Je ráno, vy se probudíte, jdete do sprchy, vymyslíte si skvělý outfit na dnešní den. Ten, ve kterém se cítíte, že dosáhnete všeho na světě. Obléknete si těsnou pouzdrovou sukni, volnou halenku s výstřihem a kozačky nad kolena. Nalíčíte si výrazně oči, rty nude rtěnkou a vlasy necháte rozpuštěné. Podíváte se do zrcadla a řeknete si, že vám to opravdu sluší. Tento outfit vám dodal sebevědomí. Vyrazíte do práce. Jdete po ulici, koupíte si kávu, pokračujete v cestě, cítíte se skvěle, načež vás ale zastaví policie. Jakým přestupkem jste se provinila? Oblečení, které máte na sobě nesplňuje předepsaný dress code. Policie vás odváží na stanici, čeká vás trest. Můžete zůstat ve vězení na několik let, anebo něco daleko horšího. Zdá se vám to jako začátek utopického románu? Ne, toto je bohužel realita dnešního Íránu.
16. září 2022 svět otřásla zpráva o smrti teprve dvaadvacetileté Kurdky Mahsy Amini. Mladou ženu zatkla tzv. mravnostní policie za nedodržení správného nasazení hidžábu. Ženu z policejní stanice odvezla sanitka do nemocnice, kde upadla do kómatu a po pár dnech zemřela. Íránská vláda tvrdí, že Mahsa Amini zemřela na následky dlouhodobého onemocnění, které ale rodina Mahsy popřela. Tělo ženy, dle uniklých záběrů, však vykazovalo četnou řadu modřin a podlitin, mluví se tedy o tom, že byla na policejní stanici brutálně fyzicky napadena. To vše pouze za to, že nebyla „správně” oblečená. Její smrt následně spustila obrovskou vlnu protestů po celé zemi.
Íránská mravnostní policie je orgán, který hlídá předepsaný dress code, jenž přikazuje, co se smí a nesmí nosit. Zákon platí od roku 1979, vstoupil v platnost 7. března 1979, chvíli po Íránské islámské revoluci. Den poté, 8. března 1979 na Mezinárodní den žen, se íránské ženy vydaly do ulic na protest proti povinnému zahalování. Bohužel neúspěšná demonstrace trvala do 14. března 1979. Povinnost nosit hidžáb je vynucována i v roce 2022. Ženy mají zakázáno nosit těsné oblečení, příliš krátké kabáty, žádné výstřihy a nesmí být výrazně nalíčené. Vlasy musí mít zahalené hidžábem. Muži nesmí mít příliš dlouhé vousy. Policie kontroluje dodržování předepsaného oblékání důsledně a pokud zrovna není přítomná jedna z jejich hlídek, mohou policii přivolat cizí lidé a upozornit ji na toho, kdo nedodržel dress code. Policie řeší přestupky buď slovním upozorněním, pokutou nebo odvezením na stanici, kde může dojít i k fyzickému násilí, např. bičování. Trest může být i několik let odnětí svobody. V případě Mahsy Amini potom trest nejvyšší – smrt.
Přísnost trestu závisí na autoritě politického vůdce, který je zrovna u moci. Od srpna minulého roku byly restrikce zpřísněny pod novým prezidentem Ebráhímem Raísím, jenž schválil používání kamer a rozpoznávacích zařízení, která hlídají správné odívání. Nedostatečně zahalené ženy posílají do „převýchovných středisek”. Tato střediska byla zřízena teprve před třemi lety, když se do nich dostanete, je s vámi zacházeno jako se zločinci.
Současné demonstrace nejsou první, které se dějí na protest proti povinnému nošení hidžábu, odpor je dlouhodobý. Mimo již zmíněný protest v roce 1979 stojí za zmínku také sbírání podpisů a podepisování petic v roce 2005, v roce 2018 vyjádřila svůj nesouhlas íránská umělkyně, která si stoupla doprostřed Teheránu, sundala si šátek a tiše stála. Posléze ji odvezla policie a ona skončila na tři roky ve vězení. V roce 2019 pak Íránem otřásla zpráva o smrti tzv. Modré dívky, která se upálila na protest, že nemohla jako žena na fotbalový zápas.
Žádná ze zmíněných událostí však nezpůsobila takovou vlnu protestu, jako ta z letošního září. Smrt Mahsy Amini rozzlobila nejen ženy, ale také muže, méně věřící, ale i silně věřící obyvatelstvo Íránu. Protesty se dějí po celé zemi, i v konzervativních částech a menších městech, demonstrují vedle sebe všechny vrstvy obyvatel. Lidé používají hesla, která jsou proti tyranii a volají po svobodě. Hlavním heslem současných protestů se stalo „Žena, život, svoboda,” které začali používat v Kurdistánu, odkud pocházela právě Mahsa Amini.
Odborníci si myslí, že současná situace může dát prostor pro vznik proti-režimní organizaci. Podle humanitárních organizací si protesty vyžádaly již několik desítek obětí. Jak se situace bude vyvíjet, si musíme ještě počkat, íránská vláda omezila internet v zemi a veřejnost téměř nemá přístup na sociální sítě.
V Íránu je velký rozdíl mezi tím, jestli se narodíte jako žena či muž. Ženy tvoří 90 % ročně stíhaných mravnostní policií, která v průměru prověřuje 18 tisíc osob za rok. Tyto protesty jsou bojem za právo svobody žen, za právo volby vzít či nevzít si hidžáb.
Zdroj: Nytimes.com, Deník N, Aktuálně.cz, Wikipedia Commons
