Už také trpíte tím, že musíte mít všechno hned hotové?

Text: Anna Basiková

Ve škole jsem rozhodně nepatřila k týmu šprtek, neměla jsem samé jedničky, často jsem si dělala taháky nebo se učila na písemku až ráno v metru. Vždycky jsem ovšem měla všechno hotové včas. Deadline nebylo nic, čeho bych se bála, ale naopak jsem jej k životu vždycky potřebovala. Až patologicky jsem si všechny úkoly zaznamenávala do diáře, všude lepila „post it“ papírky s poznámkami a „to do“ listy jsem si psala s obrovským nadšením. Jenže nesplněné úkoly mě budily ze spaní, každá neodškrtnutá kolonka na mě přímo křičela, ať už ji vyřeším a můžu si ji odfajfkovat.

V mém okolí mi všichni záviděli a dodnes závidí, že všechno dělám hned, neodkládám nic na později a že zkrátka jedu podle plánu. Já jim zase závidím ten klid, kdy nejančí kvůli každé nové položce na seznamu úkolů, ale prostě vědí, že se to nezblázní, a udělají to až tehdy, když se jim chce nebo když si na to „najdou“ chvilku ve svém už tak dost volném čase. Já, i když ráda všechno odevzdávám včas a správně, nedokážu být chvíli v klidu. Když dostanu nějaký úkol, musím ho prostě udělat – pokud možno – bez odkládání. Poradu nad novým číslem ELLE jsme měli v pondělí dopoledne, proto jsem s psaním tohoto článku začala ještě ten den večer po návratu z práce. Neškodím si tím zbytečně? Možná to už trochu zavání prekrastinací.

Když zadáte tohle slovo do Googlu, okamžitě vám údajný překlep opraví. O jeho opaku prokrastinaci už toho bylo napsáno mnoho, prekrastinaci svět internetu zatím příliš nezná. Pojem definoval v roce 2014 profesor psychologie z Pensylvánské státní univerzity David Rosenbaum jako „tendenci plnit, nebo alespoň začínat úkoly co nejdříve i za cenu navýšení fyzického úsilí“. Na první pohled se může zdát, že je to ideální stav. Když někdo odevzdává svoje věci včas, je zodpovědný a můžete se na něj stoprocentně spolehnout, pravděpodobně ho ti ostatní, co „nestíhají“, budou obdivovat. Vaše frustrace a stres kvůli němu ale můžou narůst do obřích rozměrů. Vám všechno trvá sto let, jste trochu lenoši a řídíte se heslem, co můžeš udělat dnes, odlož na zítra. Ale kdybyste zvládali dělat věci rychleji, pravděpodobně by se vám dost ulevilo. Jenže – celé je to trochu komplikovanější.

To, co říká profesor Rosenbaum, si můžete představit na jednoduchém příkladu. Přijedete na parkoviště k nákupnímu centru a místo toho, abyste zaparkovali až u vchodu, auto necháte na prvním volném místě. K obchoďáku je to ještě pěkný kus cesty, kterou musíte ujít pěšky. Jinak řečeno: pěkně jste si zaprekrastinovali. Touha odlehčit psychice byla v tu chvíli silnější než odhodlání snížit svoji fyzickou námahu.

„Prekrastinátoři sice odevzdávají svou práci včas, možná si tím však zbytečně komplikují život. “

Ale ať chcete, nebo ne, na misce vah kreativity mají obvykle navrch ti pomalejší. Prekrastinátoři si svou snahou mít všechno hned trochu komplikují život. Sice odevzdají svou práci včas, ale dost možná jí nevěnují tolik péče, kolik by si zasloužila.

RYCHLE A ZBĚSILE

Lidé pravděpodobně prekrastinují proto, že jsou tak evolučně nastaveni. Kdyby lovci a sběrači nelapili svou kořist hned, nejspíš by ji už později nezískali a zemřeli by hladem. „Já například skáču lidem do řeči, protože se bojím, že bych zapomněla, co chci říct,” vysvětluje doktorka Lisa Fournier, jež se výzkumem prekrastinace zabývá. Absolvent Pensylvánské státní univerzity Cory Adam Potts, který napsal o prekrastinaci celou studii, ale říká: „Představte si, že jste věnovali mnoho energie okamžitému dokončení úlohy a potom zavolá klient a přeruší vaši práci a myšlenky, právě když jste v polovině této úlohy.“ Zatímco prokrastinátor by šel udělat ten menší úkol, protože je už tak ve skluzu, prekrastinátora takový telefonát může totálně rozhodit. Na původní úkol se už nebude soustředit se stejným nasazením. Provedení menšího úkonu jako třeba vyřízení e-mailu nebo hovoru ho vyvede z rovnováhy a bude znamenat okamžité snížení jeho výkonu.

