cukru nekalorická, je vhodná i pro diabetiky – dokonce napomáhá ke snížení projevů cukrovky. Po schválení Evropskou unií v roce 2011, kdy byla potvrzena jako přídatná látka, má už i stévie své éčko: E960.
Můžete si ji koupit v podobě sladidla anebo si ji přímo doma vypěstovat. Klidně jen v květináči, ideální je pro ni umístění směrem na východ u okna. Sladké látky se tvoří víc, když má rostlina dostatek světla a tepla. Z jedné rostliny lze získat až 0,5 kg sušených lístků.
