Je to naprosto přirozené a naopak by bylo zvláštní, kdyby člověk coby nejinteligentnější tvor planety jen tak nečinně přežíval. Někdy se ale ženeme jen tak ze zvyku, zapomeneme za čím vlastně a proč. Výsledkem je, že se přestaneme snažit, případně budeme dělat něco, o čem ani pořádně nevíme, zda nás to skutečně naplňuje. Budeme v depresi nebo nešťastní, ani pořádně nebudeme znát příčinu. Můžeme pak také propadneme dojmu, že štěstí dorazí, když budeme makat ještě o něco víc, ale místo něj možná přijde syndrom vyhoření.
Přesně proto je dobré se občas zastavit a uvědomit si, zda jsme se v našem směřování také tak trochu nezacyklili. „Potřebujeme vědět, co chceme, abychom mohli pozorovat, jestli se tím směrem ubíráme, zda konáme v duchu svých tužeb, žijeme-li takový život, jaký chceme,“ říká koučka a mentorka Martina Vančurová z NEO Centra a přidává i celkem praktický návod, jak si sami sobě nastavit zrcadlo, což bývá často to nejtěžší: „Věnujeme svou pozornost tomu, co je pro nás důležité? Nebo naopak většinu své energie mrháme na věci, které nás trápí a jsou pro nás nepříjemné? Dá se to celkem snadno zjistit. Poslouchejte, co říkáte, o čem přemýšlíte. Jaká slova vypouštíte z úst a co se vám honí v hlavě? Kolikrát přijdeme na to, že je to přesně naopak: většinu času se zaobíráme tím, co vůbec nechceme.“
Vědět, co chci, nestačí
Často je jasnější, co už nechceme, co nás štve, s čím bychom rádi skoncovali. Svá přání bychom ale neměli definovat ve smyslu, už nechci aby..., nebo už nebudu… Přesto vědět, co nechci, může být dobrý začátek. Zkuste to, co nechcete. Je to to, co chceme? Možná ne tak úplně, ale svá přání můžete poopravit a postupně vyladit.
„Vědět, co chci, ale nestačí. Abychom pocítili, že to, co si přejeme, je důležité, musíme zjistit, proč po tom toužíme. Teprve otázka proč za sebou skrývá naši touhu. Teprve proč odhalí, co si ve skutečnosti přejeme. Pořád dokola se ptejme, proč to chceme a proč chceme to, co chceme… Když dojdeme až na úplný konec a dál už to prostě nepůjde, zjistíme, co je naše skutečná motivace. Se zjištěním svého proč získáme sílu a neochvějnost. Budeme totiž vědět, že to, co si přejeme, není jen nějaký vrtoch, ale pro nás bytostně důležitá věc,“ doplňuje koučka.
Rozdíl mezi cílem a sněním
Při nastavování svých cílů také pomůže uvědomit si, že vaše přání by nemělo být jen neurčitý sen. Buďte proto velmi konkrétní. Sen o tom, že chcete být bohatí, vás nikam neposune, zatímco cíl naučit se nové řemeslo, založit vlastní firmu nebo se naučit nový cizí jazyk, už by mohl. Zároveň je důležité, co pro vás znamená „být bohatý“. Chcete zlatý zámek, nebo jen vlastní byt a dost peněz na cestování? I v tom je dobré udělat si jasno.
Běžte ale ještě dál. Zformulujte své přání tak, aby rovnou obsahovalo konkrétní kroky. Přihlásím se na kurz, abych se naučil nové řemeslo. Od toho už je jen krok k tomu, abyste si sestavili celý plán, který bude pracovat i s časem. Zkuste si určit, kdy vlastně chcete mít vlastní byt (nebo ten zámek). Buďte u toho ale realističtí, abyste sami sebe nedemotivovali, ale zároveň nebuďte až příliš benevolentní, abyste si udrželi chuť jít po své nové cestě.
Zpět do přítomnosti
Teď, když víte, co si opravdu přejete a máte představu, jak toho dosáhnout, vraťte se k tomu, jak to ve vašem životě vypadá právě teď. „Nepropadejme panice, vidíme-li obrovskou propast mezi realitou a tím, jak bychom to chtěli mít. Není třeba radikálních gest. Jděme po malých krocích. Co je to nejmenší, co můžeme udělat, aby do našeho života vstoupila nová kvalita, po níž toužíme? Čím víc, klidně i maličkostí, začleníme do svého života, o to dřív se začne stávat takovým, jaký ho chceme mít,“ motivuje Martina Vančurová.
