Vstup Johna Galliana do světa francouzské vysoké módy způsobil v polovině devadesátých let menší poprask. Svým způsobem se nelze tehdejším novinovým titulkům až tolik divit.
John Galliano, syn instalatéra z Gibraltaru, na první pohled nebyl tím, komu by Francouzi s lehkým srdcem svěřovali vedení svých tradičních módních domů. Ať už šlo o post hlavního návrháře značky Givenchy či následně o místo kreativního ředitele značky Christian Dior.
„Nehledal jsem skandál, netoužil převrátit značku naruby,“ zdůrazňuje Bernard Arnault, šéf módního koncernu LVMH, do nějž značky Givenchy i Dior patří. „John má ale leccos společného se samotným Christianem Diorem, dokonale vystihuje našeho ducha.“
Co tím myslel? Možná to, že Galliano vrátil světu haute couture to, čeho se mu v té době tak trochu nedostávalo. Energii, barvy, zážitky – a především emoce. A stejně jako jeho slavný předchůdce se snaží ženám propůjčit kouzlo pohádkových princezen.
Jeho kolekce pro Dior se inspirovaly secesí i marockým bazarem, gotikou i princeznou Pocahontas, starověkým Egyptem i commedií dell’arte. Nezkrotná fantazie i okázalost, to jsou hlavní zbraně Johna Galliana. A ostatně vždycky byly.
Už ve své absolventské přehlídce, kterou zakončil studia na prestižní návrhářské škole Central Saint Martins, se inspiroval Francouzskou revolucí a jejím hrdinou Dantonem. Kolekce, na kterou Galliano nedá ani dnes dopustit, předznamenala začátek ‚jeho éry‘.
Je třeba si uvědomit, že se psal rok 1984. Gallianovy modely se v té době sice prodávaly v kultovním londýnském butiku Browns, zároveň ale nebyl kvůli nepřízni investorů několik sezon schopen uspořádat přehlídku, a po přesídlení do Paříže dokonce jeden čas přespával u kamarádů na podlaze.
Jeho hvězda tak začala stoupat až v okamžiku, kdy si jeho talentu povšimla Anna Wintour, šéfredaktorka americké Vogue, a domluvila mu přehlídku. Ta se konala v soukromém newyorském domě, představila sedmnáct modelů pouze z černé látky (na víc nebyly peníze) a pozvánkou na ni byl rezavý klíč.
Nový Dior
Úspěšná newyorská přehlídka sice znamenala definitivní prosazení značky John Galliano, angažmá u Diora pro autora přesto bylo vstupem do jiného světa.
„Nejdřív jsem myslel, že jsem v nemocnici a okolo mě samí doktoři,“ vzpomíná návrhář na své první setkání s šesti stovkami krejčích v bílých pláštích v dílnách Dioru. Zvykl si každopádně poměrně rychle. Zájem o tehdy jen živořící haute couture vzrůstal pod jeho vedením jak mediálně, tak obchodně, a to přímo geometrickou řadou.
Všemu, co neslo inovované logo Dior, se komerčně víc než dařilo. Z deseti tehdy existujících butiků Dior se k dnešnímu dni stalo 220 a roční obrat přesahuje 30 miliard korun.
S nebožtíkem Christianem Diorem ale Galliana nespojuje jen nezpochybnitelný obchodní talent, ale i snaha po vlastní mediální slávě. Zatímco Dior byl však například prvním návrhářem, který se objevil na obálce časopisu Time, Gallianova publicita nebyla vždy jen pozitivní.
Když v roce 2000 promítl do své kolekce zážitek ze setkání s pařížskými bezdomovci, novináři ho později srovnávali s postavou sebestředného a bezskrupulózního módního návrháře Mugatua z americké komedie Zoolander, který v ní rovněž představil své ‚homeless‘ modely.
Pro bulvár jsou bezpochyby vděčné i Gallianovy četné kontakty s řadou hvězd. Pořádá velkolepé party a večírky, kde se to celebritami jen hemží, dovolenou často tráví s nejslavnějšími ze slavných, i když ne vždy dobrovolně. „Madonna byla na vedlejším ostrově, Mariah Carrey právě dorazila a Stefano Gabbana byl na tom mém. Teď už chyběla jen Kylie Minogue. Chtělo se mi začít křičet!“ vypráví s nadsázkou o své předčasně ukončené dovolené na Maledivách.
Jeho styky s hvězdami nicméně zdaleka nejsou jen společenské. V roce 1997 oblékl jako první na předávání Oscarů Nicole Kidman do modelu haute couture, navrhl svatební šaty pro Gwyneth Paltrow, Gwen Stefani si pro svůj klip What You’re Waiting For vypůjčila model z ‚habsburské kolekce‘.
Celebrity se často objevují i v jeho kampaních, tvářemi parfémů, kosmetiky i kabelek se tak staly Charlize Theron, Sharon Stone, Monica Bellucci…
Všechny barvy světa
V jedné věci se Galliano od Diora každopádně liší – ve srovnání s ním je mnohem víc nomád i dobrodruh. Každého půl roku se vydává na cesty, aby načerpal inspiraci. Maroko, Chile, Japonsko, Španělsko…
„Víte, ze začátku nikdo moc nechápal, proč jsou pro mě poznávací cesty tak důležité, ale vysvětlil jsem jim, že není zkrátka možné přijít každé ráno do kanceláře, sednout si za stůl, zapnout se jako do zásuvky a kreslit. Na cestách všechno natáčíme – inspirací pro kolekci může být pohled z balonu na egyptské Údolí králů i prohlídka zákulisí Pekingské opery,“ zdůrazňuje Galliano.
Ostatně, na samotném počátku jeho zájmu o módu prý stálo barevné Španělsko. Galliano, který přesídlil z Gibraltaru do Anglie až v šesti letech, sám řekl: „Myslím, že to všechno okolo mě – typická tržiště, obchody, kouřící továrny, vůně, rostliny, barvy Středozemí – probudilo mou lásku k látkám.“
Gallianova síla jednoduše spočívá v neustálé inovaci. Nepatří mezi návrháře, kteří se léta věnují variacím na jeden styl, ale každou sezonu přichází s něčím novým. Což ovšem neznamená, že by jeho kolekce byly pouhým tápaním nebo plácnutím do vody.
Ať už je jejich tématem Bonnie a Clyde nebo Piráti z Karibiku, za opulentní okázalostí jeho modelů vždy objevíte promyšlenost a dokonalé krejčovské i střihové umění. Odvrácenou stranou tohoto přístupu může být skutečnost, že módní svět žije v neustálém očekávání, s čím ‚božský John‘ zase přijde. A nikdo není tak nestálý jako zákazníci a módní kritici…
Gallianův duch v našem šatníku
Jakkoli mohou Gallianovy přehlídky působit spíš jako zhmotnělý sen, jeho modely v posledních deseti letech ovlivnily i náš běžný šatník. Byl to on, kdo přinesl do módy asymetrické střihy, šaty sešité z několika protilehle položených kusů látek, ale i zdobené džíny, oblečení s otřepenými lemy, seprané a destruované materiály nebo grafické potisky jako loga, čísla a kopie novinových článků.
Zároveň se mu podařilo znovu probudit zájem o etno i barokní zdobnost. Aniž si to třeba uvědomujete, i leccos z vašeho oblečení tak vděčí za svou podobu právě jeho inovacím.
