Pojem workoholismus neboli závislost na práci nevznikl nadarmo z pojmu „alkoholismus“. Jedná se totiž také o drogu, která může poškodit psychické i fyzické zdraví a jakékoliv vztahy. Lidé, kteří trpí touto závislostí, jsou jak opilí prací – ve svém zaměstnání tráví většinu svého času, omezují své další oblasti života, nedokážou omezit práci, ztrácí potěšení z dosažených výsledků a dochází u nich k negativním emočním, sociálním a zdravotním důsledkům.
Závislost na práci může vést k těžkým psychickým i fyzickým problémům. Workoholici často myslí na sebevraždu, cítí se pod velkým tlakem, zažívají akutní záchvaty úzkosti i paniky, pociťují strach ze ztráty zaměstnání, bolest zad a hlavy, velkou únavu a dokonce padají do těžkých depresí. Některé studie prokazují, že lidé s depresivní poruchou nebo bipolární afektivní poruchou, i lidé trpící úzkostmi, mívají často workholismus v anamnéze před rozvojem jejich psychických potíží.
Workoholismus jako droga
Vědci zatím zcela neprokázali, zda workoholismus může být vrozený. Jisté však je, že lidé mají tendenci se uchýlit k tomuto chování kvůli určitému typu výchovy. Roli však hrají i další faktory – osobnostní rysy, role v rodině, stresové situace a podobně. Workoholiky se nejčastěji stávají lidé, kteří mají potřebu zvýšit si sebevědomí a vyplnit takzvaná prázdná místa – osoby bez partnerů či přátel chtějí prací zaplnit i svůj případný volný čas. Práce jim pomáhá nemyslet na skutečnost, že trpí samotou.
Workoholikem se člověk může často stát i díky chování svých rodičů. Rodiče, kteří se nechtějí věnovat výchově dítěte či partnerovi naplno a vyhýbají se rozebírání důležitých problémů, se snaží veškerý čas vyplnit prací. Pokud dítě neustále vidí své rodiče pracovat, má tendenci tyto vzory automaticky napodobovat. Manželé a rodiče se k nadměrnému pracování nejčastěji uchylují právě kvůli tomu, aby se vyhli nepříjemným konverzacím s dětmi, ale i kvůli běžným partnerským problémům. Práce se tak stane snadným únikem od potíží sociálního rázu. Bohužel se však zaměstnání časem může stát problémem samotným, a tím tedy dalším problémem, se kterým se musí jedinec vypořádat.
Začarovaný kruh
Jedinec závislý na práci je člověk, kterého práce z počátku velmi bavila a naplňovala. Později se však jeho potěšení změnilo v závislost, v rámci které se vytratilo potěšení z dobře vykonané práce. I tak v něm však neustále přetrvává potřeba pracovat a omezit společenský život. Závislý člověk není po celou dobu nešťastný, zažívá totiž krátká období satisfakce, které však náhle střídá ztráta kontroly a zvětšující se distanc od společnosti. Důsledkem workoholismu bývá také pocit „vyhoření”. Tato závislost může též vést k nebezpečnému chování – například k používání telefonu během jízdy autem či zanedbávání zdravotních problémů.
Ačkoliv za své nadměrné pracovní nasazení mohou workoholici získávat vyšší plat a pochvaly od zaměstnavatelů, kvůli těžkému pracovnímu zápřahu se nemohou vymanit ze svého negativního myšlení. Chvála a oceňování tohoto chování nadřízenými je tak velkým problémem, který může takto postiženého člověka zlikvidovat.
10 znamení, že trpíte workoholismem
– Neustále přemýšlíte o tom, jak zařídit, abyste měli více času na práci
– Práce vám zabírá více času, než jste předpokládali, ale neodložíte ji
– Neberete si nemocenskou či klasickou dovolenou
– Máte problémy se spánkem, protože myslíte na práci
– Možná neschopnost pracovat vás stresuje
– Nemáte žádné koníčky
– Cítíte, že pracovní zátěž má negativní vliv na vaše zdraví
– Vaši blízcí vás už několikrát žádali, abyste práci omezili
– Pracujete, abyste unikli svým problémům
– Posedlost prací vás naplno pohlcuje
Lze workoholismus vyléčit?
Boj s workoholismem je stejně náročný jako boj s jakoukoliv jinou závislostí. Důležité je, aby si člověk, například díky své rodině, uvědomil, že má vážný problém, který musí vyřešit. Následně se musí plně soustředit na svůj uzdravovací proces. Léčba spočívá zejména v psychoterapii, ve změně životního stylu a stanovení si nového žebříčku hodnot a preferencí. Na rozdíl od jiných závislostí zde však nelze zcela abstinovat. „Závislý“ si tak musí najít přijatelnou míru pracovního nasazení a naučit se sám se sebou pracovat. Velkým pomocníkem může být dodržování rozvrhu, který si člověk může sestavit společně se svým terapeutem. V denním programu by pak neměl chybět čas na rodinu, přátelé či koníčky a nutná práce. Během léčby by se mělo dbát také na zdravé stravování a kvalitní spánek. Dobré jídlo a odpočinek pomůže k fyzickému zotavení.
Zdroje: Psychiatrie pro praxi, The recovery village, Zdrave.cz
