Seznamte se s hráčem číslo jedna. Je jím básník a textař Petr Soukup, kterému právě vyšla kniha pro děti "Básničky pro vaše obrázky". Dalším je model Tony Tieku, výherce Elite Model Look 2020 a s číslem tři (ne nutně v tomto pořadí) následuje Kristián Mensa alias Mr. Kriss - tanečník a ilustrátor, který vidí běžné a ordinérní věci v životě velmi hravýma očima. Hudebník Štěpán Hebík alias 7krát3 pak všednímu stereotypu dokáže dát ten správný rytmus a Krištof Králík ho umí zachytit v čase na svých fotografiích, a dokonce ho i personifikovat na modním mole.
Tito muži jsou hříčkami přírody, každý svým vlastním způsobem. Zajímá vás, jak odpověděli na naše “hravé” otázky?
1. Měl jsi v dětství oblíbenou hračku?
Petr Soukup: Plastové cihly, ze kterých jsem stále něco stavěl. Teď mi to nedávno připomněla máma a bylo to neskutečné déja-vu. A zásadní věc pro kluka ve školce byl kamion! Ten měl korbu, kam jsme si dali koleno a druhou nohou jsme se odráželi. Potom i jakýkoliv klacek z lesa... Panenku jsme měli s bráchou z nějakého důvodu taky, ale okamžitě jsme jí ostříhali.
Tony Tieku: Jasně, měl jsem Lego asi jako mnoho lidí.
Kristián Mensa: Měl a pořád mám. Je to malá plyšová ovečka jménem “Šňupálek” a spí se mnou dodnes. Příběh ohledně jména si už nepamatuji, ale jsme nejlepší kamarádi. (Smích.)
Štěpán Hebík: Nejraději jsem měl angličáky, a to až do takové fáze, že jsem s nimi spal. Vždycky jsem se pak probudil a měl jsem všude otlačené tvary autíček. Prostě se do mě naprosto vtiskly. Doslova. (Smích)
Krištof Králík: Když jsem byl malý, byl jsem velkým fanouškem Batmana. Měl jsem figurku jeho i Banea – toho záporáka. A samozřejmě jsem miloval Nintendo.
2. S kým/s čím si nejraději hraješ dnes?
Petr Soukup: Občas si hraji s lidmi a oni o tom neví, což mě baví. Třeba vyvádím z míry číšníky. Nechci je urazit, ale zábava je, když si myslí, že jsem blbec já. Rád uvádím lidi do rozpaků. Nedělám to zlomyslně, ale kvůli tomu, aby se odbourala vážnost, kterou nesnáším. A s čím si hraju nejraději... s cípkem od polštáře, kterým se řežu mezi prsty na rukou. (Smích) Mám to po tátovi, má to i můj nejlepší kamarád a nevíme, co je to za úchylku. Není to způsob sebepoškozování. Je to naopak příjemné.
Tony Tieku: Dřív jsem hrál hodně na počítači, ale teď už si spíš hraju s kamarády venku.
Kristián Mensa: Zní to hodně zvláštně, ale se svým tělem - jelikož jsem tanečník. (Smích) K tělu přistupuji vlastně jako ke hřišti.
Štěpán Hebík: Samozřejmě se svými dětmi. Jelikož rychle rostou, tak se i jejich hry rychle proměňují. Nejvíc se těším až trošku vyrostou a budeme si hrát s Legem, protože to jsem jako malý miloval!
Krištof Králík: (Smích) To je nějaká speciální sekce? Já jsem obrovský fanoušek počítačových her. Hraju Call of Duty vždy, kdy mohu, paní dovolí, vše je v souladu a hvězdy v konstelaci.
3. Jaká je tvá nejoblíbenější hra?
Petr Soukup: Nenávidím hry. Nemám je rád, protože většinou zůstane jen jeden vítěz a spousta nešťastných lidí. Týmový hráč nejsem už vůbec. Ale když jsme měli první počítač, byl jsem úplně vyřízený z her typu Doom nebo Prince of Persia. Tam to skončilo.
Tony Tieku: The Legend of Zelda je okouzlující svět. Stále vychází nové díly, takže jsem ji hrál jako malý a rád se do ní ponořím i dnes.
Kristián Mensa: Šachy. Hodně je hraji i s rodinou.
Štěpán Hebík: Hudba. Protože skládání a produkce je vlastně hra. Hraju si s textem, s melodií a songem jako takovým.
Krištof Králík: Určitě Call of Duty. Jsem dokonce majitel profesionálního týmu. Jmenuje se Team Gravity a hrajeme na turnajích. Já tedy nehraji, ale investoval jsem do toho. Nejsem na takové úrovni jako kluci.
