Terezo, na letošním Designbloku jsi představila kolekci Soft Armor věnovanou poetické cestě malého bojovníka.
První vesta vznikla v rámci černobílé capsule kolekce v době pandemie. Pracovala jsem s deadstock vlnou, která se používá na uniformy italské policie. Přemýšlela jsem nad tím, jak jí dát druhý život, a vznikly tak právě černé prošívané vesty s hřejivou vlněnou výplní. Je to má odpověď na trend prošívaných bund a sportovních vestiček, které se mi nelíbily, ale uznávám, že jsou funkční. Ve vesmíru Terezy Rosalie Kladošové je toto prošívání plné bájných výjevů, power motivů nebo odkazů na to, co se v mé tvorbě objevuje již po dlouhou dobu. Sama mám ráda symboly, které jsou mi blízké. Ráda je nosím na sobě, a to mi tato vesta umožnila.
Tyto vesty šiješ na zakázku a každému nositeli do nich můžeš vetkat vlastní příběh.
Ano, je to tak. První takový kus jsem vytvořila a ručně vyšila pro svou kamarádku, která ji nosí už dva ruky v kuse a je to její signature kus oděvu. Vesta poté na chvíli v mé tvorbě zanikla, ale uvědomila jsem si, že v ní má důležité místo. A tak se po dvou letech vrátila do kolekce, která byla představena na Designbloku. V ní najdeme oděvy z deadstock látek luxusních módních značek.
Jak to celé s kolekcí vzniklo? Je hravá, variabilní a skutečně vystihuje brnění statečného bojovníka.
Mám ráda historický oděv. Fascinuje mě princip nasazování nebo přivazování historických částí oděvu, což jsem se snažila přenést do oděvu dnešního. Je to vidět na vestičkách z nepromokavého šusťáku, které mají skutečně tvarosloví rytířského brnění či oděvu šermířského.
V dnešním světě se zkrátka potřebujeme obrnit.
Je to tak, a mentálně to pro mě funguje. Oděv musí být měkký a příjemný. Myslím že je také skvělé, že klientkám můžeme nabídnout vyhotovení vlastního motivu. Nebo iniciály – je to detail, ale důležitý, protože je pak ten daný kousek skutečně tvůj. Máš to na něm napsané.
V kolekci také najdeme kus oděvu, který se dá nosit čtyřikrát jinak. Jak je pro tebe v oděvu důležitá variabilita?
Můžeš nosit korzet samotný, případně si dle libosti prodlužovat spodek. Klientka tedy může zakoupit jednu část oděvu a bude to vypadat jinak, než když by si ten samý kousek oblékla jiná a doplnila jej o dlouhý spodek. Každý si může najít svou siluetu, která mu sedí.
Vedle vlastní tvorby také často spolupracuješ s velkými značkami. Co je pro tebe na takovýchto spojeních největší výzvou?
Po dlouhou dobu jsem připravovala výlohy pro luxusní značky, věnovala se tvorbě instalací a scénografii. Bavilo mě to, a když nyní dělám hlavně módu, je pro mě příjemně osvěžující se k takovéto práci vracet. Jsem za každou takovou spolupráci ráda, pokaždé vytvářím produkt pro někoho jiného a mohu si kreativně odpočinout od módy. Zapojit jinak své ruce, použít jiné materiály... Zajímá mě, kam mě estetika těchto značek zavede a ráda pracuji s klientským zadáním. Zároveň mám dostatek schopností pro to, abych takový produkt vytvořila spolu se svým týmem u nás v ateliéru. To také mnohé zjednodušuje – mohu vše zrealizovat teď a tady, protože umím díky zkušenostem s výlohami a scénografií vzít nářadí do ruky.
Zřejmě to návrhářům pomáhá ve slabších měsících, není to tak?
Ano, koloběh módní sinusoidy a sezónnost jsou neúprosné. Zároveň je skvělé, že mě tyto projekty pokaždé přivedou k novým kontaktům a zajímavým lidem, které bych možná nebýt těchto spojení nepotkala. Všechny spolupráce, na kterých jsem se letos podílela, byly skvělé a velice přínosné.
A z těchto nabytých zkušeností, které jsi díky spolupracím získala, hodláš něco otisknout i do vlastní tvorby?
Zajímá mě textil, je to mé celoživotní téma. Ráda bych se časem ponořila do designu bytového textilu. Je to blízko módě, ale přece něco jiného. Chtěla bych oblékat interiéry, dělat módu pro domov. Z některých látek například nedělám jen kabáty, ale už zdobí interiéry v roli nástěnného obrazu.
Tvou nejnovější spoluprací je vytvoření unikátního škrabadla pro kočky pro značku Whiskas, na jehož vzniku ses podílela se studiem Janský & Dunděra. Pojali jste jej právě jako nástěnné umění pro kočky i pro oko majitele...
Je to tak. Výzva tohoto projektu spočívala především v tom, že všechny použité materiály musely být zdraví nezávadné, pro případ, že by kočka něco pozřela. Zvolila jsem proto sisal a všelijaké provázky, hrála si hodně s barevností a střídáním povrchů. V případě motivu abstraktní kočky jsem vycházela ze své závěrečné práce na UMPRUM z roku 2014, jejímž tématem byly právě kočky. Ráda se vydávám jednoduchou a přímou narativní cestou. Škrabadlo je pro kočky, a tak se v jeho motivu kočka také objevila.
A tak škrabadlo zdobí dvě kočičí oči. A jak jsi v designu dále pracovala s potřebami koček?
Dále jsem si hrála se sisalem, jeho střapatá vlákna jsem nechala na povrchu trčet, aby si s ním kočky mohly hrát. Je ověřené, že to kočky mají rády, a tak jsem příliš neexperimentovala a vydala se ověřenou cestou. O tvar se pak jinak postarali kluci ze studia Janský & Dunděra.
Škrabadel vzniklo deset. Jak dlouho vám práce na nich trvala?
Těžko říct, jak dlouho to trvalo od samého začátku projektu. Ale znamenalo to měsíc intenzivní výroby a práce se sisalem, která zaměstnala čtyři ruce.
A co od tebe můžeme čekat dále? Máš psa Gandalfa. Nedočkáme se něčeho pro psy?
To už Gandalfovi slibuji od štěněčích let, ale konat se to ještě nebude. Spíš na jaro připravujeme první svatební kolekci, což je tedy z docela jiného soudku. Dostal se mi do rukou krásný francouzský žakár, nechala jsem si jej utkat v bílé barvě, a tak nebylo cesty zpět. Sama jsem se snažila dva roky najít ty pravé svatební šaty, až jsem si je ušila sama. A tak věřím, že třeba pomohu vyřešit podobné trápení někomu, kdo to má podobně jako já.
