Narodil se v roce 1932 v Lombardii, jako dítě se Valentino zajímal o módu i umění. V roce 1949 opustil svůj domov ve Vogheře, malém městě mezi Turínem a Milánem, aby se dal na studium módního skicování na milánském Santa Maria Institute. Zapsal se také do kurzu francouzštiny, což se ukázalo jako užitečné, když se v roce 1949 přestěhoval do Paříže. Zde také můžeme dohledat počátky jeho kariéry návrháře. Psal se rok 1950, Garavani studoval na École des Beaux-Arts a na Chambre Syndicale de la Couture Parisienne, v té době byla pařížská módní scéna nepřátelským prostředím pro cizince, a zejména Italy. Valentino však vyhrál v soutěži pořádané International Wool Secretariat – a získal tak stejnou cenu, jakou později Yves Saint Laurent nebo Karl Lagerfeld – a jeho úspěch vedl k získání práce ve francouzském módním domě Jean Dessès. V roce 1957 se Guy Laroche, ilustrátor v Dessès, rozhodl založit vlastní módní dům a Valentino s ním dva roky spolupracoval. Poté se vrátil do Říma a s finanční podporou svého otce představil svou první kolekci ve svém vlastním salonu na Via Condotti.
Miláček slavných
A tak v roce 1959 založil Valentino svou vlastní eponymní značku, která se brzy stala synonymem pro luxus a eleganci. První slavnou klientkou prý byla samotná Elizabeth Taylor, která tehdy v Římě natáčela Kleopatru. U Valentina si objednala šaty, které na sebe oblékla na světovou premiéru, čímž Valentinův osud velkého návrháře zpečetila. Nedlouho po jejím založení se klientkou staly hvězda stříbrného plátna Audrey Hepburn nebo americká první dáma Jacqueline Kennedy Onassis. Valentino pro Kennedy navrhl mnoho šatů, včetně těch, které měla na manželově pohřbu v roce 1963, a poté i těch, jež v roce 1968 oblékla na svatbu s Aristotelem Onassisem. Mezinárodní renomé bylo na dosah.
Červená, nebo růžová?
Společnost Valentino prodal v roce 1998, ačkoli nadále zůstal návrhářem. Ačkoliv Valentino oficiálně ukončil svoji kariéru už v roce 2008, jeho návrhy a módní dům žijí dál. V současné době je kreativním ředitelem značky Pierpaolo Piccioli, který našel inspiraci ve Valentinových klasických kreacích a přinesl do značky novou energii a svěžest. Ten se v minulém roce – se vší úctou k dědictví značky – pokusil Valentinovu oblíbenou červenou barvu, do té doby pro ni signifikantní, zaměnit za fuchsiově růžovou. Mistrný kousek vynesl značku na módní Olymp a vyslal ji na přední příčky hottest brands. Paradoxem je, že ačkoli Valentinova charakteristická barva byla červená, byla to kolekce „no colour“ z roku 1967 utkaná z výhradně bílých, slonovinových a béžových oděvů, která jej dostala do centra pozornosti módy a za kterou získal cenu Neimana Marcuse. A tak to s tou jednou barvou pro dům příznačnou není zas tak jednoznačné... Uvidíme ale, co přijde nyní.
Zdroj: The Fashion Book, Britannica
