Co jste se o sobě v posledním týdnu naučily?
Alina: Zjistila jsem, jak moc silná doopravdy jsem. Poslední dny mi ukázaly, jak moc optimismu a víry v sobě mám. A také jak vroucně a oddaně miluji Ukrajinu, svou zemi, ve které žiju.
Anna: Přišla jsem na jednu důležitou věc – že my jako národ jsme nezlomní.
Co je podle vás momentálně na světě nejdůležitější?
Alina: Naši prarodiče nám vždy říkali, že nejdůležitější v životě je „mít klidné nebe nad hlavou”. Myslela jsem si, že je to přece samozřejmost. Musela jsem však zaplatit příliš velkou cenu za to, abych zjistila, jak to vlastně mysleli.
Anna: Je to jednoduché – právě teď je pro nás nejdůležitější světový mír.
Byl váš prezident hrdinou i před válkou? Jen o něm svět nevěděl?
Alina: Není pochyb o tom, že Volodymyr Zelenský využil své šance a ukázal světu skutečný příklad síly, obětavosti a vlastenectví. Jsme velmi svobodomyslný národ, mnohokrát jsme to světu ukázali. Proto jsme před tím vždy vnímali prezidenta jako povrchní, možná až zbytečnou postavu (tím myslím všechny prezidenty, které jsme doposud měli). Volodymyr Zelenský možná poprvé v historii naší nezávislosti sjednotil ukrajinský lid a národ skutečně vede.
Anna: Myslím, že Volodymyr Zelenskyj překonal všechna očekávání. Náš prezident je nyní skutečný hrdina.
Co byste vzkázaly světu, který v šoku sleduje, co se děje Ukrajině?
Alina, Anna: To, co se nyní děje na Ukrajině, je válka. Válka způsobená Ruskou federací proti mírumilovnému lidu Ukrajiny. Tato krvavá bezprecedentní válka musí být zastavena a jedním ze způsobů, jak nám pomoci ji zastavit, je šířit informace o tom, co se zde děje. Není to totiž jen záležitost Ukrajiny – bojujeme za mír na celém světě a pokud padneme, jste další na řadě třeba vy. Sledujeme mezinárodní podporu od lidí z celého světa, ale to nestačí. Ukrajinci jsou silní, ale nemůžeme ignorovat rostoucí humanitární krizi, kterou válka přináší. Firmy by neměly jen podporovat Ukrajinu zveřejňováním dojemných obrázků na sociálních sítích, ale měly by přispívat na podporu naší armády a stovek tisíc uprchlíků, kteří jsou nuceni zemi opustit. Takto musí světové značky projevovat podporu – odvážnou, viditelnou. Následovanou aktivní akcí. Jen spolu jsme nezlomní.
Co pro vás bylo nejhorším zážitkem od vypuknutí války?
Alina: Každé ráno a večer volat mámě, tátovi, babičce a přátelům, abych se ujistila, že jsou naživu. Spaní ve studeném bunkru na podlaze, neustálý strach o vlastní život nebo neschopnost vrátit se do vlastního bytu. To se s životem před válkou vůbec nedá srovnat.
Anna: Každý výbuch v prvních dnech byl nejhorší. Chvíle, kdy nevíte, co říct rodičům a jak je i sebe udržet v klidu.
Co vás ve sklepích a bunkrech drží nad vodou?
Alina: V první řadě byl nejlepší nápad pro mě a Annu „nastěhovat se k sobě”. Když to všechno začalo, byla jsem sama doma bez ponětí o tom, co mám dělat a kam se mohu schovat. Anna bydlí kousek ode mě, tak jsem si sbalila nezbytnosti a šla za ní. Už deset dní se navzájem neustále podporujeme všemi možnými způsoby. To mě drží nad vodou. Pak jsou to taky lidé, které jsme v bunkru potkaly – úžasné rodiny s optimistickým přístupem a připravené pomoci a podpořit. Protože jsme docela mladé, být obklopeny staršími lidmi, kteří nás utěšovali a svým způsobem se o nás starali, bylo prostě skvělé.Třetí věc, která mě drží, je práce. Po prvních dvou dnech naprosté paniky a hrůzy jsem začala dělat to, co jako PR manažer znám nejlépe – říkat médiím pravdu o situaci na Ukrajině a o tom, čím lidé procházejí.
Anna: Vzájemná podpora. A můj fotoaparát. Uvědomila jsem si, že díky němu mohu zachytit skutečně upřímné a historické okamžiky.
Jak se vám dařilo bojovat se strachem a depresí? Co pomáhá?
Alina: Upřímně, nemohu říct, že jsem se s nimi vyrovnala. Myslím, že strach je teď mou součástí. Bojím se o svůj život, o život svých blízkých. Ztratila jsem svůj příjem, od nového roku jsem totiž začala pracovat na volné noze, kvůli událostem na Ukrajině jsem úplně přestala spolupracovat s ruským trhem. Takže cena je vysoká. Ale jsem si jistá, že se brzy zotavím, jen musíme překonat tu nejobtížnější etapu války.
Anna: Někdy si myslím, že nic nepomůže. Pak zhluboka dýchám a připomínám si, že jsem silná. Také jakákoliv práce hodně pomáhá.
Jak podle vás válka dopadne?
Alina, Anna: Jsme si naprosto jisté tím, že Ukrajina vyhraje. Vždyť přihlížíme tomu, že se s municí a počtem vojáků doposud zvládla ubránit. Chráníme naši zemi. Celý svět stojí za Ukrajinou. Celá Ukrajina bojuje za záchranu světa. Za co bojuješ ty, Rusko?
Jak vnímáte reakci zbytku světa?
Alina, Anna: Podpora je neuvěřitelná. Jsme rády, že nám svět naslouchá, že slyší pravdu. Ale to je jen začátek. Po společné podpoře a uznání by měly následovat společné akce. Věříme, že izolování Ruska od světa ve všech směrech by pro ně mělo být znamením, že to, co se jim říká ve zprávách, je naprostá lež a propaganda. Ruský národ už asi nedostane lepší příležitost ke svržení své zatraceně prolhané vlády, která z Ruska udělala světového vyvržence.
Přemýšlíte o emigraci? Nebo vás události posledních dní utvrdily v tom zůstat doma?
Alina: Zatím hodlám zůstat na Ukrajině a být nápomocná, jak jen mohu. Jsem si jistá, že mladí profesionálové musí zůstat v zemi, platit daně a společně obnovit ekonomiku. Uvidíme, co přinesou následující týdny.
Anna: Chci žít svůj běžný život v klidném Kyjevě. Doufám, že to bude možné brzy.
Kompletní informace o tom, jak je možné Ukrajině pomáhat, najdete zde. Vybrat si můžete z mnoha možností, ať už se jedná o finanční, hmotnou nebo psychologickou podporu.
