Nadějných umělců, kteří nás svou tvorbou baví a inspirují, je v Česku víc než dost. Jsou však i tací, kteří nějakým způsobem vynikají a jimž věštíme skutečně zářnou budoucnost. Laura Limbourg, Julie Stavianis Špačková, Marek Číhal a Martin Lukáč k nim bezpochyby patří. Proto jsme v rámci projektu The Unlimited Power of Art, který vznikl společně se značkou Sephora, oslovili právě je a nechali je vytvořit čtyři unikátní abstraktní díla. Ta budou od 17. května k vidění v pražském urban spacu Swim, načež poputují do aukce, jež proběhne týden nato – 26. května. Zúčastnit se jí bude moci doslova každý, výtěžek pak poputuje na Dětské krizové centrum.
O tom, jak celý kreativní proces probíhal, co umělce při práci inspirovalo a jak se jim s beauty pomocníky pracovalo, jsme si s nimi povídali přímo v jejich ateliérech. Nyní máte možnost nahlédnout jim pod ruce i vy.
Jak dlouho vám práce na tomto unikátním díle trvala? A co konkrétně obraz znázorňuje?
Laura: Na obraze jsem pracovala průběžně, asi tak dva nebo tři týdny. Namalovala jsem na něj bílou volavku znázorňující křehkost a volnost. Je to symbol, se kterým ve svých dílech často pracuju.
Julie: Byla to dlouhodobá záležitost. Nejednalo se o úplně nové plátno, v podstatě jsem přepracovala jedno ze svých starších děl. Přišlo mi to jako skvělý nápad, protože beauty líčidla, s nimiž jsem pracovala, nádherně doplnila již použité barvy. Na obraze jsem pak znázornila jeden ze svých nejpoužívanějších námětů, a to lidský obličej. Není to ale tvář nikoho konkrétního, je to spíš karikatura.
Marek: Používám olejové barvy, které se různě vrství a musí také nějakou dobu schnout, takže mi práce určitě zabrala několik dní. A namaloval jsem šelmu, konkrétně tygra – zvíře, které mi připomíná samotnou ELLE. Je to šelma divoká, krásná a neskutečně dynamická. Má zkrátka svůj specifický kočičí sex-appeal.
Martin: Řekl bych, že asi dva nebo tři dny, je to koneckonců menší obraz. Je to takový ninja boy, možná ninja girl podle těch výrazných úst, těžko říct. Snažil jsem se o něco abstraktního. A něco trošku vtipného.
Věděli jste už předem, co konkrétně budete tvořit, nebo vás vedla spíš intuice?
Julie: V tomto případě jsem si byla docela jistá. Viděla jsem pravidelný čtverec, na něm nějaký pravidelný tvar, v tomto případě obličej. Co se výrazu týče, tam je to spíše intuitivní. Pokaždé vycházím ze svého momentálního rozpoložení, ze své nálady, kterou pak většinou promítnu přímo na plátno.
Marek: Bylo to spíš intuitivní. Hledal jsem nějaký zajímavý ženský motiv, který by vyjádřil podstatu ELLE. A čistě náhodou mi na mysli vytanul právě tygr.
Martin: Nápad jsem měl už nějakou dobu v hlavě, ale teprve poté, co jsme začali tvořit a naši práci dokumentovat, napadlo mě, že by bylo fajn přidat na obraz něco hravého, neočekávaného. Tak snad se to povedlo.
Jakou technikou obvykle pracujete?
Julie: Hodně vrstvím. Používám akryl i olej, olejový pastel. Maluju často rukama, prsty.
Marek: Mám rád jakoukoliv formu kresby, ať už jsou to tuše nebo olejové pastely. Kreslím rád čímkoliv, je to pro mě taková srdcová záležitost. Samozřejmě, že s řasenkami a očními stíny to bylo trošku jiné, já osobně jsem to ale vnímal jako neskutečně zajímavý experiment.
Martin: Olej na plátně. Olej a Sephora na plátně (smích).
A jaké barvy používáte nejčastěji? Jak moc jsou pro vás na obraze důležité?
Julie: Mám pocit, že jsem poslední dobou uvízla v jakémsi "červeném období". Tuhle barvu používám hodně často a kombinuju ji většinou s tmavými odstíny, takže moje poslední obrazy jsou spíš takové ponuré. Obecně ale dávám přednost spíš ostřejším odstínům před těmi tlumenými.
Marek: Každá barva je podle mě důležitá, a to v konkrétním kontextu. Sama o sobě nikdy nevyzní tak, jako když je použita v nějaké kombinaci, v nějakém určitém spojení.
Martin: Používám snad úplně všechy, černou, modrou, ostrou růžovou. Jsou pro mě hrozně důležité, slouží jako výrazový prostředek.
Vnímáte hranice v umění? Máte nějaké limity?
Laura: Myslím, že limity v umění neexistují. Nepociťuju je. Možná jen tehdy, když je obraz příliš veliký a nestihnu ho namalovat přes noc. To se mi děje při rozměrech nad tři metry (smích).
Julie: Snažím se limitům a hranicím v umění i v životě vyhýbat. Mám pocit, že bych se jinak nikam neposunula. Podle mě je v tvorbě důležité riskovat a nebát se zkoušet nové věci. Pořád se koneckonců učím. A doufám, že se budu učit ještě dlouho, jinak bych se totiž asi nudila (smích).
Kde se bere vaše inspirace?
Laura: Opravdu mě inspiruje cokoliv, i maličkosti. Třeba porcelán, obyčejné hrnečky z blešáku. Pak je to třeba cestování a vlivy z něj, které se v mých obrazech asi nejčastěji objevují.
Julie: Čerpám téměř z čehokoliv – z různých situací, zážitků. Momentálně mě hodně inspiruje prostředí punku, v němž jsem v podstatě vyrostla.
Martin: V dobrém jídle, víně, whisky a bojových sportech.