4. Podvod ve hře? Kdy ano a kdy ne?
Petr Soukup: Když už, tak neustále. Na základní škole mě hrozně nebavily míčové sporty typu vybíjené, ta byla nejhorší. Nechal jsem se vždy vyřadit jako první a na lavičce jsme pak s kamarády psali divadelní hry.
Tony Tieku: Ne. Nikdy. Nesnáším to. Kazí se tak hra ostatním. Nemají pak proč hrát, když vždycky prohrají.
Kristián Mensa: Ne. Já věřím tomu, že člověk musí být upřímný sám k sobě, a takhle přistupuji vlastně ke všemu. I ve vztahu vždy můžete přiznat, že už si chcete hrát s někým jiným. Je to o pravdivosti.
Štěpán Hebík: Zajímavá otázka... Rád bych našel spojení, kdy může být podvod fér. Asi kdyby měl být pro dobrou věc, tak bych ho dokázal překousnout, ale jinak se snažím hrát poctivě.
Krištof Králík: Jedině v The Sims. (Smích) Tam si kódy naženete peníze, a to jsem dělal vždy, protože chodit do práce a vydělat je v tomto světě skoro nereálné.
5. Měly by se hrát hry ve vztazích?
Petr Soukup: Přiznaně. Jako podvádění beru to, když se někdo vyspí s někým jiným, ačkoliv mají domluveno, že to dělat nebudou. Z mého pohledu je už strašně zvláštní, že si lidé slíbí být jen spolu. Vím, že je to extrém, ale mám to prostě jinak. Nejsem člověk do “toho”, co lidé vidí pod pojmem vztah. Neumím si představit, vzít si jednu osobu a strávit s ní třicet, padesát let. Když se to páru povede, je to pravda a po dvou letech nelžou, je to fantastické, moc jim to přeji a závidím... ale v Praze? (Smích)
Tony Tieku: Pokud hrají oba dva - nevidím v tom problém. Jestliže jen jeden a druhému to nevadí, také je to v pořádku. Hlavní je, aby si oba stále rozuměli.
Kristián Mensa: Hry jako volnočasová aktivita určitě. Ale hry, jako má John Lennon píseň “Mind Games” určitě ne. Mě samotného zabíjí, když cítím manipulaci.
Štěpán Hebík: Jasně. Dlouhodobý vzah je stále o tom nacházet něco nového a hrát si spolu - ať už v posteli nebo ve všedním životě. Hra dodává novou energii.
Krištof Králík: Určitě. Moje snoubenka je velký fanoušek stolních her. Teď jsme díky Queens Gambit dokonce začali hrát i šachy. Zatím jsme to zkusili jen jednou a vyhrál jsem. (Smích) Baví nás ale i Aktivity.
6. A co hazard? Dokážeš zariskovat a jít all in, když jde do tuhého?
Petr Soukup: Já riskuji asi nejvíc za volantem.
Tony Tieku: Jde o to, v čem a kdy, ale spíše ne...
Kristián Mensa: V tanci určitě. Hlavně v battle nebo tie break, kdy je třeba investovat všechnu energii a dát ze sebe vše co dokážete.
Štěpán Hebík: Asi ano. Teď jsem možná trochu zpohodlněl, ale myslím, že je to důležité. Především v životě - ten kdo riskuje, má vždy trochu navrch.
Krištof Králík: To je dvojsečná až trojsečná otázka. Já nejsem člověk, co by měl rád hazard. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří na něm byli závislí. Jsem tedy v tomto směru velmi opatrný. Zároveň nejsem vůbec trpělivý, takže když už jsem hrál třeba poker nebo black jack, nebyl jsem nikdy rozumný a při první příležitosti jsem šel hned all in.
7. Kdy poznáš, že je game over? Co to pro tebe znamená?
Petr Soukup: Je to úleva. Lidé, kteří dlouho věděli, že něco nemá pokračovat, a to nemluvím jen o vztazích, si to konečně řeknou.
Tony Tieku: Game over poznám, když už se nemůžu vrátit zpátky a musím začít znovu.
Kristián Mensa: Jestli budu zase přemýšlet v tanečním měřítku... Často jdu do soutěží s tím, že můžu prohrát. Do battlu pak vstupuji s úsměvem na rtech, protože vlastně nemám co ztratit. Stává se mi, že je to právě tento úsměv a lehkost, která mi vyhraje i první místo.
Štěpán Hebík: Game over je jedna z nejtěžších věcí, protože si to člověk musí sám uvědomit a často si to nechce připustit. Ovšem dokud si to nezpracuje, nemůže jít dál.
Krištof Králík: Když se bavíme o hrách, tak v mém případě je to okamžik, kdy ztratím nervy. (Smích)
Tohle jsou muži které milujeme. Chcete o nich zjistit více? Kupte si březnové číslo Elle! Můžete si ho objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze. Nově si ELLE můžete také přihodit k nákupu na Rohlik.cz.
