Narodil se v roce 1914 v Neapoli do bohaté florentské rodiny, po většinu svého života pak tvořil z Florencie, ve které jeho rodina obývala Palazzo Pucci, palác ze 13. století v centru města. Jeho kariéra návrháře a politika započala již za jeho studentských let. Po dvou letech na univerzitě v Miláně se vydal studovat zemědělství na University of Georgia ve Spojených státech, v roce 1935 pak dostal plné stipendium na Reed College v Oregonu výměnou za rozvoj univerzitního lyžařského týmu. Jeho prvním návrhářským počinem bylo navržení lyžařských úborů pro tento tým. Získal magisterský titul ze sociálních věd a ve stejném roce mu byl udělen doktorát v politických vědách na univerzitě ve Florencii. Pokud chcete znát učebnicový příklad renesančního člověka, právě o něm čtete...
Nedlouho poté byl povolán k povinné vojenské službě a stal se pilotem ve válce Itálie proti Etiopii. Později, během druhé světové války, byl mučen gestapem za pokus pomoci Mussoliniho dceři Eddě osvobodit jejího manžela z procesu. Později se mu podařilo uniknout a dostal se do Švýcarska, kde zůstal až do konce válečného konfliktu.
Jet-setterův raketový start
Po válce se stal významným aktérem jet-set scény, když se pozornost italského aristokrata lomeno příležitostného návrháře naplno upřela na svět designu. Jeho kariéra raketově odstartovala ve chvíli, kdy pro jednu ze svých známých navrhl lyžařský úbor, který upoutal pozornost Diany Vreeland. Ta jej posléze pověřila vytvořením lyžařské kolekce pro nafocení editorialu. Právě lyžařské oděvy byly začátkem velké éry Pucci. Emilio byl sám sportovec, plaval, lyžoval, účastnil se automobilových závodů. Chápal důležitost pohodlí při pohybu, své kolekce lyžařského oblečení vytvářel z flexibilních, dobře izolujících tkanin, které umožňovaly tvarovat úbory tak, aby odhalovaly siluetu těla. Aristokratický hédonista Pucci zároveň rozuměl potřebě vypadat u všech provozovaných sportů chic, a v tom se záhy ukázala jeho síla. Smetánka si jej oblíbila natolik, že jméno Pucci začalo být skutečný pojem.
Po průlomu v lyžařské módě následovalo neodvratné – Pucci započal práce na oděvech vhodných pro letní dovolené všech jet-setterů, přičemž u svých plavek vsadil na strečovou látku, která byla ve své době revoluční. V roce 1948 otevřel svůj první butik na Capri a o pět let později dal světu capri kalhoty. Až v té době se dostává k myšlence tvořit kolekce pro denní nošení. Do oblečení však vnesl estetiku dovolenkových destinací a myšlenku svobody. A to prostřednictvím zářivých barev, které nerespektovaly konvence, a zároveň prostřednictvím designu, který osvobozoval tělo a umožňoval mu volně se pohybovat.
Největší boom Pucci zaznamenal v šedesátých letech. Marilyn Monroe, Elizabeth Taylor, Jackie Kennedy, Grace Kelly a později Madonna, všechny významné ženy popkultury nosily ikonické Pucci print dress a exotické kaftany, které jim dodávaly nálepku rich hippies. Pucci vnesl zábavu do luxusní módy, udělal ji přitažlivou, hravou a všemi chtěnou. V té době se říkalo, že poválečný textilní průmysl v Itálii přežíval právě na Puccim...
Pucci zároveň patřil k návrhářům, kteří tvořili v zajetí myšlenek vesmírného věku. V šedesátých letech ho na to konto oslovily Braniff International Airways, které procházely rebrandingem, aby navrhl uniformy pro letecký personál. Výsledkem byly barevné komplety opatřené detaily s Pucciho potisky, některé z modelů byly dokonce opatřeny prvky připomínajícími kosmonautský oblek. V návaznosti na jeho kolekci byla vydána i speciální edice panenek Barbie. A nebyl to jediný nadpozemský projekt, kterého se Pucci zhostil, do služeb si jej povolala i NASA a návrhář tak stojí například za podobou loga posádky Apollo 15.
Emilio, princ potisků
Lidé jej přezdívali princem potisků, on o sobě s oblibou říkal, že je moderním florentským řemeslníkem. Neúnavně pracoval na tisících potisků, tolika rozdílných vzorech, ale přesto něčím sjednocených. Jeho geometrické motivy byly kaleidoskopem barev, plným výrazných exotických výjevů, vzdávajícím hold dalekým destinacím a vesmírným objevům. Barvy volil náhodně a často se odkazoval na různé zdroje inspirace, z nichž ten nejsilnější byla sama příroda, dokonalá ve své nahodilosti a volbě na první pohled nesourodých barevných seskupení. Návrhář se nechal nejednou slyšet, že právě flóra a fauna jsou jeho neutuchajícím zdrojem nápadů. Prvky každodenního života překresloval do motivů, které tvořily unikátní Pucci prints. Každý z nich byl signován jeho křestním jménem – Emilio.
Pro svou značku Emilio neúnavně pracoval až do svých posledních dní. Roku 1992 ji převzala jeho dcera Laudomia, která pod jejími křídly působí dodnes. V roce 2000 Laudomia společně s matkou prodaly většinový podíl módního impéria seskupení LVMH. K rozhodnutí došlo v rámci touhy uchovat módní odkaz v celé jeho velikosti a zprostředkovat ho novým generacím. Po několik let se na pozicích kreativních ředitelů značky střídala velká jména oděvního návrhářství, mezi nimi například Christian Lacroix, který pro značku znamenal jednu éru, za kterou se snažil o oživení Pucciho odkazu. Po něm se na této pozici vystřídali Matthew Williamson, Peter Dundas nebo Massimo Giorgetti.
Přes některé přešlapy pánů designérů, v jejichž zajetí se značka ocitla na pomezí a kvůli kterým místy ztrácela svou dříve jasně rozpoznatelnou identitu, se nyní vrací na výsluní. V roce 2020 si značka osahala trend módních kolaborací, když uvedla na trh unikátní kolekci, která vznikla ve spolupráci s francouzským brandem Koché. A v dubnu minulého roku do svých služeb značka povolala novou kreativní ředitelku Camille Miceli, která vstup do nové éry oslavila tam, kde to všechno začalo, v destinaci jet-settery oblíbené, na italském ostrově Capri. Camille oživuje Emiliovy printy a obohacuje je o pohled, který ze značky opět učinil střed zájmu módních davů.
Zdroje: Benedikt Taschen: Pucci, Youtube.com
