Když se řekne Pamela Anderson, nejspíš všem se vybaví scéna z kultovního seriálu Pobřežní hlídka, kde po pláži smyslně běží Pamela, na sobě nezapomenutelné červené plavky a romanticky rozevláté vlasy. Přelom milénia se nesl ve znamení jasně předepsaného beauty standardu. A právě Pamela Anderson byla považována za jeho pomyslný vrchol. Blond vlasy, dokonalá štíhlá postava, dlouhé nohy, výrazné obličejové rysy. Byla doslova sex-symbolem té doby. Není však jenom vášnivou kráskou z Pobřežní hlídky a Playboy dívkou od vedle. Je mnohem víc. Dámy a pánové – seznamte se s trochu jinou Pamelou Anderson. Aktivistkou bojující za lidská práva a práva zvířat.
Pamela: Příběh lásky
V dokumentu s názvem Pamela: Příběh lásky, který na začátku tohoto roku uvedl Netflix, se Pamela snaží převyprávět svůj příběh podle vlastního pohledu. Vyjadřuje se například k tomu, jak nepříjemné bylo odpovídat novinářům na dotěrné otázky ohledně jejího vzhledu nebo jak traumatické bylo být veřejným terčem posměchů a poznámek, když se z jejího domu ztratila nahrávka domácího sex videa, které natočila s jejím tehdejším manželem, hudebníkem Tommym Lee.
„Už mě nebavilo pořád mluvit o svých klucích a o svých prsou," říká v dokumentu Pamela. „Říkala jsem si, že pokud bych to dokázala spojit spojit s bojem za práva zvířat nebo za životní prostředí, tak to něco bude znamenat,” popisuje své začátky s aktivismem. V roce 1997 proto poslala dopis společnosti PETA, která se aktivně zasazuje o práva zvířat po celém světě, a nabídla zviditelnění jejich aktivit. Jejich první spoluprací byl vůbec první billboard organizace na Times Square v New Yorku, kde byla modelka kromě sněhové pokrývky nahá, a který nesl slogan „nechte kožešinu být". Pamela je aktivní ambasadorkou PETA dodnes.
Pamela a politika
V roce 2018 komentovala dění ve Francii, kde tehdy žila. Postavila se na stranu takzvaných Žlutých vest, hnutí, které protestovalo proti francouzské vládě a prezidentovi Emmanuelovi Macronovi, konkrétně proti neustále se zvyšujícím cenám pohonných hmot a nákladů na bydlení, což negativně ovlivňovalo nízkopříjmové obyvatelstvo, ale postupně i začalo postihovat i střední třídu. Pamela tehdy kritizovala nerovnoměrné rozložení bohatství ve společnosti a nadvládu takzvané metropolitní elitní třídy nejen ve Francii, ale po celém světě. Část lidí Pamelu podpořila a souhlasila s ní, některým se však nelíbilo, že se k politické situaci vyjadřuje bývalá modelka pro časopis Playboy. Vyvstává otázka, proč je pro část společnosti nepřijatelné, aby se ženy, které svoji krásu monetizují, kriticky vyjadřovaly a komentovaly současné dění či byly angažovány v něčem, co bychom označili jako intelektuální činnost.
Obrácení narativu: Krása jako zbraň
Když se podíváme na mediální zobrazení hereček, modelek, zpěvaček a dalších slavných žen na přelomu milénia, možná částečně najdeme odpověď. Vyrostli jsme v době, kdy bylo naprosto běžné se celebrit ptát výhradně na otázky spojené s jejich vzhledem nebo jejich vztahem. Nevhodné otázky například ohledně mateřství a sexu byly bohužel velmi často součástí talk shows a rozhovorů v magazínech. V posledních letech se ve vztahu k této problematice často jako příklad uvádí zpěvačka Britney Spears, jejíž mediální zobrazení z velké části ovlivňoval její otec, který z něj profitoval. Příběh Pamely Anderson není o moc odlišný. Média ji několik let zobrazovala pouze jako krásnou blondýnu bez názoru. Velmi brzy pochopila, že díky její kráse ji budou sledovat tisíce lidí. A podařilo se jí tak přilákat pozornost na životně důležitá témata a boj za dobrou věc...
