Třicetiletá tanečnice Marie se snaží zachránit svůj vztah s Františkem pomocí 36 otázek, díky kterým se můžete zamilovat do kohokoliv. Režisér filmu má s dotazníkem osobní zkušenost: během dotazování ale s tehdejším přítelem pochopili, že se musí rozejít.
Láska a partnerské vztahy nejsou ústředním tématem černobílého snímku, který v Česku zejména svou vizuální stránkou působí velmi osvěžujícím dojmem. Ve středu filmu stojí průměrnost. „Je to pro mě mentální stav, kdy se nikam nepohybujeme. Jako moje hrdinka, která se nikam neposune," prozrazuje Šimon Holý, který rozhodně není průměrným představitelem své generace. Dlouholetý moderátor rádia Wave byl na katedru režie na FAMU přijat hned na poprvé a svůj film si natočil z vlastních zdrojů.
Ambice hlavní hrdinky Zrcadel ve tmě může být blízká nám všem. Chce být zkrátka dobrá. „Je to debata s divákem, kolik toho od sebe vlastně chceme. Nemusíme naplňovat tabulky profesního úspěchu. Obzvlášť těžko to jde v umění, kde se to nedá přesně oškálovat," tvrdí Šimon Holý.
Pro roli Marie, kterou na plátně vidíme takřka celou dobu, Šimon Holý vybral Alenu Dolákovou. Předtím v Česku proslula jako ta, která odjela dobýt Hollywood. „Nechtěl jsem obsadit příliš známou herečku, protože ve filmech vnímáme nejen výkon, ale kontext toho, kdo je ztvárňuje. Například Stanley Kubrick obsadil do Eyes Wide Shut Nicole Kidman a Toma Cruise zcela záměrně, protože jako manželé něco představovali," říká.
O tom, že Doláková musela prokázat patřičnou dávku talentu, svědčí filmové kritiky i reakce diváků. Z recenzí můžete mít dojem, že jsou Zrcadla ve tmě velmi těžkou látkou, která se zabývá existenciálními otázkami. „V kině se ale lidé hodně smějí, když pozorují interakci mezi Marií a jejím přítelem, dobře fungují Aleniny mikrovýrazy," vyjmenovává Holý, který je nejen režisérem, ale také scénáristou, producentem a skladatelem snímku.
Snímek navazuje na Československou novou vlnu a pokouší se resuscitovat filmový jazyk, který zdeformovala normalizační vlna 50. let minulého století. Černobílý film o průměrnosti měl být původně muzikálem. Všechny muzikálové scény byly ale nakonec vystřiženy. Starší generace mu ale podle Holého ne vždy úplně správně rozumí. „Jedna ze zpětných vazeb byla o tom, že pokud tohle trápí dnešní mladé, tak je to smutné," odkrývá.
Zrcadla ve tmě přitom hledají odpovědi na otázky, které máme téměř bez výjimky všichni. Jak vyniknout, naplnit svůj smysl života, milovat a být milovaný. Ale jak říká Šimon Holý, pokud by filmová Marie šla v 18 letech na psychoterapii, pravděpodobně by měla na své hledání odpovědi.
„Sám ale mnohdy nevím, co je to spokojenost. Snažím se to hledat ve své vlastní psychoterapii. Každý den to vnímám jinak, někdy nejsem příliš spokojený, ale zároveň pociťuju vděčnost za to, co se mi děje," odhaluje režisér.
Premiéra Zrcadel ve tmě bude 30. září, ale snímek můžete vidět už dříve v rámci ozvěn karlovarského festivalu Šary Vary už dnes, 2. září v pražském kině Přítomnost.
