Vystudovala Ateliér malby pod vedením Stanislava Diviše a Jiřího Černického na pražské UMPRUM, během studií se zúčastnila stáže na Royal Academy of Fine Arts v Antverpách. K umění měla blízko již od útlého věku a vždy věděla, že bude umělkyní. Svými hutnými a expresivními malbami zaujala na veletrzích umění v New Yorku i Barceloně, pravidelně vystavuje v prestižních galeriích, naposledy jste její díla mohli vidět v centru Prahy v Karpuchina Gallery, kde Sofie představila svoji poslední tvorbu inspirovanou rostlinami, zahradou, přírodou.
Její tvorba je na první pohled nepřehlédnutelná - výrazné barvy mísící se s výraznými motivy. Je to abstrakce nebo figurativní umění? Vrstvením barev, které nanáší svými prsty na ne zcela napnutá, občas vlnící se plátna, vytváří efekt objektu. Na druhý pohled díla odkrývají další a další prvky, které ze začátku zůstaly skryty. Velké formáty vás svojí mohutností pohltí a jen tak nepustí. Malba Sofie Švejdové není jednoduchá, ale o to víc přitažlivá.
Proč místo štětce používá své prsty? Co se za jejími obrazy skrývá? Dozvíte se z našeho rozhovoru se Sofií.
Co pro tebe znamená umění?
Umění je velkou součástí mého života a zároveň i způsob komunikace s okolím. Kdyby mi chybělo řečové centrum v mozku, mám co použít. Patří mezi mé hlavní priority a řadím ho hned za rodinu.
Na co se ve své umělecké tvorbě převážně zaměřuješ?
Moje umělecká tvorba je dost osobní. Má deníkový charakter, zaměřuji se na to, co zrovna teď prožívám. Do obrazů pak mohu předat upřímnost, energii, emoce a drama. Lépe bych odpověděla na otázku, na co se v mé tvorbě nezaměřuji - a to je figura.
Tvé obrazy nevznikají úplně tradiční technikou - maluješ je prsty - proč?
Zrovna se mi to hodilo k výstavě, která byla v Karpuchina Gallery. Jmenovala se Skleník a já jsem malovala hlavně motivy z chalupy v Miroslavy. Záhon taky nepleji štětcem, takže jsem akorát vyměnila hlínu za nehty za barvu.
Vzniklé malby působí dost expresivně. Je to záměr?
Mám ráda šedesátky a abstraktní expresionismus, takže je to záměr. Jsem netrpělivá a dost živelná, byla by škoda nevyužít tu energii a vyjadřovat umírněně. Asi by to nemělo takové koule.
V jednom medailonku o tobě jsem slyšela mluvit kurátora, který říkal, že tvá tvorba boří stereotypy, jež se pojí s ženskou malbou, kterou si většinou představíme jako takovou klidnou, uhlazenou a třeba jemnou. Myslíš si, že je něčím ženská malba typická?
Spíš než typická ženská malba, tak o ní existují typické předsudky.
Jak bojuješ proti tomu, aby jsi nezakotvila v jedné „manýře” a dokázala své umění posouvat dál?
Mám v sobě zabudovaný alarm, který mi zapípá, když se manýra blíží. Chvíli ho nechám zvonit a pak ho zatípnu a nastavím znovu. Je to neustálý souboj s nejistotou.
Sofie je doopravdy tvůj pseudonym - proč jsi se přejmenovala a jaký příběh se k tomu pojí?
Sofie je mé druhé jméno v občance, nevzniklo jako pseudonym. Četla jsem v pubertě Sofiinu volbu a nějak to se mnou hnulo, ale jak přesně si už nevzpomínám.
Můžeme tvé práce v současné době někde vidět? Připravuješ nějakou výstavu?
Nyní připravujeme s šesti umělci výstavu v galerii u Bílého jednorožce v Klatovech, která bude přístupná od 21. 1. 2022. Jejími kurátory jsou Radek Wohlmuth a Petr Krátký. A strašně se těším na samostatnou výstavu v Galerii současného umění a architektury v Českých Budějovicích, která se bude konat příští rok na podzim od 8. 9. do 9. 10. 2022.
