Mladých a nadějných umělců, jejichž tvorba si zaslouží pozornost, je v Česku víc než dost. A to nejen v oblasti módy, ale i na poli výtvarného umění a designu. Elle se jejich kreativitu snaží dlouhodobě podporovat, především pak projekty, které mají ambice stát se podobně inspirativními. Ten letošní, The Unlimited Power of Art, který vznikl ve spolupráci se společností Sephora a oslavuje tak zároveň i její dvacetileté působení na českém trhu, má tímto směrem rozhodně nakročeno.
Cílem je jediné, poukázat na to, že limity ani hranice v umění neexistují a spolu se čtyřmi mladými talenty současného malířství vytvořit díla, která skutečně zaujmou. Klasické pastelové či olejové barvy se v nich totiž snoubí s make-up artem. Celý tento kreativní proces, který u nás nemá obdoby, můžete na stránkách Elle postupně sledovat – od samého začátku až do finále. Následně pak všechna díla poputují do aukce, jejichž výtěžek bude darován na Dětské krizové centrum. Nám už zbývá jen to poslední – představit autory, kteří se do tohoto unikátního projektu zapojili.
Jsou čtyři, mladí a neskutečně talentovaní. Rozhodně nepatří k žádným začátečníkům, vystavují v Čechách i v zahraničí a na umělecké scéně se už nějaký ten pátek pohybují. Elle jim však předpovídá ještě mnohem větší budoucnost...
Laura Limbourg
Malířka s cizokrajně znějícím jménem se narodila v Antverpách, ale již od útlého dětství vyrůstala v Čechách. Po studiu soukromé umělecké střední školy pokračovala na pražskou Akademii výtvarných umění, kde prošla nejprve ateliérem Martina Mainera a nyní dokončuje své studium pod vedením Josefa Bolfa. Její rukopis je jemný, uvolněný, inspirovaný vším tím, co se nachází kolem nás. „Opravdu mě inspiruje cokoliv, i maličkosti. Třeba porcelán, obyčejné hrnečky z blešáku. Pak je to třeba cestování a vlivy z něj, které se v mých obrazech asi nejčastěji objevují," prozradila Limbourg. Procestovala Londýn a jihovýchodní Asii, kde ji hodně zasáhl všudypřítomný fenomén prostituce. Téma sexuální turistiky se snaží přenášet i na plátno a příběhy mladých a neobyčejně statečných asijských dívek tak tlumočit dál, směrem divákům.
Martin Lukáč
Martin Lukáč se narodil těsně po sametové revoluci ve slovenských Piešťanech, krátce nato ale přesídlil do Bratislavy a následně do Prahy, kde ho lákalo kosmopolitnější prostředí i větší konkurence, ale především Jiří Černický a Marek Meduna v čele ateliéru. Jeden semestr pak strávil i na AVU a na další odešel na stáž do Lipska na Academy of Fine Arts. Vystavuje po celém světě, Berlínem počínaje, Šanghají a New Yorkem konče. Jeho projev je expresivní, dynamický, přitahuje svou nekonvenčností. Nechce, aby jeho plátna byla čitelná, a proto se snaží vyhnout přímé ilustraci a naraci, která mu připadá školní. Při tvorbě se prý necítí nijak svázán. „Umění podle mě nemá hranice. V tom spočívá jeho síla. Může to být absolutně cokoliv. Je to svoboda," tvrdí. S tím ostatně koketuje i jeho oblíbený formát dosahující na výšku celých dvou metrů, který mu zajišťuje dostatečný prostor a rozmach.
Marek Číhal
Výtvarnému umění propadl Marek už v dětství, které prožil ve Velkém Meziříčí. Střední škola byla jasnou volbou, pod vedením Václava Stratila pak pokračoval na FaVU v Brně, od roku 2009 pak na AVU v Praze. V průběhu studia prošel několika stážemi v zahraničí, paralelně s nimi studoval v Berlíně v malířském ateliéru Thomase Zippa. Vystavuje v Čechách i v zahraničí, a jak sám říká, stále maluje hlavně pro potěšení: „Celý život si myslím, že jedním z hlavních smyslů umění je to, že by mělo povznášet. Je přitom úplně jedno, jesli se jedná o malbu, film nebo třeba rozhovor. Cokoliv z toho může mít na diváka povznášející dojem." On sám hranice příliš nevnímá. Jeho projev je hravý a uvolněný, mísí v sobě přímočarost s jinotajem. A limity, ty snad jakoby ani neznal. Typická je pro něj hlavně bezprostřednost, osobitý a suverénní styl.
Julie Stavianis Špačková
Oproti ostatním autorům si Julie buduje svou kariéru trochu jinak, netradičně. Nevystudovala totiž přímo uměleckou školu, přesto má za sebou již několik samostatných výstav v Česku i zahraničí a kurátoři současného umění o ní jeví čím dál větší zájem. Přestože je jí teprve dvaadvacet, působí její tvorba velmi osobitým a originálním dojmem. Je plná fantaskních výjevů, barev a motivů, přitom si však stále zachovává punc ucelenosti. „V tvorbě je pro mě hodně důležité riskovat a nebát se zkoušet nové věci. Hodně mě inspiruje hudba a prostředí punku, ve kterém jsem vyrůstala," svěřila se nám. Její velkoformátové obrazy umí to, co málokteré jiné, dokážou diváka pohltit a už ho nepustit. Jsou spontánní, nabité emocemi a jakousi skrytou, hravou energií. „Limity a hranice pro mě neexistují, snažím se jim vyhýbat, v umění i v životě," dodává malířka. Pravidla příliš nectí, tvoří si totiž nová, svá vlastní.