A to jsme ještě ani nezmínili fakt, že ve spěchu se dělá více chyb. „Když chcete začít a dokončit něco dřív, než máte kompletní instrukce o úloze (kdo, co, za kolik…), může to být problém,“ říká Cory Adam Potts. Nejenomže si tím přiděláváte práci, protože pokud úkol odevzdáte bez znalosti všech informací, budete ho možná muset předělávat, ale také můžete spoustu věcí přehlédnout. Když pracujete příliš rychle, uniká vám spousta detailů a příležitostí, kontext. Některé projekty potřebují svůj čas a je zkrátka nemožné mít je hotové hned. Nápady k nám připlouvají postupně, je třeba je nechat uzrát. Velký román také nenapíšete za týden. Je potřeba mu věnovat čas a péči.

„Mnohdy je člověk schopen vzpomenout si na různé souvislosti až s odstupem času, když odejde z kanceláře, napadne ho to ve sprše nebo během řešení úlohy, když se k ní opět vrátí,“ říká Potts. „Když jste prokrastinátor, dáváte si načas, napadají vás nové myšlenky, problém jakoby dozrává. V případě prekrastinátora se to jednoduše nestane. Není na to čas, protože člověk zadání rychle dokončí a nové myšlenky neprosáknou do splnění úkolu.“

DEJTE TOMU ČAS

Nechceme ale ani jednu skupinu zatracovat. Ne nadarmo se říká, že to, co vás napadne jako první, se časem ukáže jako to nejlepší řešení. Prokrastinace ani prekrastinace však nejsou z dlouhodobého hlediska účinné. Za vším stojí správný time management. Na všechny úkoly byste měli mít vyhrazenou dostatečnou dobu, abyste nic neodevzdávali příliš brzy ani příliš pozdě, ale prostě v termínu. Abyste vnímali všechno, co se kolem vás děje, a byli schopni řešit i jiné úkoly než ten jeden jediný. Vyplatí se plnit je průběžně a být otevřený změnám a novým možnostem. Nad úkoly je třeba v klidu popřemýšlet a pak je (včas) odevzdat v té nejlepší podobě.

Pokud patříte k těm, kterým myšlenky neustále létají všude kolem, využijte toho. Noste u sebe zápisník a veškeré zajímavé nápady a vize si zapisujte. Tím ulevíte mysli a budete se moct dál soustředit na zadaný úkol. E-maily vyřizujte jednou denně, vždy ráno po příchodu do práce. Pak jen párkrát za den zkontrolujte, jestli nemáte ve schránce něco urgentního, vše ostatní ale nechte až na další den. Své úkoly si plánujte a rozdělte je do kategorie nejdůležitější úkol dne/týdne/měsíce. Všechno pak odevzdávejte v daných termínech a před odevzdáním se nad hotovou věcí ještě naposledy v klidu zamyslete. Pokud nezvládáte dělat více věcí najednou, snižte svoje úkoly na minimum. Naučte se, že ne vždy musíte všechno zvládnout sami, a zkuste někdy požádat druhé o pomoc nebo o radu, uleví se vám.

Asi nejdůležitějším úkolem pro váš budoucí profesní i osobní život je ten, že byste se měli věnovat tomu, co vás naplňuje. Práci, která vás opravdu baví, přece neodložíte ani neuspěcháte. „Budete ji milovat a chtít ji dělat napořád. Hledejte činnosti, pro něž se dokážete nadchnout, a pokud se vám to podaří, pokuste se postavit si na nich kariéru,“ radí Leo Babauta, autor knihy Zen a hotovo. A pamatujte na to, že nemusíte být za každou cenu první. Raději buďte originální, jiní a lepší. Klidně vám to může trvat o něco déle.